M’Cheyne Bible Reading Plan
Kněžská roucha
39 Z modré, purpurové a šarlatové látky zhotovili bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni. Připravili také svatá roucha pro Árona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
2 Efod byl zhotoven ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. 3 Vytepali zlaté plíšky a z nich nastříhali nitě, aby je umně vetkali do modré, purpurové a šarlatové látky a do kmentu. 4 K oběma okrajům efodu připojili ramenní díly, aby byl spojen. 5 Tkaný pás, který jej obepínal, byl stejně jako efod ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 6 Do zlatých obrouček zasadili onyxové kameny, a jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak na nich vyryli jména synů Izraele. 7 Potom je připevnili k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
8 Podobným způsobem jako efod byl zhotoven umně tkaný náprsník: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. 9 Náprsník byl čtvercový; udělali jej dvojitý, po přehnutí byl na píď dlouhý a na píď široký. [a] 10 Posázeli jej čtyřmi řadami drahých kamenů:
v první řadě rubín, topas a smaragd,
11 v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis,
12 ve třetí řadě opál, achát a ametyst,
13 ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl.
V tomto pořadí byly kameny zasazeny do zlatých obrouček. 14 Kamenů bylo dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý měl na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů.
15 K náprsníku vyrobili točené řetízky na způsob šňůrek, z čistého zlata. 16 Vyrobili také dvě zlaté obroučky a dva zlaté kroužky. Ty dva kroužky připevnili na oba horní okraje náprsníku. 17 Ty dvě zlaté šňůry pak připevnili k oběma kroužkům na okrajích náprsníku. 18 Druhé konce obou šňůr připevnili k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu. 19 Vyrobili také dva zlaté kroužky, které připevnili ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě. 20 Dále vyrobili dva zlaté kroužky, které připevnili zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu. 21 Náprsník pak modrou šňůrou přivázali za jeho kroužky ke kroužkům efodu. Takto spočíval na tkaném pásu efodu a neodstával od efodu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
22 K efodu byl zhotoven také plášť celý utkaný z modré látky. 23 Uprostřed něj byl otvor, jako bývá v pancíři, s tkanou obrubou, aby se netrhal. 24 Podél spodního lemu pláště udělali granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. 25 Prostřídali je zvonky z čistého zlata, jež připevnili mezi granátová jablka po celém spodním lemu pláště: 26 zvonek a granátové jablko, zvonek a granátové jablko, po celém spodním lemu pláště, v němž se koná služba, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
27 Pro Árona a jeho syny utkali kmentové suknice, 28 kmentový turban, ozdobné kmentové pokrývky hlavy, plátěné spodky ze soukaného kmentu 29 a vyšívanou šerpu ze soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
30 Vyrobili také štítek z čistého zlata, totiž korunu svatosti, a jako na pečeť na něj vyryli: Svatý Hospodinu. 31 Připevnili k němu modrou šňůru, aby mohl být přivázán na vrchol turbanu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
Dokončení díla
32 Tak bylo dokončeno veškeré dílo Příbytku, totiž Stanu setkávání. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. [b]
33 Tehdy přinesli Příbytek k Mojžíšovi:
Stan a všechno jeho náčiní, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, 34 přikrývku z červeně barvených beraních kůží, přikrývku z odolných usní, zastírající oponu, 35 Truhlu svědectví, její tyče a slitovnici, 36 stůl a všechno jeho náčiní, chleby předložení, 37 svícen z čistého zlata, jeho uspořádané kahany a všechno náčiní, olej ke svícení, 38 zlatý oltář, olej pomazání, vonné kadidlo, závěs pro vchod do Stanu, 39 bronzový oltář, jeho bronzový rošt, tyče a všechno náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, 40 zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs do brány nádvoří, jeho lana a kolíky, všechno náčiní ke službě v Příbytku, ve Stanu setkávání, 41 bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby.
42 Synové Izraele udělali všechnu práci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 43 Mojžíš viděl všechno to dílo a hle, udělali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal.
Zatčení v zahradě
18 Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. 2 To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. 3 Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.
4 Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?"
5 „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.
„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). 6 Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.
7 „Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.
„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.
8 „Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ 9 (To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“) [a]
10 Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. 11 „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“
Před Annášem
12 Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. 13 Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14 (To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.) [b]
15 Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. 16 Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. 17 Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ řekl.
18 Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.
19 Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. 20 Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. 21 Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“
22 Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“
23 „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“
24 Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.
25 Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ zapřel Petr.
26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“
27 Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.
Před Pilátem
28 Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, 29 a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.
30 „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.
31 „Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“
„My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. 32 (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) [c]
33 Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.
34 Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“
35 „Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“
36 „Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
37 „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.
„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“
38 „Co je pravda?“ odtušil Pilát.
Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim. 39 „Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“
40 Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)
15 Vlídná odpověď odvrací zlobu,
příkrá řeč ale budí hněv.
2 Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání,
tupci z úst chrlí samé nesmysly.
3 Hospodinovy oči vidí všude,
vše zlé i dobré pozorně sledují.
4 Krotký jazyk je stromem života,
je-li však pokřivený, ducha podlomí.
5 Hlupák pohrdá poučením otce,
chytrý je ten, kdo dá na domluvy.
6 Dům spravedlivého je velkou pokladnicí,
zisky darebáka nesou jen trápení.
7 Rty moudrých vědění rozsévají,
srdce tupců však nikoli.
8 Oběť darebáků se Hospodinu hnusí,
zalíbení má v modlitbě poctivých.
9 Cesta darebáka se Hospodinu hnusí,
stoupence spravedlnosti miluje.
10 Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku;
kdo nesnese domluvy, ten umírá.
11 Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby –
do srdce člověka tím spíš!
12 Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá,
a proto za moudrými nechodí.
13 Radostné srdce dodává tváři krásu,
ztrápené srdce ducha ubíjí.
14 Srdce rozumného touží po vědění,
ústa tupců se krmí tupostí.
15 Každý den chudáka bývá těžký,
dobrotivé srdce však stále hoduje.
16 Lepší je málo s úctou k Hospodinu
než velké poklady s neklidem.
17 Lepší je talíř zeleniny s láskou
než vykrmený býk a s ním nenávist.
18 Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry,
trpělivý dovede spory uklidnit.
19 Cesta lenocha trním zarůstá,
stezka poctivých je ale dlážděná.
20 Moudrý syn dělá otci radost,
tupec i vlastní matkou pohrdá.
21 Nerozumného těší každá hloupost,
rozvážný člověk drží přímý směr.
22 Bez porady se plány hroutí,
při množství rádců se však naplní.
23 Výstižná odpověď udělá člověku radost;
jak dobré je slovo v pravý čas!
24 Rozumné vede vzhůru cesta života,
aby unikli peklu v hlubinách.
25 Hospodin strhne dům pyšných,
mezníky vdovy ale upevní.
26 Zlé úmysly se Hospodinu hnusí,
za čistá považuje slova laskavá.
27 Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří,
kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.
28 Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi,
ústa darebáků chrlí hanebnost.
29 Darebákům je Hospodin velmi vzdálen,
modlitbu spravedlivých ale vyslyší.
30 Zářivý pohled rozveselí srdce,
dobrá novina až do morku osvěží.
31 Kdo zdravým domluvám otvírá uši,
ten bude bydlet mezi moudrými.
32 Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší,
kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.
33 Školou moudrosti je úcta k Hospodinu;
slávu předchází pokora.
On zmařil sám sebe
2 Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, 2 pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. 3 Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. 4 Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.
5 Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:
6 Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
7 Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
8 Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!
9 Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
10 aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
11 a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.
Světla ve světě
12 Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, když jsem byl s vámi, buďte mnohem spíše poslušní i teď, když jsem pryč. S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. 13 Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!
14 Všechno dělejte bez reptání a dohadování, 15 abyste byli nezkažení a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě.
16 Pevně se držte Slova života, [a] abych v Kristův den mohl být hrdý, že můj běh a moje námaha nebyly zbytečné. 17 Mám-li však svou oběť a službu Bohu, totiž vaši víru, skropit svou krví, raduji se – raduji se s vámi všemi. 18 Stejně tak se radujte i vy – radujte se se mnou.
Timoteus a Epafrodites
19 Mám v Pánu Ježíši naději, že k vám brzy budu moci poslat Timotea, abych se také já potěšil zprávami o vás. 20 Nemám nikoho, jako je on, kdo by měl o vás tak opravdovou starost. 21 Všichni si totiž hledí jen svého, a ne toho, co je Ježíše Krista. 22 O něm ale víte, jak se osvědčil: pomáhal mi ve službě evangelia jako syn otci. 23 Doufám, že ho k vám pošlu, jakmile se dozvím, co se mnou bude. 24 Spoléhám ovšem v Pánu na to, že k vám brzy přijdu i sám.
25 Mezitím však pokládám za potřebné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste ke mně vyslali, aby se staral o mé potřeby. 26 Tesknil po vás všech a trápil se, že jste se doslechli o jeho nemoci. 27 Ano, byl nemocný až na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. 28 Posílám ho bezodkladně; vám udělá radost, že ho zase uvidíte, a mně se uleví. 29 Přivítejte ho v Pánu s patřičnou radostí a takových, jako je on, si važte. 30 Vždyť málem umřel pro Kristovo dílo; dal v sázku vlastní život, aby mi posloužil za vás za všechny.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.