M’Cheyne Bible Reading Plan
Zákon svatosti
Posvátnost krve
17 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Toto přikázal Hospodin: 3 Kdokoli z domu Izraele by zabil kus hovězího dobytka, ovci nebo kozu v táboře nebo venku za táborem, 4 aniž to zvíře přivedl před Hospodinův příbytek ke vchodu do Stanu setkávání, aby z něj Hospodinu přinesl oběť, takovému člověku se bude počítat vina za prolitou krev: Prolil krev, proto bude vyobcován ze svého lidu. 5 To proto, aby synové Izraele přinášeli své oběti, jež dosud zabíjeli na poli, aby je nyní přinášeli Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání, ke knězi. Ať je obětují Hospodinu jako pokojné oběti. 6 Kněz pokropí krví oběti Hospodinův oltář u vchodu do Stanu setkávání a tuk nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. 7 Nebudou již tedy zabíjet své oběti běsům, za nimiž chodili smilnit. Toto bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.
8 Dále jim řekneš: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by obětoval zápal nebo jinou oběť, 9 aniž to zvíře přivedl ke vchodu do Stanu setkávání, aby je obětoval Hospodinu, takový člověk bude vyobcován ze svého lidu.
10 Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by jedl jakoukoli krev, proti takovému člověku se postavím. Toho, kdo jí krev, vyvrhnu z jeho lidu. 11 Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje život! 12 Proto jsem synům Izraele řekl: Nikdo z vás nebude jíst krev. Ani přistěhovalec, který žije u vás, nebude jíst krev.
13 Kdokoli ze synů Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by ulovil zvíře nebo ptáka, který se smí jíst, musí vycedit jeho krev a přikrýt ji prachem. 14 Vždyť životem každého tvora je krev, právě ta je jeho životem! Proto jsem synům Izraele řekl: Nesmíte jíst krev žádného tvora, neboť životem každého tvora je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, bude vyobcován.
15 Kdokoli, ať už domácí nebo host, by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Teprve pak bude čistý. 16 Pokud si však oděv nevypere a tělo neomyje, ponese vinu.“
20 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Kéž tě Hospodin vyslyší v den soužení,
jméno Boha Jákobova kéž tě ochrání!
3 Kéž ti sešle pomoc ze své svatyně,
ze Sionu kéž tě podepře!
4 Kéž si vzpomene na všechny tvé oběti,
tvé zápaly kéž v popel obrátí! séla
5 Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží,
všechny tvé úmysly kéž naplní!
6 Kéž z tvého vítězství se můžem radovat,
ve jménu našeho Boha prapory nechat vlát!
Kéž ti Hospodin splní všechna tvá přání!
7 Teď vím, že Hospodin svého pomazaného zachrání,
ze své svatyně v nebi jej vyslyší,
svou mocnou pravicí dá mu vítězství!
8 Jedni ve vozy, jiní zas v koně doufají,
nám je nadějí náš Bůh – má jméno Hospodin!
9 Oni klesají a hroutí se,
my však stojíme pevně a nehnutě.
10 Hospodine, dej králi vítězství,
kdykoli voláme, nás slyš!
21 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Ve tvé síle, Hospodine, raduje se král –
jak jen se veselí dík tvému spasení!
3 Touhu jeho srdce jsi mu daroval,
prosbu jeho rtů neodmítl jsi! séla
4 S hojným požehnáním vstříc mu jdeš,
korunou z ryzího zlata korunuješ jej.
5 Dal jsi mu život, o nějž tě prosil,
na věčné časy prodloužils jeho dny!
6 Veliká je jeho sláva dík tvému spasení,
věhlas a nádheru ty mu udílíš.
7 Stále a stále mu dáváš požehnání,
ve své přítomnosti ho těšíš radostí.
8 Na Hospodina jistě spoléhá se král –
dík lásce Nejvyššího nezakolísá!
9 Na tvé nepřátele tvá ruka dosáhne,
všechny tvé protivníky najde tvá pravice!
10 Až přijdeš, spálíš je v rozpálené peci –
ve svém hněvu je zničí Hospodin,
jeho oheň je pohltí!
11 Jejich plemeno ty ze země shladíš,
jejich potomstvo z lidí vymizí!
12 Ano, chystali na tebe špatnost,
úklady vymýšleli, ale nic nezmohou!
13 Ano, ty je obrátíš nazpět,
až na ně namíříš svou tětivou.
14 Povstaň, Hospodine, ve své moci,
zpívat a hrát chcem o tvém hrdinství!
Slova Lemuelova
31 Slova Lemuele, krále z Massy,
výroky, jimž ho matka učila:
2 Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna?
Co říci, synu zaslíbený?
3 Nemarni s ženami svoji sílu,
nepokaz cestu, jež králům náleží.
4 Nenáleží, ó Lemueli, králům,
nenáleží králům víno pít,
vladařům pivo nesluší.
5 Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti,
mohl by překroutit právo všech soužených.
6 Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
7 Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.
8 Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí,
a za práva všech bezmocných.
9 Otevři ústa, suď spravedlivě,
zastaň se chudých a ubohých!
Chvála znamenité ženy
10 Znamenitá žena – ta je k pohledání, [a]
mnohem vzácnější je nad perly!
11 Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
12 Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.
13 Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
14 Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
15 Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
16 Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.
17 Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
18 Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
19 Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.
20 Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
21 Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
22 Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
23 Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.
24 Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
25 Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
26 Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
27 Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.
28 Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
29 „Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“
30 Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
31 Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!
Modlitby za všechny lidi
2 Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, 2 za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. 3 Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, 4 který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. 5 Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas, 7 a právě proto jsem byl určen za kazatele a apoštola (říkám pravdu, nelžu), za učitele pohanů ve víře a pravdě.
8 Kdekoli se sejdete k modlitbě, chci, aby muži zvedali ruce ve svatosti, bez hněvu a dohadování. 9 Pokud jde o ženy, ať se zdobí upraveným oděvem, cudně a rozumně, ne nápadnými účesy, zlatem, perlami nebo drahými róbami, 10 ale dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí ke zbožnosti.
11 Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností. 12 Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše, 13 vždyť první byl stvořen Adam, teprve potom Eva. 14 A nebyl to Adam, kdo se nechal svést, ale jeho žena byla svedena a padla do hříchu. 15 V jejím mateřství je ovšem záchrana – její i všech těch, kdo vedou rozumný život ve víře, lásce a svatosti.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.