M’Cheyne Bible Reading Plan
Zákon oběti
Zápalné oběti
1 Hospodin zavolal Mojžíše a promluvil k němu ze Stanu setkávání: 2 „Promluv k synům Izraele takto: Když někdo z vás bude Hospodinu přinášet obětní dar, ať je to dar z dobytka – ze skotu nebo z bravu.
3 Přináší-li darem zápalnou oběť [a] ze skotu, ať přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do Stanu setkávání, aby došel zalíbení před Hospodinem. 4 Vloží ruku na hlavu zápalné oběti a ta bude přijata jako jeho smírčí výkupné. 5 Potom to dobytče zabije před Hospodinem. Kněží, synové Áronovi, přinesou jeho krev jako oběť a tou krví pokropí ze všech stran oltář, který je u vchodu do Stanu setkávání. 6 Potom ať zápalnou oběť stáhne z kůže a rozseká ji na díly. 7 Kněží, synové Áronovi, zapálí na oltáři oheň a narovnají na něj dříví. 8 Na ně pak rozloží ty díly i s hlavou a tukem. 9 Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to vše nechá dýmat na oltáři jako zápalnou oběť, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.
10 Přináší-li darem zápalnou oběť z bravu – z ovcí nebo koz – ať přivede samce bez vady 11 a zabije ho před Hospodinem u severní strany oltáře. Kněží, synové Áronovi, pak tou krví pokropí oltář ze všech stran. 12 Potom ať rozseká oběť na díly i s hlavou a tukem. Kněz je narovná na dříví, které je na ohni na oltáři. 13 Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to všechno přinese jako oběť a nechá to dýmat na oltáři. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.
14 Přináší-li Hospodinu darem zápalnou oběť z ptactva, ať přinese svůj dar z hrdliček nebo z holoubat. 15 Kněz přinese ptáče k oltáři, nehtem mu poodštípne hlavu a nechá je dýmat na oltáři; jeho krev bude vymáčknuta na stěnu oltáře. 16 Odejme mu také vole i s obsahem a odhodí je poblíž oltáře východním směrem na místo pro popel. 17 Natrhne ptáka u křídel, ale neroztrhne jej. Potom jej kněz nechá dýmat na oltáři, na dříví, které je na ohni. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.“
Proč pláčeš?
20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, 2 běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
3 Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. 4 Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. 5 Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. 6 Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7 Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. 8 Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. 9 (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) 10 A tak se ti učedníci vrátili zpět.
11 Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu 12 a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13 „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.
„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.
14 Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). 15 „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“
V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“
16 „Marie!“ řekl jí Ježíš.
Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
17 „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“
18 Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.
Pokoj vám
19 Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ 20 Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. 21 „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
24 Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. 25 Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“
26 O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“
28 „Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.
29 „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“
30 Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. 31 Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.
17 Lepší je suchý kus chleba v klidu
než dům plný masa a sváru.
2 Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna,
s jeho bratry se o dědictví podělí.
3 Na stříbro je tyglík a na zlato pec,
lidské srdce však zkoumá Hospodin.
4 Zlý člověk dá na ničemné řeči,
lhář poslouchá zlé jazyky.
5 Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
škodolibý člověk trestu neujde.
6 Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.
7 Hlupáku nesluší vznešená slova,
tím méně urozeným lživá řeč.
8 Úplatek působí jako zaříkadlo:
úplatkáři se daří, kam se obrátí.
9 Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny,
ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.
10 Na rozumného více zapůsobí výtka,
než kdyby tupci stokrát nařezal.
11 Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí,
bude však navštíven poslem ukrutným.
12 Raději narazit na zuřivou medvědici
nežli na hlupáka s jeho tupostí.
13 Kdo odplacuje zlem za dobro,
jeho dům už nikdy neopustí zlo.
14 Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!
15 Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého –
obojí se Hospodinu hnusí nastejno.
16 K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!
17 Přítel miluje za všech okolností,
bratr se rodí pro chvíle trápení.
18 Přišel o rozum, kdo rukou upíše se,
kdo za bližního složí záruku.
19 Kdo se rád hádá, ten rád hřeší,
kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.
20 Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí,
kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.
21 Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu,
hlupákův otec radost nepozná.
22 Radostné srdce – nejlepší lék,
ztrápený duch je kostižer.
23 Darebák přijímá tajné dary,
aby cesty práva podvrátil.
24 Rozumný má moudrost přímo před sebou,
oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.
25 K mrzutosti je otci tupý syn,
svou matku naplňuje hořkostí.
26 Pokutovat nevinného jistě není dobré,
natož bít urozené, když jednají poctivě.
27 Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.
28 I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán,
rozumně vypadají ústa zavřená.
Radujte se vždycky
4 Jak vás miluji, jak po vás toužím, bratři moji! Jste mou radostí a korunou! Takto tedy stůjte v Pánu, milovaní.
2 Prosím Evodii a prosím Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. 3 Ano, prosím i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Bojovaly přece za evangelium spolu se mnou, s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.
4 Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! 5 Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.
6 O nic nemějte starost, [a] ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, 7 a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
8 Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. 9 Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.
Kristus mě posiluje
10 Udělalo mi v Pánu velikou radost, že váš zájem o mě konečně znovu vzklíčil. Zájem jste měli už dříve, ale chyběla příležitost. 11 Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. 12 Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. 13 Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. 14 Zachovali jste se ale krásně, že jste mi pomohli v tísni.
15 Vy Filipští sami víte, jak to bylo v počátcích evangelia, když jsem se vydal na cestu z Makedonie. Žádná církev se nepodílela na mých výdajích a příjmech, jen vy jediní. 16 I do Tesaloniky jste mi vícekrát poslali na mé potřeby. 17 Neříkám to proto, že bych toužil po darech; toužím ale, aby rostl zisk, který se připisuje na váš účet. 18 Potvrzuji, že jsem vše dostal a ještě mi zbývá; mé potřeby jsou naplněny, když jsem od Epafrodita přijal, co jste poslali – je to líbezná vůně, oběť, která je Bohu vzácná a příjemná. 19 Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní i každou vaši potřebu v Kristu Ježíši.
20 Našemu Bohu a Otci buď i sláva na věky věků! Amen.
21 Pozdravte všechny svaté v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou tu se mnou. 22 Pozdravují vás všichni svatí, zvláště ti z císařova dvora.
23 Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem. [b]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.