M’Cheyne Bible Reading Plan
Obnovení smlouvy
34 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil. 2 Připrav se na ráno. Ráno vystoupíš na horu Sinaj a tam, na vrcholu hory, staneš u mne. 3 Nikdo ať ale nevystupuje s tebou. Na celé hoře se nikdo nesmí ani ukázat. Ani brav a skot ať se před touto horou nepase.“
4 Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním. Brzy ráno pak vstal, vystoupil na horu Sinaj, jak mu Hospodin přikázal, a v ruce nesl dvě kamenné desky.
5 Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se k němu. Tehdy vyslovil jméno Hospodin. 6 Hospodin prošel kolem něj a volal:
„Hospodin, Hospodin!
Bůh soucitný a milostivý,
nesmírně trpělivý,
velmi laskavý a věrný,
7 pamatující na milosrdenství tisícům pokolení,
odpouštějící nepravost, provinění i hřích.
Nezapomíná však trestat,
ale za nepravost otců volá k odpovědnosti
syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení.“
8 Mojžíš rychle padl k zemi a klaněl se. 9 Potom řekl: „Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!“
10 Hospodin odpověděl: „Hle, vstupuji do této smlouvy: Před celým tvým lidem budu konat divy, jaké se neděly v žádném národě na celé zemi. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, neboť to, co s tebou učiním, bude ohromující. 11 Zachovávej, co ti dnes přikazuji. Hle, chystám se před tebou vyhnat Emorejce, Kananejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce.
12 Měj se však na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli země, do které jdeš. Jinak se ti stanou pastí přímo ve tvém středu. 13 Proto zbořte jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztříštěte a jejich posvátné kůly skácejte.
14 Nesmíte se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh. [a]
15 Měj se na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli té země! Když půjdou smilnit za svými bohy a přinášet svým bohům oběti, pozvou tě, abys jedl z jejich obětí. 16 Když pak z jejich dcer vybereš manželky svým synům, půjdou jejich dcery smilnit za svými bohy a svedou tvé syny, aby šli smilnit za jejich bohy.
17 Neodlévej si sochy bohů.
18 Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. [b] Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, neboť v měsíci avivu jsi vyšel z Egypta.
19 Vše, co otvírá lůno, je mé, včetně všech prvorozených samců ze tvého stáda, ať už to bude býk či beran. 20 Osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.
Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou.
21 Šest dní pracuj, ale sedmého dne odpočívej; odpočívej i v době orání či žně.
22 Konej Slavnost týdnů na začátku pšeničné žně a Slavnost dožínek na konci roku. [c] 23 Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před svým Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. 24 Až před tebou vypudím národy a rozšířím tvé hranice, nikdo nezatouží po tvé zemi, když budeš přicházet, aby ses třikrát za rok ukázal před Hospodinem, svým Bohem.
25 Neobětuj krev mé oběti s ničím kvašeným.
Z beránka pesachové oběti ať do rána nic nezbude.
26 Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha.
Nevař kůzle v mléce jeho matky.“
27 Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Tato slova zapiš. Podle těchto slov vstupuji do smlouvy s tebou a s Izraelem.“
28 Mojžíš byl s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Byl tam bez chleba a bez vody. Slova smlouvy, totiž Desatero, zapsal na desky.
Zářící tvář
29 Cestou z hory Sinaj nesl Mojžíš v rukou dvě Desky svědectví. Mojžíš ale nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září tvář. 30 Když pak Áron a všichni Izraelité Mojžíše spatřili, hle, tvář mu zářila tak, že se k němu báli přiblížit. 31 Mojžíš je však zavolal, a tak se k němu Áron i všichni předáci obce vrátili a Mojžíš s nimi mluvil. 32 Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vyřídil všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sinaj.
33 Když k nim Mojžíš domluvil, přikryl si obličej rouškou. 34 Kdykoli ale vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, Mojžíš tu roušku odkládal, dokud odtud nevyšel. Pak vycházel a říkal synům Izraele, co mu bylo přikázáno. 35 Tehdy synové Izraele vídali Mojžíšovu zářící tvář. Potom si Mojžíš znovu zakrýval tvář rouškou, dokud nešel mluvit s Hospodinem.
Dal jsem vám příklad
13 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. 2 Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.
3 Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, 4 vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. 5 Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.
6 Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“
7 „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“
8 „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr.
„Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.
9 „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“
10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)
12 Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. 14 Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. 15 Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. 16 Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17 Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.
18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘ [a] 19 Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem. 20 Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“
Jeden z vás mě zradí
21 Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
22 Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. 23 Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. 24 Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. 25 Objal ho tedy a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
26 „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27 A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan.
„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. 28 Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. 29 Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.
30 Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.
