M’Cheyne Bible Reading Plan
Uzavření smlouvy
24 Potom řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu. Ty, Áron, Nádab, Abihu [a] a sedmdesát izraelských stařešinů se budete zdálky klanět. 2 K Hospodinu však přistoupí jen Mojžíš, oni ať se nepřibližují. Také lid ať nevystupuje spolu s ním.“
3 Když pak Mojžíš přišel a přednesl lidu všechna Hospodinova slova a všechny zákony, všechen lid odpověděl jedním hlasem: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl!“
4 Mojžíš pak všechna Hospodinova slova zapsal. Časně ráno vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct památných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů. 5 Izraelské mládence pak poslal, aby přinášeli zápalné oběti a obětovali Hospodinu býčky jako pokojné oběti. 6 Mojžíš vzal polovinu krve, nalil ji do misek a tou polovinou krve pokropil oltář. 7 Vzal také Knihu smlouvy a předčítal ji lidu. Ten řekl: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl. Budeme poslušní.“
8 Mojžíš tedy vzal zbytek krve a pokropil lid se slovy: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavírá na základě všech těchto slov.“
9 Mojžíš, Áron, Nádab, Abihu a sedmdesát izraelských stařešinů pak vystoupilo na horu 10 a spatřili Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo něco jako safírové dláždění, jasné jako samo nebe. 11 Nevztáhl však ruku na přední ze synů Izraele, ačkoli zahlédli Boha. Potom jedli a pili.
Vystup ke mně
12 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup ke mně na horu a zůstaň tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání – které jsem napsal k jejich vyučování.“
13 Mojžíš i jeho pomocník Jozue tedy vstali a Mojžíš vystoupil na Boží horu. 14 Stařešinům řekl: „Zůstaňte tu, dokud se k vám nevrátíme. Hle, Áron a Hur budou s vámi. Kdo bude něco potřebovat, ať jde za nimi.“
15 Mojžíš tedy vystoupil na horu a horu přikryl oblak. 16 Hospodinova sláva přebývala na hoře Sinaj a oblak ji přikrýval šest dní. Sedmého dne pak na Mojžíše zprostřed oblaku zavolal. 17 Z pohledu Izraelitů vypadala Hospodinova sláva na vrcholu hory jako stravující oheň. 18 Mojžíš vešel doprostřed oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
Nikodém
3 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. 2 Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže dělat zázraky, které děláš ty, není-li Bůh s ním.“
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“
4 „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“
5 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. 6 Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9 „Jak se to může stát?“ zeptal se Nikodém.
10 „Ty jsi učitel Izraele, a nevíš to?“ odpověděl mu Ježíš. 11 „Amen, amen, říkám ti, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte. 12 Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské? 13 Nikdo nevystoupil do nebe, jedině ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka. [a] 14 Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, [b] tak musí být vyzdvižen Syn člověka, 15 aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17 Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. 18 Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. 19 A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. 20 Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21 Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.
On musí růst
22 Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. 23 Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít. 24 (Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.)
25 Tehdy mezi Janovými učedníky a jistým Židem došlo ke sporu ohledně očišťování. 26 Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, pohleď, ten, který byl s tebou za Jordánem, ten, o němž jsi vydal svědectví, teď křtí a všichni přicházejí k němu!“
27 Jan odpověděl: „Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno z nebe. 28 Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním. 29 Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. 30 On musí růst a já se menšit.“
31 Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. 32 Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33 Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný. 34 Ten, kterého poslal Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. 35 Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. 36 Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.
Dosud jsem o tobě jen slýchal
42 Job na to Hospodinu řekl:
2 „Uznávám, že jsi všemocný
a že nic nepřekazí tvé úmysly.
3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry,
a přitom nemá poznání?‘ [a]
Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí,
o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím,
budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘ [b]
5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti,
teď tě však na vlastní oči spatřuji.
6 Proto se pokořuji –
v prachu a popelu činím pokání!“
Epilog
7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. 8 Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“ 9 Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.
10 Když se Job modlil za své přátele, Hospodin mu navrátil vše, co ztratil, a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. 11 Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal stříbrnou minci a jednu zlatou náušnici.
12 Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 1 000 párů dobytka a 1 000 oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch. [c] 15 V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.
16 Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení. 17 Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.
Síla ve slabosti
12 Musím se chlubit, i když to není prospěšné. Přejdu tedy k viděním a zjevením od Pána: 2 Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – nevím, zda v těle nebo mimo tělo, to ví Bůh. 3 A vím, že ten člověk – nevím, zda v těle nebo bez těla, to ví Bůh – 4 byl vytržen do ráje, kde slyšel nepopsatelné věci, které člověk ani nemůže vypovědět. 5 Tímto se tedy budu chlubit, ale sám sebou se chlubit nehodlám, jedině snad svými slabostmi. 6 I kdybych se chtěl pochlubit, nebyl bych pošetilý, řekl bych pravdu. Raději ale pomlčím, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co u mě vidí nebo ode mě slyší.
7 Aby mi ta úžasná zjevení příliš nestoupla do hlavy, byl mi dán do těla osten, [a] satanův posel, který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel. 8 Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo, 9 ale řekl mi: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. 10 S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vždyť má síla je v mé slabosti!
Záleží mi na vás
11 Dělám tu ze sebe blázna, ale vy jste mě k tomu donutili. Mohli jste mě přece chválit sami – i když nic neznamenám, s těmi veleapoštoly si v ničem nezadám. 12 Důkazů o mém apoštolství jste dostali dost. Vzpomeňte na všechno, co jsem vydržel, na všechna znamení, divy a zázraky. 13 O co jste přišli oproti jiným církvím? Jen o to, že jsem vám nebyl na obtíž – odpusťte mi tu křivdu!
14 Právě se k vám chystám už potřetí a ani tentokrát vám nebudu na obtíž. Nestojím o vaše peníze, ale o vás! Děti přece nemají vydržovat rodiče, ale rodiče děti. 15 Pokud jde o mě, milerád se vydám z posledního, i sám sebe vydám za vaše životy, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován.
16 Budiž, nikdy jsem vás nezatěžoval. Jako chytrák jsem vás prý ale obelstil! 17 Jak asi? Podvedl jsem vás skrze někoho, koho jsem k vám poslal? 18 Požádal jsem o pomoc Tita a poslal jsem s ním jednoho bratra. Že by vás podvedl Titus? Nejednali jsme ve stejném duchu? Nešli jsme ve stejných šlépějích?
19 Myslíte, že se před vámi celou dobu hájíme? Milovaní, my mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno pro vaši posilu. 20 Bojím se totiž, abych z vás, až přijdu, nebyl zklamaný a také vy abyste nebyli zklamaní ze mě. Bojím se svárů, nevraživosti, zloby, soupeření, urážek, pomluv, zpupnosti a zmatků. 21 Bojím se, aby mě můj Bůh, až přijdu, před vámi znovu neponížil, kdybych musel truchlit nad tolika dřívějšími hříšníky, kteří nečinili pokání z nečistoty, smilstva a nestydatosti, kterou páchali.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.