M’Cheyne Bible Reading Plan
Obřad pověření kněží
8 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: [a] 2 „Vezmi Árona s jeho syny a jejich roucha, olej pomazání, býčka k oběti za hřích, dva berany a koš nekvašeného pečiva 3 a shromáždi celou obec ke vchodu do Stanu setkávání.“ 4 Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal.
5 Když se obec shromáždila u vchodu do Stanu setkávání, Mojžíš jim řekl: „Toto nám přikázal vykonat Hospodin.“ 6 Tehdy Mojžíš nechal přistoupit Árona s jeho syny a omyl je vodou. 7 Navlékl mu suknici, přepásal ho šerpou, oblékl mu plášť, na něj umístil efod, přepásal ho tkaným pásem efodu, a tak mu jej připevnil. 8 Na něj umístil náprsník a do náprsníku vložil urim a tumim. [b] 9 Na hlavu mu nasadil turban a na turban zepředu připevnil zlatý štítek, totiž korunu svatosti, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
10 Potom vzal Mojžíš olej pomazání a pomazal Příbytek i všechno, co bylo v něm, aby to posvětil. 11 Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář s veškerým jeho náčiním i umyvadlo s podstavcem, aby je posvětil. 12 Část oleje pomazání také vylil na Áronovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil. 13 Potom Mojžíš nechal přistoupit Áronovy syny, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a uvázal jim pokrývky hlavy, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
14 Přivedl býčka k oběti za hřích, a když Áron se svými syny vložil ruce na hlavu býčka obětovaného za hřích, 15 Mojžíš jej zabil. Pak vzal jeho krev a prstem potřel rohy oltáře ze všech stran, aby oltář očistil od hříchu. Zbytek krve vylil k patě oltáře. Tak jej posvětil ke konání obřadů smíření. 16 Mojžíš vzal také všechen tuk, který byl kolem vnitřností, jaterní lalok, obě ledviny i jejich tuk a nechal to dýmat na oltáři. 17 Samotného býčka, jeho kůži, maso a výkaly pak spálil na ohni venku za táborem, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
18 Pak přivedl berana k zápalné oběti, a když Áron se svými syny vložili ruce na hlavu berana, 19 Mojžíš jej zabil. Potom pokropil oltář ze všech stran krví. 20 Berana rozsekal na díly a nechal ty díly i s hlavou a tukem dýmat na oltáři. 21 Jeho vnitřnosti a nohy Mojžíš omyl vodou a celého berana nechal dýmat na oltáři. Byla to příjemně vonící zápalná oběť, byla to ohnivá oběť Hospodinu, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
22 Pak přivedl druhého berana, berana pověření, a když Áron se svými syny vložili ruce na hlavu berana, 23 zabil jej. Mojžíš pak vzal trochu jeho krve a potřel jí lalůček Áronova pravého ucha, palec jeho pravé ruky a palec jeho pravé nohy. 24 Potom nechal přistoupit Áronovy syny a krví jim potřel lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. Zbytkem krve pak ze všech stran pokropil oltář. 25 Potom vzal tuk (tučný ocas a všechen tuk kolem vnitřností, jaterní lalok i obě ledviny s jejich tukem) a pravou kýtu. 26 Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vzal jeden nekvašený bochánek, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku a položil je na onen tuk a pravou kýtu. 27 To vše vložil do Áronových dlaní a do dlaní jeho synů, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu. 28 Potom to Mojžíš vzal z jejich dlaní a nechal vše dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí. Byla to příjemně vonící oběť pověření, byla to ohnivá oběť Hospodinu. 29 Mojžíš vzal také hrudí a zvedáním je nabídl Hospodinu. To byl Mojžíšův podíl z berana pověření, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.
30 Potom vzal Mojžíš trochu oleje pomazání a trochu krve, která byla na oltáři, a postříkal tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak posvětil Árona i jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha.
31 Tehdy Mojžíš Áronovi a jeho synům řekl: „Uvařte maso u vchodu do Stanu setkávání a tam ho snězte s chlebem, který je v koši pověření, jak jsem přikázal: ‚Áron a jeho synové je budou jíst.‘ 32 Co z masa a chleba zbude, spálíte. 33 Po sedm dní neodejdete od vchodu do Stanu setkávání, dokud se nevyplní doba vašeho pověřování. Vaše pověřování potrvá sedm dní. 34 Hospodin přikázal, aby za vás byl konán obřad smíření tak, jak byl vykonán dnešního dne. 35 Zůstanete u vchodu do Stanu setkávání dnem i nocí po sedm dní a budete držet Hospodinovu stráž, abyste nezemřeli, neboť tak mi to bylo přikázáno.“ 36 Áron pak se svými syny vykonal vše, co Hospodin skrze Mojžíše přikázal.
9 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“.
Žalm Davidův. [a]
2 Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
3 Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!
4 Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
5 neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!
6 Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
7 Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!
8 Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
9 Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.
10 Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
11 Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!
12 Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
13 Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!
14 Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
15 abych pak zvěstoval všechny tvé chvály,
v branách Dcery sionské abych tvou spásu oslavil!
16 Do jámy, kterou vykopali, pohané padli,
v síti, již nastražili, nohama uvízli.
