M’Cheyne Bible Reading Plan
Povolání řemeslníků
31 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Pohleď, povolal jsem osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda. 3 Naplnil jsem ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla, 4 aby vymýšlel plány a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu, 5 aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo. 6 Hle, přidal jsem mu také Oholiaba, syna Achisamachova z pokolení Dan. A každého nadaného řemeslníka jsem obdařil důmyslem, aby zhotovili vše, co jsem ti přikázal:
7 Stan setkávání, Truhlu svědectví i slitovnici ležící na ní, veškeré náčiní stanu, 8 stůl a jeho náčiní, svícen z čistého zlata a všechno jeho náčiní, kadidlový oltář, 9 oltář pro zápalné oběti a všechno jeho náčiní, umyvadlo i jeho podstavec, 10 svatá bohoslužebná roucha kněze Árona, roucha jeho synů ke konání kněžské služby, 11 olej pomazání a vonné kadidlo pro svatyni.
Ať vše udělají přesně tak, jak jsem ti přikázal.“
Zachovávejte sobotu
12 Hospodin Mojžíšovi řekl: 13 „Promluv k synům Izraele: Zachovávejte mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Posvětitel.
14 Zachovávejte sobotu; ať je vám svatá. Kdo ji znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v ten den pracoval, bude vyobcován ze svého lidu. 15 Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by v sobotní den dělal nějakou práci, musí zemřít.
16 Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení. 17 Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech.“
18 Když Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj domluvil, dal mu dvě Desky svědectví – kamenné desky psané Božím prstem.
Dobrý pastýř
10 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, 2 kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí 3 a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. 5 Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ 6 Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
7 Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. 8 Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, [a] jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.
11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. 12 Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, 13 nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, 15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. 16 Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
17 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“
Jsme jedno
22 Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. [b] 23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24 Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25 „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28 Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny [c] a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.“
31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“
33 „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“
34 Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘? [d] 35 Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno – 36 proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37 Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. 38 Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“
39 Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. 40 Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. 41 Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“ 42 A mnozí tam v něho uvěřili.
Jako vůl na porážku
7 Dbej na mé výroky, můj synu,
příkazy mé jak poklad opatruj.
2 Dbej na mé příkazy a najdeš život,
učení mé jak oko v hlavě chraň.
3 Připoutej si je k prstům,
vyryj do srdce.
4 Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“
rozumnost nazvi svou příbuznou.
5 Bude tě chránit před cizí ženou,
před svůdnicí a její řečí vábivou.
6 Jednou jsem z okna svého domu
skrze mřížoví ven vyhlížel.
7 Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou,
spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.
8 Když prošel ulicí kolem jejího rohu,
k jejímu domu náhle vykročil.
9 Bylo to večer, po setmění,
když přišla noc a padla tma.
10 Vtom náhle žena v ústrety mu míří
v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.
11 Jak jen je bujná a jak rozpustilá,
její nohy doma stání nemají.
12 Hned je na ulici, hned zas na náměstí,
za každým rohem číhá na oběť.
13 Už se ho zmocnila a už ho líbá,
bez uzardění už mu povídá:
14 „Pořádám hostinu z čerstvého masa,
dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.
15 To proto jsem ti naproti vyšla,
sháněla jsem tě, a už tě mám.
16 Pokrývkami jsem lože obložila,
pestrými přehozy z vláken egyptských.
17 Svoji ložnici jsem myrhou provoněla,
aloe je tam, skořice nechybí.
18 Pojď, opijeme se milováním,
do rána kochejme se laskáním!
19 Mužský dnes totiž není doma,
na cestu odjel někam daleko;
20 měšec s penězi odvezl s sebou,
do konce měsíce se nevrátí!“
21 Proudem těch slov jej nakonec svedla,
úlisnými rty jej zlákala.
22 Jako vůl na porážku šel hned za ní,
jak jelen, [a] když se vrhá do pasti,
23 než padne skolen střelou do slabin.
Jak ptáče do osidla vletěl,
netušil, že mu jde o život!
24 Proto, synové, poslyšte mne,
dávejte pozor na mé výroky.
25 Na její cesty ať nevkročí tvé srdce;
po jejích stezkách se nikdy netoulej.
26 Tak mnozí podlehli jejím ranám,
všech jejích obětí je bezpočet!
27 Cesta do pekel vede jejím domem,
do síní smrti se prudce svažuje!
Kristův zákon
6 Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení. 2 Neste břemena jedni druhých – tak naplníte Kristův zákon. 3 Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. 4 Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. 5 Každý musí nést svůj vlastní náklad.
6 Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.
7 Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. 8 Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. 9 Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. 10 Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.
11 PODÍVEJTE SE, JAK VÁM VELKÝMI PÍSMENY PÍŠU SVOU VLASTNÍ RUKOU.
12 Ti, kdo vás nutí k obřízce, se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž. 13 Jsou sice obřezaní, ale oni sami Zákon nedodržují! Chtějí po vás obřízku, jen aby se mohli pochlubit vaším tělem. 14 Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu. 15 To, na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření. 16 Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael.
17 Ať už mě s tím nadále nikdo neobtěžuje. Jizvy na mém těle jsou znamením, že patřím Ježíši.
18 Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. Amen.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.