M’Cheyne Bible Reading Plan
Zahájení kněžské služby
9 Osmého dne pak Mojžíš zavolal Árona a jeho syny i stařešiny Izraele 2 a řekl Áronovi: „Vezmi si mladé tele k oběti za hřích a berana k zápalné oběti, oba bez vady, a obětuj je před Hospodinem. 3 Synům Izraele pak řekni: Vezměte kozla k oběti za hřích, tele a beránka k zápalné oběti (oba roční, bez vady), 4 také býka a berana k pokojné oběti, aby byli obětováni před Hospodinem spolu s moučnou obětí zadělanou olejem. Dnes se vám totiž ukáže Hospodin.“
5 Vzali tedy to, co Mojžíš přikázal, před Stan setkávání a celá obec přistoupila a postavila se před Hospodina. 6 Tehdy Mojžíš řekl: „Toto nám přikázal Hospodin. Když to vykonáte, ukáže se vám Hospodinova sláva.“
7 Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Přistup k oltáři, obětuj svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť, a vykonej tak za sebe i za lid obřad smíření. Obětuj také dar lidu a vykonej za ně obřad smíření, jak přikázal Hospodin.“
8 Áron tedy přistoupil k oltáři a zabil své tele jako oběť za hřích. 9 Když mu pak jeho synové podali krev, namočil si v ní prst a potřel rohy oltáře. Zbytek krve vylil k patě oltáře. 10 Tuk, ledviny a jaterní lalok z oběti za hřích nechal dýmat na oltáři, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 11 Maso a kůži však spálil na ohni venku za táborem.
12 Poté zabil zápalnou oběť. Jeho synové mu podali krev a on jí pokropil oltář ze všech stran. 13 Podali mu zápalnou oběť rozsekanou na díly a hlavu a on to dal dýmat na oltář. 14 Když omyl vnitřnosti a nohy, dal je dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí.
15 Potom obětoval dar lidu. Vzal kozla oběti za hřích lidu, zabil jej a obětoval jej za hřích tak jako předešlou oběť.
16 Nechal přinést také zápalnou oběť a obětoval ji podle pravidel. 17 Pak nechal přinést moučnou oběť, vzal z ní hrst a dal ji dýmat na oltáři vedle ranní zápalné oběti.
18 Potom zabil býka a berana pokojné oběti za lid. Jeho synové mu podali krev, jíž pokropil oltář ze všech stran, 19 a tučné kusy z býka i z berana – tučný ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, ledviny a jaterní lalok. 20 Tyto tučné kusy položili na hrudí a on je nechal dýmat na oltáři. 21 Hrudí a pravou kýtu pak Áron zvedáním nabídl Hospodinu, jak Mojžíš přikázal.
22 Potom Áron vztáhl ruce k lidu a žehnal jim. Tak dokončil oběť za hřích, zápalnou i pokojnou oběť a sestoupil z oltáře.
23 Mojžíš s Áronem pak vešli do Stanu setkávání, a když vyšli ven, žehnali lidu. Vtom se všemu lidu ukázala Hospodinova sláva. [a] 24 Od Hospodina totiž vyšlehl oheň a pohltil zápalnou oběť i tučné kusy na oltáři. A když to všechen lid spatřil, vykřikli a padli na tvář.
10 Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? [a]
Proč se ukrýváš v dobách soužení?
2 Ničemové ve své pýše honí chudáky,
vymýšlejí úklady, aby je lapili!
3 Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,
chamtivce chválí, Hospodina snižují,
4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají,
Bůh nemá místo v jejich myšlení.
5 Na svých cestách mají stále jen úspěch,
tvé zákony jsou jim vzdáleny,
ze všech protivníků mají jen posměch,
6 v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,
nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“
7 Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,
na jazyku mají zlo a trápení,
8 za humny číhají ve skrýších,
aby nevinné zákeřně vraždili.
Bezbranné lidi očima sledují,
9 jako lvi v houští v záloze číhají,
číhají na chudáky, aby je lapili,
už mají chudáka, chytli ho do pasti!
10 K zemi se hroutí chudák zdrcený,
pod jejich mocí klesá bezbranný,
11 v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,
skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12 Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!
Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
13 Proč se má ničema rouhat Bohu,
v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
14 Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,
svou vlastní rukou abys potrestal!
Na tebe samého bezbranný spoléhá,
ty jsi pomocníkem sirotka!
