M’Cheyne Bible Reading Plan
Spravedlnost pro všechny
23 „Neroznášej pomluvy. Nepomáhej darebákovi křivým svědectvím.
2 Nepřikláněj se k většině v žádné špatnosti. Nevypovídej u soudu pod vlivem většiny. 3 Nestraň ani chudákovi v jeho při.
4 Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho osla, který zabloudil, poctivě mu jej přiveď zpátky. 5 Když uvidíš osla někoho, kdo tě nenávidí, jak leží pod svým břemenem, neopouštěj ho! Ochotně mu jej pomoz vyprostit.
6 Nepřekrucuj právo v ubožákově při. 7 Nezabývej se lživým obviněním. Nedopusť smrt nevinného, poctivého člověka a neospravedlňuj darebáka.
8 Nepřijímej úplatek, neboť úplatek zaslepuje i vidoucí a převrací i slova poctivých.
9 Neutiskuj přistěhovalce – vy sami jste přece poznali život přistěhovalců, když jste žili v Egyptě!“
Sobota
10 „Šest let osívej svou zem a shromažďuj její úrodu. 11 Sedmého roku ji ale nech ležet ladem, aby se najedli ubožáci z tvého lidu. Co zbude po nich, spase polní zvěř. Právě tak nalož se svou vinicí a svým olivovím.
12 Šest dní dělej svou práci, ale sedmého dne přestaň, aby si tvůj býk i osel odpočinul a tvůj otrok i námezdník nabrali dech.
13 Dbejte na všechno, co jsem vám řekl. Jména cizích bohů nezmiňujte; ať se ze tvých úst ani neozvou.“
Výroční slavnosti
14 „Třikrát ročně mi budeš slavit slavnost.
15 Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. [a] Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, neboť v něm jsi vyšel z Egypta.
Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou.
16 Zachovávej Slavnost žní, [b] kdy sklidíš prvotiny své práce, prvotiny toho, co jsi zasel na poli.
Zachovávej Slavnost dožínek [c] na konci roku, když z pole sklidíš plody své práce.
17 Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, svým Pánem.
18 Neobětuj krev mé oběti s čímkoli kvašeným.
Z tuku mé slavnostní oběti ať do rána nic nezbude.
19 Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha.
Nevař kůzle v mléce jeho matky.“
Posílám před tebou anděla
20 „Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. 21 Měj ho ve vážnosti a poslouchej ho, nepopouzej ho. Neodpustí totiž vaše provinění – vždyť v něm přebývá mé jméno! 22 Budeš-li jej však opravdu poslouchat a činit vše, co říkám, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků.
23 Můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kananejcům, Hivejcům a Jebusejcům. Až je vyhladím, 24 nebudeš se klanět jejich bohům, sloužit jim ani se chovat podle jejich zvyklostí, ale naprosto je zničíš a jejich posvátné sloupy roztříštíš na kusy. 25 Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu i tvé vodě. Z tvého středu odejmu nemoc. 26 Ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo byla neplodná. Obdařím tě dlouhým životem.
27 Pošlu před tebou svou hrůzu. Každý národ, k němuž přijdeš, rozvrátím. Všechny tvé nepřátele obrátím před tebou na útěk. 28 Pošlu před tebou také sršně, aby před tebou vyhnali Hivejce, Kananejce i Chetejce. 29 Nevyženu je před tebou v jednom roce, aby země nezpustla a nerozmnožila se proti tobě divoká zvěř. 30 Budu je před tebou vyhánět postupně, dokud se nerozplodíš a nebudeš moci převzít zem do dědictví.
31 Vytyčím tvé hranice od Rudého moře až ke Středozemnímu [d] moři a od pouště až k řece Eufrat, neboť vydám obyvatele země do vašich rukou, takže je před sebou vyženeš. 32 Nevstupuj s nimi ani s jejich bohy do smlouvy. 33 Nebudou smět bydlet ve tvé zemi, aby tě nesvedli k hříchu proti mně. Kdybys sloužil jejich bohům, octl by ses v pasti.“
Nejlepší víno
2 Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka 2 a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“
4 „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“
5 Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“
6 Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr. [a] 7 Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, 8 řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali.
9 Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha 10 a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“
11 Toto Ježíš udělal v Káně Galilejské jako počátek svých zázraků. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. 12 Potom sestoupil spolu se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.
Zbořte tento chrám
13 Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. 14 V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly. 15 Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly 16 a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ 17 (Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí.“) [b]
18 Židé mu na to řekli: „Jaký zázrak nám ukážeš, když děláš tyto věci?“
19 „Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“
20 „Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“ 21 (On ale mluvil o chrámu svého těla. 22 Když byl potom vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu i Ježíšově slovu.)