Nové přikázání
31 Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. 32 A protože je Bůh oslaven v něm, [b] Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. 33 Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘ [c]
34 Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“
36 Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“
„Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“
37 „Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“
38 „Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“
Šalomounova přísloví
10 Zde jsou přísloví Šalomounova:
Moudrý syn dělá otci radost,
tupec přivádí matku k zoufalství.
2 Nekalé poklady člověku neprospějí,
poctivost zachraňuje před smrtí.
3 Hospodin nenechá poctivého lačnět,
rozmary darebáků ale zavrhne.
4 Líné dlaně přivedou na mizinu,
pilné ruce přinášejí bohatství.
5 Kdo v létě sklízí, je syn zdárný,
kdo prospí žně, je syn k ostudě.
6 Na poctivého se snáší požehnání,
v ústech darebáků se skrývá násilí.
7 Na poctivého se vzpomíná s požehnáním,
jméno darebáků ale zavání.
8 Moudré srdce přijímá přikázání,
žvanivý hlupák špatně dopadne.
9 Kdo žije poctivě, v bezpečí žít bude,
kdo pokřivil svou cestu, bude odhalen.
10 Kdo mhouří oko, způsobí potíž,
kdo otevřeně kárá, pokoj přinese. [a]
11 Pramenem života jsou ústa spravedlivých,
v ústech darebáků se skrývá násilí.
12 Nenávist vyvolává neshody,
láska všechny viny zahalí.
13 Ve rtech rozvážného nalezneš moudrost,
na záda nerozumného patří hůl.
14 Moudří své vědění dobře střeží,
ústa hlupáka přitahují záhubu.
15 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nouze chudých je jejich záhubou.
16 Výdělek poctivého prospívá životu,
darebákův zisk vede ke hříchu.
17 Kdo se drží poučení, míří k životu,
zabloudí ale, kdo nedbá na domluvu.
18 Kdo skrývá nenávist, je lhář,
kdo šíří pomluvy, je hňup.
19 Záplava slov se bez hříchu neobejde,
rozumný drží svůj jazyk na uzdě.
20 Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro,
srdce ničemů za nic nestojí.
21 Rty spravedlivého nasytí mnohé,
hňupové zemřou na vlastní ztřeštěnost.
22 Hospodinovo požehnání obohacuje
bez veškerého trápení.
23 Tupec má potěšení ve zvrhlosti,
rozumný zase v moudrosti.
24 Obavy darebáků se uskuteční,
touhy spravedlivých se naplní.
25 Když přejde vichr, je s darebákem konec,
spravedliví však mají věčné základy.
26 Jak ocet v zubech, jako oči plné kouře,
takový je lajdák pro nadřízené své.
27 Úcta k Hospodinu prodlužuje život,
roky darebáků však budou zkráceny.
28 Doufání spravedlivých končí radostí,
naděje darebáků se vniveč obrátí.
29 Hospodinova cesta je oporou poctivého,
pro bídáky je ale záhubou.
30 Spravedlivý nebude navěky sražen,
ničemové však na zemi věčně nebudou.
31 Ústa spravedlivého plodí moudrost,
proradný jazyk bude vyříznut.
32 Rty spravedlivého znají, co se sluší,
ústa darebáků však jen zvrácenost.
Kristovo tajemství
3 Proto jsem já Pavel vězněm Krista Ježíše – pro vás pohany. 2 Jistě jste už slyšeli o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu svěřil pro vás, 3 když mi skrze zjevení dal poznat tajemství, o němž jsem se už krátce zmínil dříve. [a] 4 Během čtení budete sami moci poznat, jak rozumím Kristovu tajemství, 5 které Bůh v předchozích dobách lidem neodhalil, ale nyní je skrze Ducha zjevil svým svatým apoštolům a prorokům: 6 že totiž pohané jsou skrze evangelium spoludědicové, součásti téhož těla a spoluúčastníci jeho zaslíbení v Kristu Ježíši.
7 Tohoto evangelia jsem se stal služebníkem díky Boží milosti, jíž jsem byl obdarován, a díky jeho moci, jež ve mně působí. 8 Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, abych mezi pohany hlásal Kristovo nepopsatelné bohatství 9 a abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.
10 Bůh teď chce skrze církev ukázat vládám a mocnostem v nebesích svou přerozmanitou moudrost. 11 Tento svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu – 12 v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou. 13 Prosím tedy, abyste neklesali na mysli kvůli mým soužením, neboť jsou pro vás, pro vaši slávu.
Poznat jeho lásku
14 Proto klekám na kolena před Otcem, [b] 15 jehož jméno nese veškerá rodina [c] na nebi i na zemi. 16 Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru. 17 Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, 18 abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, 19 a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.
20 Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme. 21 Jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši ve všech dobách na věky věků! Amen.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.