M’Cheyne Bible Reading Plan
Oltář pro zápalné oběti
27 „Vyrobíš také čtvercový oltář z akáciového dřeva. Ať má pět loket na délku, pět loket na šířku a tři lokte na výšku. [a] 2 V jeho čtyřech koutech vytvaruješ rohy, jež budou vystupovat z oltáře, a obložíš jej bronzem. 3 K oltáři vyrobíš nádoby na vynášení popela, lopaty, obětní misky, vidlice a pánvice na oharky. Veškeré jeho náčiní vyrobíš z bronzu. 4 Zhotovíš k němu také mřížový rošt z bronzu a na jeho čtyři konce připevníš čtyři bronzové kruhy. 5 Mříž připevníš pod obrubu oltáře tak, aby byla v polovině výšky oltáře. 6 K oltáři zhotovíš také tyče z akáciového dřeva a obložíš je bronzem. 7 Tyče se provléknou skrz kruhy a budou po obou bocích oltáře, aby se dal nosit. 8 Uděláš jej dutý, z desek.
Ať udělají vše podle toho, jak ti bylo ukázáno na hoře.“
Nádvoří
9 „Pro Příbytek postavíš nádvoří. Na pravé, jižní straně bude ohraničeno zástěnami ze soukaného kmentu v délce 100 loket. [b] 10 Dvacet sloupů s dvaceti patkami na této straně bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné. 11 Totéž platí pro severní stranu: zástěny budou mít délku 100 loket, jejích dvacet sloupů s dvaceti patkami bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné.
12 Na západní straně bude nádvoří po šířce ohraničeno zástěnami na 50 loket, [c] s deseti sloupy a deseti patkami. 13 Stejně tak přední, východní strana bude široká 50 loket. 14 Bude ji tvořit 15 loket [d] zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z jedné strany 15 a 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z druhé strany.
16 Bránu nádvoří pak bude tvořit vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, široký 20 loket, [e] se čtyřmi sloupy a čtyřmi patkami.
17 Všechny sloupy okolo nádvoří budou propojeny stříbrnými příčkami; jejich háčky budou stříbrné a jejich patky z bronzu. 18 Nádvoří bude 100 loket dlouhé a po obou stranách 50 loket široké. [f] Bude mít zástěnu ze soukaného kmentu 5 loket vysokou, [g] s patkami z bronzu.
19 Veškeré náčiní pro veškerou službu v Příbytku včetně všech jeho kolíků a všech kolíků nádvoří bude z bronzu.“
Olej
20 „Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby mohl stále zapalovat svícen. 21 Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, [h] o něj bude Áron se svými syny pečovat před Hospodinem, aby hořel. To je věčné ustanovení pro všechna pokolení synů Izraele.“
Pět chlebů a dvě ryby
6 Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero 2 a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných. 3 Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. 4 Blížily se židovské svátky Velikonoc.
5 Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ 6 (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)
7 Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, [a] aby se na každého dostalo aspoň trochu!“
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9 „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“
10 Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. 11 Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. 12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ 13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.
To jsem já!
14 Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“ [b] 15 Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.
16 Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, 17 nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. 18 Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. 19 Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, [c] spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, 20 ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ 21 Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.
Chléb života
22 Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. 23 (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) 24 Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.
25 Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“
26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. 27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“
28 „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
30 „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? 31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ [d]
32 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33 Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
34 „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.
35 Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. 36 Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. 37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38 Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 39 A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“
41 Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ 42 Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43 „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. 44 „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. 45 V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ [e] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. 46 Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.
47 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48 Já jsem chléb života. 49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50 Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“
52 Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“
53 Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57 Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. 58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
59 Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.
Těžká slova
60 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“
61 Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? 62 A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63 Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. 64 Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) 65 Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
66 Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.
67 „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.
68 „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života 69 a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“
70 „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“ 71 A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.
Důvěřuj Hospodinu
3 Nezapomeň, co jsem tě učil, synu,
v srdci opatruj, co jsem ti přikázal;
2 dlouhé dny, léta života ti to přidá,
zajistí ti to klid a mír.
3 Láska a věrnost ať tě neopouští,
připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce!
4 Přízně a uznání tehdy dojdeš
před zrakem lidí i před Bohem.
5 Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
6 Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.
7 Sám sebe neměj za moudrého,
cti Hospodina a vyvaruj se zla!
8 To přinese tvému tělu zdraví,
celé tvé nitro to občerství.
9 Uctívej Hospodina vším, co ti patří,
tím nejlepším ze vší své úrody.
