M’Cheyne Bible Reading Plan
Kněžská roucha
28 „Přiveď k sobě svého bratra Árona a jeho syny z řad Izraelitů, aby mi konali kněžskou službu – Áron a jeho synové Nádab a Abihu, Eleazar a Itamar.
2 Zhotovíš svému bratru Áronovi svatá roucha ke slávě a ozdobě. 3 Promluv se všemi nadanými řemeslníky, jimž jsem dal důmyslného ducha, ať Áronovi udělají roucha, v nichž bude posvěcen, aby mi konal kněžskou službu. 4 Toto jsou roucha, která zhotoví: náprsník, efod, plášť, tkaná suknice, turban a šerpa. Tato svatá roucha zhotoví pro tvého bratra Árona a pro jeho syny, aby mi konali kněžskou službu. 5 Použijí na ně zlato, modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment.
6 Ať zhotoví umně tkaný efod [a] ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. 7 Na obou okrajích ať má připojené ramenní díly, jimiž bude spojen. 8 Stejně tak tkaný pás obepínající efod bude ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.
9 Vezmi dva onyxové kameny a vyryj na ně jména synů Izraele 10 podle pořadí jejich narození: šest jmen na jeden kámen a šest zbývajících na druhý kámen. 11 Jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak vyryješ na obou těch kamenech jména synů Izraele. Zasadíš je do zlatých obrouček 12 a oba kameny připevníš k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele. Tak bude Áron nosit jejich jména před Hospodinem na obou svých ramenou jako připomínku.
13 Vyrobíš také zlaté obroučky 14 a dva řetízky z čistého zlata; uděláš je točené na způsob šňůrek a ty stočené řetízky připevníš k těm obroučkám.
15 Dále zhotovíš umně tkaný náprsník Božích rozhodnutí. Zhotovíš jej podobně jako efod: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. 16 Bude čtvercový a dvojitý, na píď dlouhý a na píď široký. [b] 17 Celý jej posázíš čtyřmi řadami drahých kamenů:
v první řadě rubín, topas a smaragd,
18 v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis,
19 ve třetí řadě opál, achát a ametyst,
20 ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl.
V tomto pořadí ať jsou zasazeny do zlatých obrouček. 21 Kamenů bude dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý bude mít na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů.
22 K náprsníku vyrobíš točené řetízky na způsob šňůrek z čistého zlata. 23 Dále k náprsníku vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš na oba jeho horní okraje. 24 Ty dvě zlaté šňůry pak připevníš k oběma kroužkům na okrajích náprsníku. 25 Druhé konce obou šňůr připevníš k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu. 26 Vyrobíš také dva zlaté kroužky, které připevníš ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě. 27 Dále vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu. 28 Náprsník pak bude modrou šňůrou přivázán za své kroužky ke kroužkům efodu. Tak bude spočívat na tkaném pásu efodu a nebude od něj odstávat.
29 Kdykoli bude Áron vstupovat do svatyně, ponese na náprsníku Božích rozhodnutí na svém srdci jména Izraelových synů jako stálou připomínku před Hospodinem. 30 Do náprsníku Božích rozhodnutí vložíš urim a tumim. [c] Kdykoli bude Áron vstupovat před Hospodina, bude je mít na srdci; tak bude Áron stále nosit osud synů Izraele na svém srdci před Hospodinem.
31 K efodu zhotovíš plášť, celý z modré látky. 32 Uprostřed něj bude otvor pro hlavu, jenž bude mít dokola tkanou obrubu, jako má otvor pancíře; plášť se nebude trhat. 33 Podél celého jeho spodního lemu udělej granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky. Ty prostřídej zlatými zvonky: 34 zlatý zvonek a granátové jablko, zlatý zvonek a granátové jablko, takto po celém spodním lemu pláště. 35 To bude mít Áron při konání služby na sobě. Kdykoli bude vstupovat do svatyně před Hospodina a kdykoli bude vycházet, budou znít zvonky, a tak nezemře.
36 Vyrobíš také štítek z čistého zlata a jako na pečeť na něj vyryješ: Svatý Hospodinu. 37 Modrou šňůrou jej zepředu připevníš na turban. 38 Áron jej bude mít na čele a bude snímat nepravosti synů Izraele při svatých obětech, které zasvěcují, při všech jejich svatých darech. Bude ho mít stále na čele, a tak dojdou zalíbení před Hospodinem.
