M’Cheyne Bible Reading Plan
Pověřování kněží
29 „A toto s nimi uděláš, abys je posvětil pro kněžskou službu: Vezmi jednoho mladého býčka a dva berany bez vady, 2 dále nekvašený chléb, nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené placky pomazané olejem; uděláš je z jemné pšeničné mouky. 3 Vložíš je do jednoho koše a v tom koši je budeš obětovat spolu s tím býčkem a oběma berany.
4 Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou. 5 Vezmeš kněžská roucha a oblékneš Áronovi suknici, plášť patřící k efodu, efod i náprsník a opášeš ho tkaným pásem efodu. 6 Na hlavu mu nasadíš turban a na turban připevníš korunu svatosti. [a] 7 Nakonec vezmeš olej pomazání, vyliješ mu jej na hlavu a pomažeš ho.
8 Přivedeš jeho syny a oblékneš jim suknice. 9 Přepášeš je šerpami, Árona i jeho syny, a uvážeš jim pokrývky hlavy. Kněžství jim připadne věčným ustanovením. Takto pověříš Árona a jeho syny kněžstvím:
10 Přivedeš před Stan setkávání býčka a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. 11 Býčka pak před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání zabiješ. 12 Vezmeš trochu býčkovy krve a prstem jí potřeš rohy oltáře. Všechnu zbývající krev vyliješ k patě oltáře. 13 Vezmeš všechen tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich, a necháš to dýmat na oltáři. 14 Maso z toho býčka, jeho kůži a výkaly však spálíš na ohni venku za táborem. Je to oběť za hřích.
15 Potom vezmeš prvního berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. 16 Berana zabiješ, vezmeš jeho krev a pokropíš jí oltář ze všech stran. 17 Potom berana rozsekáš na díly. Vnitřnosti a nohy omyješ a přiložíš k ostatním dílům a hlavě. 18 Celého berana pak necháš dýmat na oltáři. Je to zápalná oběť Hospodinu, příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.
19 Potom vezmeš druhého berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. 20 Berana zabiješ, vezmeš trochu jeho krve a potřeš jí lalůček Áronova ucha, lalůček pravého ucha jeho synů, palec jejich pravé ruky a palec jejich pravé nohy. Zbytkem krve pokropíš oltář ze všech stran. 21 Poté vezmeš trochu krve, která bude na oltáři, a trochu oleje pomazání a postříkáš tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak bude posvěcen on i jeho roucha a s ním i jeho synové a jejich roucha.
22 Potom z berana vezmeš tučné části – ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich – a pravou kýtu, neboť je to beran pověření. 23 Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vezmeš jeden pecen chleba, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku. 24 To všechno vložíš Áronovi a jeho synům do dlaní, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu. 25 Potom to přijmeš z jejich rukou a necháš to dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí, aby to bylo příjemnou vůní před Hospodinem. Je to ohnivá oběť Hospodinu.
26 Z berana Áronova pověření pak vezmeš hrudí a budeš je zvedáním nabízet Hospodinu. To bude tvůj podíl. 27 Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání posvětíš. To, co se pozvedá a odevzdává z berana pověření, náleží Áronovi a jeho synům. 28 Áron a jeho synové to budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele, neboť je to obětní příspěvek. Ten bude mezi syny Izraele vybírán z jejich pokojných obětí jako jejich příspěvek Hospodinu.
29 Áronova svatá roucha připadnou po něm jeho synům, aby v nich bývali pomazáni a pověřeni. 30 Syn, který se stane knězem po něm, je bude oblékat po sedm dní, kdy bude vcházet do Stanu setkávání, aby konal službu ve svatyni.
31 Onoho berana pověření vezmeš a jeho maso uvaříš na svatém místě. 32 Áron a jeho synové budou u vchodu do Stanu setkávání jíst maso z toho berana s chlebem, který je v koši. 33 Budou to jíst jen ti, kdo byli těmito obětmi očištěni, kdo byli pověřeni a posvěceni. Nepovolaný to jíst nebude, neboť je to svaté. 34 Jestliže z masa oběti pověření nebo z toho chleba něco zůstane až do rána, spálíš ty zbytky na ohni. Nebude se to jíst, neboť je to svaté.
35 Takto naložíš s Áronem a s jeho syny, přesně jak jsem ti přikázal. Budeš je pověřovat kněžstvím po sedm dní. 36 Každý den budeš pro smíření obětovat býčka za hřích. Vykonáš na oltáři obřad smíření, abys jej očistil od hříchu, a pomažeš jej, aby byl posvěcen. 37 Po sedm dní budeš očišťovat oltář, abys jej posvětil. Tak bude oltář svatosvatý. Cokoli se dotkne oltáře, bude svaté.
38 Toto pak budeš každodenně a stále obětovat na oltáři: dva roční beránky. 39 Jednoho beránka budeš obětovat ráno a druhého za soumraku. 40 S prvním beránkem obětuješ také desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje a jako úlitbu čtvrtku hinu vína. [b] 41 Druhého beránka budeš obětovat za soumraku spolu s moučnou obětí a úlitbou tak jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.
42 Toto ať je po všechna vaše pokolení stálá zápalná oběť před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání. Tam se s vámi budu setkávat, abych tam s tebou mluvil. 43 Tam se budu setkávat se syny Izraele, a tak bude to místo posvěceno mou slávou.