17 Hospodin zjevil se! Zjednal právo!
Darebáka vlastní dílo do pasti uvrhlo! higajon séla [b]
18 Ničemové musí odejít do podsvětí,
všichni ti pohané, jimž je Bůh lhostejný!
19 Ubožák ale nebude zapomenut navždy,
naděje ponížených nezhyne navěky!
20 Povstaň, Hospodine, proti lidské zvůli,
před tvým soudem ať stanou národy!
21 Vyděs je, Hospodine, ať jsou zastrašeni,
ať poznají pohané, že jsou smrtelní! séla
23 Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si,
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
2 Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
3 Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!
4 Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
5 Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!
6 Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
7 V duchu jen počítá – je už takový,
když říká, „Jez a pij,“ není upřímný.
8 Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!
9 Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.
10 Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
11 Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.
12 Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.
13 Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
14 Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.
15 Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
16 Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.
17 Závist k hříšníkům v srdci nechovej,
v úctě k Hospodinu žij každý den.
18 Budoucnost totiž patří tobě –
tvá naděje tě nezklame!
19 Poslouchej, synu, a buď moudrý,
na cestu zaveď srdce své:
20 Nepatři k těm, kdo se opíjejí vínem,
k hltounům masa neřaď se.
21 Pijáka i žrouta přece čeká bída,
ospalost člověka do hadrů obléká!
22 Poslouchej otce, který tě zplodil,
nepohrdej svou matkou, až zestárne.
23 Pravdu získej, za nic ji neprodávej,
rovněž tak moudrost, kázeň, rozumnost.
24 Otec spravedlivého je naplněn štěstím,
rodič moudrého má důvod k radosti.
25 Tvůj otec i matka ať tedy mají radost,
tvoji rodičku ať štěstí naplní!
26 Věnuj mi, synu můj, své srdce,
nespouštěj oči z cesty mé:
27 Nevěstka je jak bezedná jáma,
těsnou studnou se stane svůdkyně.
28 Jak lupič ve skrytu na kořist číhá,
řady nevěrníků spěchá rozmnožit!
29 Čí to „au“ a čí to „oj“?
Čí ten křik a čí ten boj?
Čí boulí bezpočet?
Čí oči zarudlé?
30 Těch, kdo u vína vysedávají,
těch, kdo vyhledávají nápoje!
31 Do vína nezahleď se –
jak rudé je, jak v poháru jen jiskří,
jak hladce klouže do hrdla!
32 Nakonec ale jako zmije uštkne,
dokáže otrávit jako had.
33 Tvé oči uvidí prapodivně,
tvé srdce bude mluvit spleteně.
34 Bude ti, jako bys usnul na moři,
jako bys ulehl stožáru na špici.
35 Prý: Dostal jsem ránu? Nebolí!
Že zbili mě? Už nevím kdy!
Až se proberu, dám si víc!
Jako matka, jako otec
2 Bratři, víte sami, že jsme k vám nepřišli zbytečně. 2 Víte, že jsme předtím trpěli a strádali ve Filipech, ale přesto jsme ve svém Bohu našli odvahu přinést vám i přes mnohé zápasy Boží evangelium. 3 Za naším kázáním nebyl žádný blud ani nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod. 4 Naopak! Bůh nás poctil tím, že nám svěřil evangelium, a tak je kážeme – ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.
5 Víte, že jsme nikdy neužívali lichotky ani přetvářku k zakrývání chamtivosti – Bůh je náš svědek! 6 Také jsme nestáli o lidskou chválu, ať už od vás nebo od jiných, 7 ačkoli jsme jako Kristovi apoštolové mohli vyžadovat uctivost. Byli jsme k vám vlídní jako matka, jež kojí své děti v náručí. 8 Tolik nám na vás záleželo, že jsme vám chtěli dát nejen Boží evangelium, ale i své vlastní životy – tak moc jsme si vás zamilovali!
9 Bratři, jistě si vzpomínáte na naši námahu a dřinu. Dnem i nocí jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž a mohli vám kázat Boží evangelium. 10 Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně. 11 Víte, že jsme se k jednomu každému z vás chovali jako otec ke svým dětem; 12 napomínali jsme vás, povzbuzovali a zapřísahali, abyste svým životem dělali čest Bohu, který vás volá do slávy svého království.
13 Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících.
14 Vy, bratři, jste následovali příklad Božích církví v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku, neboť jste od svých krajanů vytrpěli totéž, co oni od Židů. 15 Ti zabili Pána Ježíše stejně jako proroky, nás vyhnali, Bohu se nelíbí a staví se proti všem lidem, 16 když nám brání mluvit k pohanům o spáse. Tím stále jen dovršují míru svých hříchů, ale Boží konečný hněv už na ně dopadá.
Bez vás jsme osaměli
17 Bratři, bez vás jsme na čas osaměli, i když jen tělem, nikoli srdcem. O to horlivěji jsme se snažili setkat se s vámi tváří v tvář. 18 Opravdu jsme k vám chtěli přijít – já Pavel více než jednou – ale satan nám to překazil. 19 Co jiného je naše naděje, radost a koruna chlouby než právě vy před tváří našeho Pána Ježíše při jeho příchodu? 20 Ano, právě vy jste naše sláva a radost!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.