23 Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli zázraky, které dělal. 24 Ježíš se jim ale nesvěřoval, protože všechny znal. 25 Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.
41 Nikdo proti němu nemá žádnou naději,
pouhý pohled na něj člověka porazí.
2 Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil –
kdo by se tedy proti mně postavil?
3 Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím?
Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!
4 Nechci pomlčet o jeho údech,
o jeho síle a skvělé postavě:
5 Kdo ho z jeho pláště vysvlékne?
Kdo pronikne jeho dvojité pancíře? [a]
6 Vrata jeho tlamy kdopak rozevře?
Jeho zuby všude kolem šíří děs!
7 Řady šupin si nese na hřbetě,
jako pečetí jsou pevně spojené.
8 Jedna přiléhá ke druhé,
ani vzduch mezi nimi neprojde.
9 Jsou k sobě navzájem těsně semknuté,
drží pohromadě, nic nerozdělí je.
10 Když si odfrkne, jako když třeskne blesk,
úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.
11 Z jeho tlamy září pochodeň,
roj jisker létá kolem něj.
12 Dým se mu valí od nozder,
jako když rákos hoří pod kotlem.
13 Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé,
jeho tlama šlehá plamenem!
14 Síly je plná jeho šíje
a předchází ho děs.
15 Svaly mu pevně drží na těle,
tvrdé jak slitina – nezachvějí se.
16 Srdce má tvrdé na kámen,
jak spodní žernov tvrdé je.
17 Když se zvedne, bojí se i bohové,
když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.
18 Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné,
stejně tak kopím, šípem či oštěpem.
19 Železo je pro něj slámě podobné,
bronz považuje za dřevo trouchnivé.
20 Šípy ho nezaženou na útěk,
kamenů z praku si všímá jako plev.
21 Za stébla slámy považuje kyje,
mávání šavlí směje se.
22 Ostré střepy mu rostou na břiše,
stopu nechává jak brány blátem vláčené.
23 Hlubina kvůli němu jako v kotli vře,
moře pění jak voňavkářův kelímek.
24 Ve vodě za ním brázda třpytí se,
jako by šediny narostly hlubině.
25 Nikdo na zemi mu není podoben –
je stvořen zcela bez bázně. [b]
26 Na všechno povýšené svrchu dívá se,
všem pyšným šelmám kraluje!“
Žárlím na vás
11 Kéž byste ode mě snesli trochu pošetilosti – mějte se mnou prosím strpení. 2 Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu. 3 Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. 4 Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!
5 Myslím, že si s těmi veleapoštoly v ničem nezadám. 6 Nemám sice výřečnost, ale zato mám poznání, jak jste se při každé příležitosti mohli vždycky přesvědčit. 7 Anebo jsem spáchal něco zlého, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo? Ponižoval jsem se, abyste se vy dostali výš. 8 Jiné církve jsem odíral – bral jsem od nich výplatu, abych mohl sloužit vám. 9 Když jsem se u vás ocitl v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž; co jsem potřeboval, mi přinesli bratři z Makedonie. Za všech okolností jsem se střežil a budu se střežit i nadále, abych pro vás nebyl břemenem. 10 Jakože je při mně pravda Kristova, o tuto svou chloubu se v celém Řecku [a] nedám připravit. 11 Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.
12 V tom, co dělám, budu pokračovat i nadále, abych vzal vítr z plachet těm, kteří se nám pod nějakou záminkou chtějí ve své chloubě podobat. 13 Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy. 14 A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! 15 Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.
Mluvím jako blázen
16 Opakuji, ať mě nikdo nemá za blázna. A i kdyby, přijměte mě aspoň jako blázna, abych se i já trochu pochlubil. 17 Pokud jde o chlubení, nemluvím teď z Pánova pověření, ale jako blázen. 18 Když se mnozí chlubí tak tělesně, pochlubím se i já. 19 Vy, takoví mudrci, si přece na blázny potrpíte! 20 Klidně snášíte, když vám někdo poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje! 21 Zahanbeně přiznávám, že já na něco takového sílu nemám.
Čím se však někdo tak troufale chlubí – teď mluvím jako blázen – na to si troufám i já. 22 Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také! 23 Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti. 24 Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran. 25 Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři. 26 Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry. 27 Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota. 28 Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve. 29 Když je někdo slabý, neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?
30 Když už se musím chlubit, pochlubím se svými slabostmi. 31 Bůh a Otec Pána Ježíše ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu! 32 Když jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě zajal. 33 Oknem v hradbě mě ale spustili dolů v koši, a tak jsem mu utekl.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.