M’Cheyne Bible Reading Plan
Den odpočinku
35 Když Mojžíš shromáždil celou izraelskou obec, řekl jim: „Tyto věci vám Hospodin přikázal. 2 Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít svatou sobotu, den odpočinku pro Hospodina. Každý, kdo by v ten den dělal nějakou práci, zemře. 3 V sobotní den nerozděláte oheň v žádném ze svých příbytků.“
Sbírka na svatyni
4 Mojžíš celé izraelské obci řekl: „Hospodin přikázal toto: 5 Vyberte mezi sebou pro Hospodina sbírku; každý, kdo má ochotné srdce, ať přinese Hospodinu příspěvek – zlato, stříbro, bronz, 6 modrou, purpurovou a šarlatovou látku, kment, kozí srst, 7 červeně barvené beraní kůže, odolné usně, akáciové dřevo, 8 olej na svícení, také balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo, 9 onyxové kameny a kameny pro zasazení do efodu a náprsníku.
10 Přijďte, všichni nadaní řemeslníci, a vyrobte vše, co Hospodin přikázal:
11 Příbytek, jeho stan a pokrývku, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, 12 Truhlu, její tyče a slitovnici, zastírající oponu, 13 stůl, jeho tyče a všechno náčiní, chleby předložení, 14 svícen, jeho náčiní a kahany, olej ke svícení, 15 kadidlový oltář a jeho tyče, olej pomazání a vonné kadidlo, vchodový závěs ke vchodu do Příbytku, 16 oltář pro zápalné oběti, jeho bronzový rošt, tyče a všechno jeho náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, 17 zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs pro bránu nádvoří, 18 kolíky Příbytku, kolíky nádvoří a jejich lana, 19 bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby.“
20 Nato se celá izraelská obec od Mojžíše rozešla. 21 Potom přicházeli – každý, kdo cítil nutkání, každý, kdo měl ochotného ducha – a přinášeli Hospodinu příspěvek na přípravu Stanu setkávání, na veškerou službu v něm i na svatá roucha. 22 Přicházeli muži i ženy, každý s ochotným srdcem, a přinášeli spínadla, náušnice, prsteny, náramky a všelijaké zlaté předměty. Každý, kdo chtěl Hospodinu poskytnout jako dar zlato, 23 i každý, kdo u sebe měl modrou, purpurovou nebo šarlatovou látku, kment, kozí srst, červeně barvené beraní kůže či odolné usně, přinášel je. 24 Každý, kdo chtěl přispět stříbrem nebo bronzem, přinášel tento příspěvek Hospodinu. Přinášel také každý, kdo měl u sebe akáciové dřevo k jakémukoli dílu služby.
25 Všechny ženy zručné v tkaní přinášely, co utkaly: modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment. 26 Všechny ženy, které cítily nutkání, také zručně spřádaly kozí srst. 27 Předáci obce přinášeli onyxové kameny a další drahokamy k posázení efodu a náprsníku, 28 také balzám a olej na svícení i na přípravu oleje pomazání a vonného kadidla. 29 A tak všichni Izraelité, muži i ženy, kteří měli ochotné srdce, přinášeli Hospodinu dobrovolné dary na veškeré dílo, které Hospodin skrze Mojžíše přikázal udělat.
Povolaní řemeslníci
30 Mojžíš pak synům Izraele řekl: „Pohleďte, Hospodin povolal osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda. 31 Naplnil ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla, 32 aby vymýšlel vzory a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu, 33 aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo. 34 Dal mu také schopnost vyučovat, jemu i Oholiabovi, synu Achisamachovu z pokolení Dan. 35 Obdařil je nadáním pro každé řemeslo, od rytectví přes vytkávání a vyšívání modrých, purpurových a šarlatových látek i kmentu až po tkaní. Ovládají každé řemeslo a umí vymýšlet plány.