15 Zpřerážej paže zlého darebáka,
jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
16 Hospodin kraluje na věčné časy,
pohané z jeho země vymizí!
17 Hospodin vyslyší tužby ponížených –
povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
18 zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,
pozemský člověk aby je neděsil!
24 K zlým lidem nechovej žádnou závist,
po jejich společnosti nedychti.
2 V srdcích přemýšlejí o násilí,
svými rty mluví, aby trápili.
3 Moudrost dovede postavit dům,
šikovnost jej umí upevnit.
4 Poznání pak jeho pokoje plní
majetkem vzácným a překrásným.
5 Moudrý zmůže víc než velký silák,
ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
6 Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám,
ve množství rádců je záchrana.
7 Hlupák na moudrost nedosáhne,
ve shromáždění obce musí pomlčet.
8 Kdo stále vymýšlí, jak by škodil,
toho pojmenují Úskočný.
9 Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích,
drzoun je každému odporný.
10 Pokud se budeš v těžký den hroutit,
tvá síla za moc nestojí.
11 Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti,
ujmi se těch, jež vedou k popravě!
12 Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“?
Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je!
Strážce tvé duše o všem ví,
každému jeho skutky odplatí!
13 Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý,
plástev je sladká na patře.
14 Právě tak zachutná tvé duši moudrost –
najdeš-li ji, budoucnost patří tobě,
tvá naděje tě nezklame!
15 Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého,
neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16 Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl,
jediné sklouznutí ale zničí ničemu.
17 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne,
nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
18 Hospodinu by se nelíbil ten pohled,
mohl by od něj odvrátit svůj hněv.
19 Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit,
darebákům nemáš co závidět.
20 Budoucnost nečeká lidi zlé,
svíce darebáků uhasne!
21 Cti Hospodina, synu, a také krále,
nezačínej si s buřiči.
22 Vždyť jejich zkáza přijde nenadále;
jak budou oba trestat, kdo to ví?
Další slova mudrců
23 Zde jsou další slova mudrců:
Stranit někomu u soudu
není vůbec dobré.
24 Kdo omilostní darebáka,
bude proklínán lidmi,
takovému budou spílat národy.
25 Žalobci však bývají oblíbeni,
takoví se jen chvály dočkají.
26 Upřímná odpověď –
na rty polibek.
27 Zvládni svou práci venku,
o své pozemky se postarej,
potom si můžeš stavět dům.
28 Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic;
chceš snad oklamávat svými rty?
29 Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně,
každému jeho skutky oplatím!“
30 Jednou jsem šel kolem lenochova pole,
kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
31 všechno bylo zarostlé trním,
všechno pokrývaly kopřivy,
kamenná zídka celá zbořená!
32 To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci,
z onoho pohledu jsem se poučil:
33 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a poležíš;
34 najednou tě jak tulák navštíví nouze,
bída tě přepadne jako loupežník!
3 Když už jsme to odloučení nemohli déle snést, rozhodli jsme se zůstat v Athénách sami 2 a poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, 3 aby se nikdo z vás nenechal těmito souženími zviklat. Víte přece, že je to náš úděl. 4 Ještě když jsme byli u vás, říkali jsme vám předem, že nás čeká soužení. To, jak sami víte, také přišlo. 5 Když jsem to tedy už nemohl snést, poslal jsem k vám Timotea, abych se dozvěděl o vaší víře, zda vás snad nepokouší Pokušitel a zda naše úsilí nepřišlo nazmar.
6 Teď se ale Timoteus vrátil s radostnou zprávou o vaší víře a lásce. Vyprávěl nám, jak na nás pořád vzpomínáte v dobrém a toužíte nás vidět stejně jako my vás. 7 Kdybyste věděli, bratři, jak nás ve všem našem strádání a soužení vaše víra povzbudila! 8 Teď znovu žijeme, když pevně stojíte v Pánu! 9 Jak máme Bohu dost poděkovat za všechnu radost, kterou z vás máme před naším Bohem? 10 Dnem i nocí se horlivě modlíme, abychom vás mohli znovu navštívit a posílit vaši víru, jakkoli bude potřeba.
11 Kéž sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš připraví naši cestu k vám. 12 Kéž Pán bohatě rozhojní vaši lásku k sobě navzájem i ke všem lidem stejně jako naši lásku k vám. 13 Kéž Bůh, náš Otec, posílí vaše srdce ve svatosti, abyste před ním byli bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.