39 Utkáš rovněž kmentovou suknici, zhotovíš kmentový turban a vyšívanou šerpu. 40 Také Áronovým synům uděláš suknice, šerpy a pokrývky hlavy; zhotovíš jim je ke slávě a ozdobě. 41 Až do nich oblékneš svého bratra Árona a jeho syny, pomažeš je, pověříš a posvětíš, aby mi konali kněžskou službu.
42 Uděláš jim také plátěné spodky, aby zakrývaly jejich nahotu: budou jim sahat od beder po stehna. 43 Áron a jeho synové je budou nosit, kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby konali službu ve svatyni. Tak neponesou vinu a nezemřou.
To je věčné ustanovení pro Árona a jeho potomky.“
Není to Mesiáš?
7 Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. 2 Blížila se židovská Slavnost stánků, 3 a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. 4 Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ 5 Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
6 Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. 7 Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. 8 Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ 9 To jim řekl a zůstal v Galileji.
10 Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. 11 Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. 12 V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ 13 Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně.
14 Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. 15 Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“
16 Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. 17 Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. 18 Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. 19 Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“
20 „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“
21 Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. 22 Mojžíš vám vydal obřízku (ačkoli nepochází od Mojžíše, ale od otců) a v sobotu obřezáváte člověka. 23 Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův Zákon, proč se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? 24 Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“
25 Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? 26 Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? 27 Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“
28 Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, 29 ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“
30 Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. 31 Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „udělá snad více zázraků než on?“ 32 Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
33 Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. 34 Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“
35 „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? 36 Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“
Řeky živé vody
37 V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! 38 Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ [a] 39 (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.)
40 Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“ [b] 41 Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? 42 Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“ [c] 43 Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. 44 Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
45 Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“
46 Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“
47 „Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. 48 „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? 49 Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“
50 Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: 51 „Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“
52 „Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“ [d]
Kdo z vás je bez hříchu
53 Každý se pak vrátil domů,
Otcovské poučení
4 Slyšte, synové, otcovské poučení,
dávejte pozor a rozum získáte.
2 Skvělé poznání vám totiž nabízím;
neopouštějte mé učení.
3 Sám jsem byl synem u svého otce,
maličkým jedináčkem u matky své.
4 Když učíval mne otec, říkal:
„Moje slova si vezmi k srdci,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
5 Získej moudrost, rozumnost získej,
má slova nezapomeň, nezkomol.
6 Neopouštěj moudrost – bude tě chránit,
miluj ji – bude o tebe pečovat.
7 Moudrost především! Získávej moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Važ si jí a ona vyvýší tě,
poctí tě, když ji k sobě přivineš.
9 Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu,
korunuje tě krásou svou!“
10 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi,
léta života se ti prodlouží.
11 Cestě moudrosti chci tě učit,
po přímých stezkách tě chci vést.
12 Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví,
jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.
13 Poučení se chop a nepovoluj,
opatruj je, vždyť je tvým životem!
14 Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej.
15 Varuj se jí a nechoď po ní,
odvrať se od ní a jdi pryč!
16 Neusnou, dokud někomu neublíží,
nemohou spát, než někoho podrazí.
17 Takoví se chlebem darebáctví živí,
opájejí se vínem násilí!
18 Stezka spravedlivých jak paprsek světla
víc a víc září, až se rozední.
19 Cesta darebáků však tone ve tmách,
o co klopýtnou, nikdy netuší.
Chraň své srdce
20 Na má slova dej pozor, synu,
k mým výrokům své ucho nakláněj,
21 nikdy z nich nespouštěj své oči,
hluboko v srdci si je uchovej.
22 Životem jsou těm, kdo je nacházejí,
celému jejich tělu zdraví dávají:
23 Především dobře chraň své srdce –
právě z něj všechen život vychází.
24 Zbav se vší převrácené řeči,
ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.
25 Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
26 Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
27 Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho zla!
Skutky a víra
3 Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! 2 Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? 3 Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? 4 Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? 5 Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli?
6 Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“. [a] 7 Z toho vidíte, že synové Abrahamovi jsou lidé víry. 8 Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechny národy.“ [b] 9 Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
10 Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“ [c] 11 Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ [d] 12 V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ [e]
13 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“), [f] 14 aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.
Zákon a zaslíbení
15 Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu [g] po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro 16 zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ [h] čímž je míněn Kristus. 17 Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech [i] nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. 18 Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.
19 K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; 20 prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.
21 Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. 22 Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista. [j]
Boží dědicové
23 Než přišla víra, byli jsme střeženi pod dozorem Zákona až do doby, kdy měla být víra zjevena. 24 Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou. 25 Po příchodu víry už ale nejsme pod pěstounem.
26 Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. 27 Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. 28 Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. 29 A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.