Cesta, pravda a život
14 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4 Víte, kam jdu, a cestu znáte.“
5 „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“
6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7 Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. [a] Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“
8 „Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“
9 „Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? 10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. 11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.
12 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. 13 O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. 14 Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“
Jiný Utěšitel
15 „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. 16 Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, 17 totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. 18 Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19 Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. 20 V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. 21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
22 Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“
23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním. 24 Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo. 25 To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás. 26 Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
27 Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. 28 Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ [b] Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. 29 Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.
30 Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic, 31 ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“
11 Falešné váhy se Hospodinu hnusí,
poctivé závaží jej potěší.
2 Pýchu následuje ostuda,
moudrost je tam, kde pokora.
3 Poctivé vodí jejich upřímnost,
proradné zničí jejich falešnost.
4 V soudný den majetek nijak neprospěje,
poctivost ale zachraňuje před smrtí.
5 Spravedlnost srovná cestu nevinnému,
vlastní ničemnost srazí ničemu.
6 Spravedlnost zachrání poctivé,
vlastní lačnost lapí proradné.
7 Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené,
spoléhání na jeho sílu se rozplyne.
8 Spravedlivý bude z trápení vysvobozen,
na jeho místě se octne darebák.
9 Ústa bezbožných ubližují bližním,
spravedlivé zachrání jejich vědění.
10 Když se spravedlivým daří, ve městě je radost,
když hynou darebáci, koná se oslava.
11 Požehnáním poctivých se pozvedá město,
ústy darebáků bývá bořeno.
12 Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje,
rozumný člověk raději pomlčí.
13 Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí,
zodpovědný člověk je umí zachovat.
14 Kde schází jasný směr, lid upadá,
ve množství rádců je však záchrana.
15 Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí,
slibům se vyhýbat je vždycky jistější.
16 Půvabná žena dosáhne pocty,
hrubiáni dosáhnou bohatství.
17 Laskavý člověk odmění i sám sebe,
surovec ani sám sebe nešetří.
18 Pro klamný výdělek darebák dře se,
kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.
19 Spravedlnost jistě k životu vede,
honba za špatností ale ke smrti.
20 Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí,
kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.
21 Zlý zcela jistě neunikne trestu,
símě spravedlivých však vyvázne.
22 Zlatá ozdoba na sviňském rypáku
je krásná žena bez špetky rozumu.
23 Touhy spravedlivých vedou jen k dobru,
z nadějí darebáků zbude vztek.
24 Někdo rozdává – a ještě bohatne,
jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!
25 Štědrý člověk bude jen vzkvétat,
kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.
26 Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje,
požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.
27 Kdo hledá dobro, nalezne přízeň,
kdo čeká neštěstí, také dočká se.
28 Kdo doufá v bohatství, takový padne,
spravedliví ale jak poupě pokvetou.
29 Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr,
hlupák bude sloužit moudrému.
30 Z ovoce spravedlivého je strom života,
a kdo je moudrý, ten duše získává.
31 Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty,
čím spíše ničemové a hříšníci!
Jedno tělo, jeden Duch
4 Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali. 2 Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce 3 a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje. 4 Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni, 5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.
7 Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. 8 Písmo přece říká:
„Vystoupil do výšin,
zmocnil se zajatých,
dary lidem rozdělil.“ [a]
9 To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem. 10 Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. 11 To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – 12 pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, 13 abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.
14 Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. 15 Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. 16 Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.
Staré a nové já
17 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. 18 Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. 19 Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit.
20 Tomu jste se však od Krista nenaučili! 21 Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, 22 odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. 23 Obnovujte ducha své mysli 24 a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.
25 Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ [b] – jsme přece údy téhož těla! 26 „Hněváte-li se, nehřešte;“ [c] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. 27 Nedávejte místo ďáblu. 28 Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. 29 Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. 30 Nezarmucujte svatého Božího Ducha, [d] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. 31 Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.
32 Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.