44 Posvětím Stan setkávání i oltář, také Árona a jeho syny posvětím, aby mi konali kněžskou službu. 45 Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem. 46 A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, který je vyvedl z Egypta, abych přebýval uprostřed nich. Já jsem Hospodin, jejich Bůh.“
8 1 ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.
2 Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. 3 Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed 4 se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. 5 Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ 6 Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat.
Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7 Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ 8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. 10 Ježíš se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“
11 „Nikdo, Pane,“ odpověděla.
„Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“
Já jsem
12 Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“
13 Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“
14 Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. 15 Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho. 16 A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal. 17 Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé. [a] 18 Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“
19 Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“
Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“ 20 Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.
21 Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“
22 Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“
23 Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,‘ [b] zemřete ve svých hříších.“
25 „A kdo jsi?“ zeptali se ho.
„Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš. 26 „Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“
27 Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci. 28 Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. 29 Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ 30 A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.
Pravda vás vysvobodí
31 Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“
33 „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“
34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. 35 A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. 36 Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní. 37 Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo. 38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“
39 „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu.
„Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky. 40 Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal. 41 Vy děláte skutky svého otce.“
„My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“
42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal. 43 Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet! 44 Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži. 45 Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi. 46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte? 47 Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“
48 Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“
49 „Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte. 50 Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí. 51 Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“
52 „Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘ 53 Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“
54 Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem, 55 ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. 56 Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“
57 „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.
58 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“ 59 Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.
Rty svůdkyně
5 Mé moudrosti dopřej pozornost, synu,
nakloň své ucho k mým úsudkům;
2 tak, abys prozíravost opatroval,
tvé rty aby byly strážci vědění:
3 Rty svůdkyně sice oplývají medem,
její ústa jsou jemná nad olej,
4 pak ale zhořkne jako pelyněk,
jak dvojsečný meč se zabodne.
5 Její nohy míří k hlubinám smrti,
její kroky vedou do pekel.
6 O stezku života se nijak nezajímá,
vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.
7 Proto mne poslyšte, synové moji,
neuhýbejte od mých výroků!
8 Daleko od ní ať vede tvá cesta,
k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
9 Svou důstojnost jinak necháš druhým,
svá léta ukrutníku odevzdáš.
10 Z tvého úsilí budou žít jiní,
tvá dřina skončí v domě cizího.
11 Nakonec bolestí řvát budeš,
tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
12 „Proč jen jsem nenáviděl poučení,
proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
13 Proč jsem neposlouchal svoje učitele,
proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
14 Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě
na očích všem, uprostřed obce své!“
Pij vodu z vlastní studny
15 Pij vodu z vlastní nádrže,
vodu prýštící ze tvé studnice.
16 Mají tvé prameny téci na ulice?
Mají se náměstím řinout řeky tvé?
17 Tobě ať patří, jen tobě jedinému,
nikomu cizímu je neponech.
18 Požehnané ať je tvé zřídlo,
v manželce svého mládí potěšení měj!
19 Ta milostná laň, ta přelíbezná srna!
Jejími ňadry se stále opájej,
v jejím milování se věčně utápěj!
20 Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě,
proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?
21 Hospodin vidí všechny lidské cesty,
každý jejich krok pozorně sleduje.
22 Darebáka lapí jeho nepravosti,
v provazech vlastního hříchu uvázne.
23 Nedal se poučit, a tak zemře,
v množství své bláhovosti ztratí se!
4 Snažím se říci, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka. Je sice pánem všeho, 2 ale až do času určeného otcem zůstává pod poručníky a správci. 3 Dokud jsme byli nedospělí, byli jsme i my takto zotročeni principy tohoto světa.
4 Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, 5 aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství. 6 A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, [a] Otče!“ 7 A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.
Bojím se o vás
8 Dokud jste ještě neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeně nejsou žádní bohové. 9 Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit? 10 Dbáte na dny, měsíce, období a roky! 11 Bojím se o vás, aby snad všechna moje dřina pro vás nebyla zbytečná.
12 Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy. Nijak jste mi neublížili. 13 Jak víte, na začátku jsem vám kázal evangelium v tělesné slabosti. 14 I když můj stav byl pro vás zkouškou, nepohrdli jste mnou a neodmítli mě. Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše! 15 Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu dosvědčit, že kdyby to šlo, vyloupli byste si oči a dali mi je! 16 Stal jsem se snad vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? 17 Tamti o vás mají horlivý zájem, ale nemyslí to dobře. Chtějí vás odloučit ode mě, abyste horlili pro ně. 18 Je dobré horlit v zájmu dobra, a to vždycky, nejen když jsem u vás.
19 Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. 20 Chtěl bych teď být s vámi a změnit svůj tón, neboť jsem nad vámi bezradný.
Dvě smlouvy
21 Takže vy chcete být pod Zákonem? Povězte mi, slyšíte vůbec, co Zákon říká? 22 Je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. [b] 23 Ten z otrokyně se ale narodil jen podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení.
24 Je to jinotaj; ty ženy jsou dvě smlouvy. Jedna je z hory Sinaj a tak jako Hagar rodí své děti do otroctví. 25 Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. 26 Nebeský Jeruzalém je ale svobodný a ten je naší matkou. 27 Je přece psáno:
„Raduj se, neplodná, ty, jež nerodíš,
jásej a křič, jež nemáš bolesti!
Dětí opuštěné je totiž mnoho,
více než té, jež muže má.“ [c]
28 Vy, bratři, jste tedy jako Izák dětmi zaslíbení. 29 Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha. 30 Co ale říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!“ [d]
31 A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.