10 Tvé stodoly pak budou plné zrní,
tvé sudy budou vínem přetékat.
Moudrost nad zlato
11 Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej;
12 Hospodin kárá, koho miluje,
jak otec syna, jehož má v oblibě.
13 Blaze člověku, jenž nalezl moudrost,
blaze člověku, jenž získal rozvahu!
14 Přináší lepší zisk než stříbro,
její výnosy jsou nad zlato.
15 Její cena je nad perly vyšší,
nic, v čem si libuješ, se jí nerovná.
16 Dlouhověkost ve své pravici třímá,
bohatství a slávu drží v levici.
17 Její cesty jsou plné potěšení,
její kroky vždy vedou k pokoji.
18 Stromem života je těm, kdo se jí drží,
blaze je těm, kteří ji uchopí!
19 Moudrostí založil Hospodin zemi,
prozřetelností nebe upevnil.
20 Jeho věděním tryskají z hlubin proudy,
oblaka rosu skýtají.
21 Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí,
jak vzácný poklad je, synu, opatruj.
22 To ony darují tvé duši život,
právě ony tvé hrdlo okrášlí.
23 Bezpečně pak půjdeš svojí cestou,
tvé nohy nebudou klopýtat.
24 Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit,
až usneš, tvůj sen bude příjemný.
25 Nebudeš se bát náhlého děsu
ani zkázy, jež čeká ničemy.
26 Hospodin bude stát po tvém boku,
on sám tvé nohy před pastí ochrání!
Neodpírej dobrodiní
27 Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují,
když je v tvé moci něco učinit.
28 Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“
když právě teď mu můžeš pomoci.
29 Nechystej proti bližnímu nic zlého,
když k tobě chová důvěru.
30 Nežaluj nikoho pro nic za nic,
když ti neprovedl žádné zlo.
31 Nezáviď člověku, jenž páchá násilí,
nesdílej žádnou z jeho cest.
32 Hospodinu se hnusí každý zvrhlík,
s upřímnými však sdílí svá tajemství.
33 Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka,
obydlí spravedlivých ale požehná.
34 Pro posměvače má Hospodin posměch,
pokorným ale přízeň věnuje.
35 Moudrým připadne za dědictví sláva,
tupce však čeká potupa.
Bůh nikomu nestraní
2 Po čtrnácti letech jsem se pak vrátil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. [a] 2 Přišel jsem tehdy na základě zjevení. Sešel jsem se soukromě s váženými vůdci a seznámil je s evangeliem, které kážu mezi pohany, aby snad můj dosavadní ani další běh nebyl zbytečný. 3 Žádnou obřízku tehdy nikdo nevnucoval ani mému řeckému společníku Titovi. 4 To jen ti vetřelci, ti falešní bratři se mezi nás vloudili, aby vyslídili svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. 5 Ani na chvíli jsme jim neustoupili a nepoddali se, aby pro vás byla zachována pravda evangelia.
6 Pokud jde o ty, kdo jsou považováni za vůdce (ať už jsou cokoli, mně na tom nezáleží, Bůh nestraní nikomu), mně osobně nic nepřidali. 7 Naopak uznali, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané. 8 Ten, který působil skrze Petrovo apoštolství vůči obřezaným, působil přece i skrze mne vůči pohanům. 9 Jakub, Petr [b] a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost, a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím, že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným. 10 Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, o což jsem se opravdu pilně snažil.
Neodmítám tu milost
11 Když ale Petr přišel do Antiochie, otevřeně jsem se mu postavil. Jeho chování bylo odsouzeníhodné: 12 nejdříve běžně jedl s pohany, ale když dorazili Jakubovi lidé, začal se držet zpátky a odděloval se, protože se bál obřezanců. 13 Stejné divadlo začali hrát i ostatní Židé, až se tím jejich pokrytectvím nechal strhnout i Barnabáš.
14 Když jsem uviděl, jak pokulhávají za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty že jsi Žid? Sám nežiješ jako Žid, ale jako pohan! Proč tedy nutíš pohany k židovství? 15 I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, 16 víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“
17 Když tedy hledáme ospravedlnění v Kristu, poněvadž se ukazuje, že i my jsme hříšní, znamená to, že Kristus napomáhá hříchu? V žádném případě! 18 Kdybych znovu stavěl, co jsem předtím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka. 19 Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha. 20 Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. 21 Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.