M’Cheyne Bible Reading Plan
Ukaž mi svou slávu
33 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Jdi, pokračuj odsud dál. Spolu s lidem, který jsi vyvedl z Egypta, jdi do země, kterou jsem zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi s přísahou: ‚Dám ji tvému semeni.‘ [a] 2 Pošlu před tebou svého anděla a vyženu Kananejce, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce. 3 Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid.“
4 A když lid uslyšel tu zlou zprávu, truchlili a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu. 5 Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Vyřiď synům Izraele: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vámi šel jedinou chvíli, musel bych vás vyhladit. Nyní se zbavte ozdob, potom se rozhodnu, co s vámi učiním.“ 6 Od hory Oréb [b] šli tedy synové Izraele bez ozdob.
7 Mojžíš bral stan a vztyčoval si jej venku za táborem, daleko od tábora. Nazval jej Stan setkávání. Když chtěl kdokoli hledat Hospodina, musel vycházet ke Stanu setkávání, který byl venku za táborem. 8 Když Mojžíš vycházel ke Stanu, všechen lid vstával. Zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a dívali se za Mojžíšem, dokud nevešel do Stanu. 9 Kdykoli Mojžíš vcházel do Stanu, sestupoval oblakový sloup a stavěl se ke vchodu do Stanu, kde Bůh mluvil s Mojžíšem. 10 Všechen lid tehdy viděl oblakový sloup stojící u vchodu do Stanu a všechen lid vstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. 11 Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem. Mojžíš se potom vracel do tábora, ale jeho pomocník, mladý Jozue, Nunův syn, od Stanu neodcházel.
12 Mojžíš Hospodinu namítl: „Pohleď, říkáš mi: ‚Veď tento lid dál,‘ ale neukázal jsi mi, koho se mnou pošleš. Řekl jsi: ‚Znám tě osobně a našel jsem v tobě zalíbení.‘ 13 Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost. Pohleď, vždyť tento národ je tvůj lid!“
14 Ten odpověděl: „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout.“
15 Mojžíš mu řekl: „Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď! 16 Jak by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to mě i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu země.“
17 Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Splním i tuto tvou prosbu, neboť jsem v tobě našel zalíbení a znám tě osobně.“
18 Mojžíš řekl: „Ukaž mi prosím svou slávu!“
19 Odpověděl: „Nechám před tebou projít všechnu svou dobrotu a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ 20 Potom dodal: „Nebudeš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.“
21 Hospodin ještě řekl: „Hle, u mne je místo, kde staneš na skále. 22 Až tudy půjde má sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a přikryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. 23 Až potom dlaň odtáhnu, spatříš má záda; mou tvář však nikdo nespatří.“
Poslední pomazání
12 Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2 Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3 Marie tehdy vzala libru [a] velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4 Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: 5 „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? [b] Mohlo se to rozdat chudým!“ 6 To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7 Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. 8 Chudé tu budete mít vždycky, [c] ale mě vždycky mít nebudete.“
9 Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. 11 Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
Král na oslíku
12 Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 „Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“ [f]
16 Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. 17 Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. 18 Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.
19 Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“
Zrno pšenice
20 Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21 Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22 Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.
23 Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. 24 Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. 25 Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. 26 Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. 27 Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. 28 Otče, oslav své jméno!“
Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29 Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“
30 Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ 33 (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“
35 Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
Kdo uvěřil naší zprávě?
37 Ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něj neuvěřili. 38 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
„Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?
Komu se Hospodinova paže zjevila?“ [g]
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40 „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce,
aby očima neuviděli a srdcem nepochopili
a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“ [h]
41 To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm. 42 Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. 43 Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.
44 Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. 45 Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. 46 Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. 49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. 50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“
Hostina moudrosti a tuposti
9 Moudrost si vystavěla dům,
sedm tesaných sloupů vztyčila.
2 Dobytče porazila, víno nalila,
už také prostřela svůj stůl.
3 Děvečky vyslala
a volá na městských výšinách:
4 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
5 „Pojďte a jezte na mých hodech,
popijte víno, jež jsem nalila.
6 Opusťte hloupost a konečně žijte,
cestou rozumnosti se vydejte!“
7 Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,
kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
8 Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;
pokárej moudrého – bude tě milovat.
9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,
pouč spravedlivého a bude znalejší.
10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,
v poznání Svatého je rozumnost.
11 Takto [a] se tvé dny rozmnoží,
léta života ti přibudou.
12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,
jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.
13 Paní Tupost dělá veliký povyk,
je hloupost sama, neví vůbec nic.
14 U dveří svého domu vysedává,
na křesle na městských výšinách.
15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,
kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
16 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Všechny nerozumné vyzývá:
17 „Kradená voda je tak sladká,
zakázaný pokrm tolik příjemný!“
18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:
v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!
Spaseni milostí
2 I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších, 2 jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech. 3 My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.
4 Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, 5 že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! 6 Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, 7 aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti.
8 Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; 9 není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. 10 Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.
Pokoj vzdáleným i blízkým
11 Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci). 12 V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13 Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.
14 On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala. 15 Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj. 16 V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství. 17 Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“ [a] 18 neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.
19 A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny. 20 Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21 V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. 22 V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.