M’Cheyne Bible Reading Plan
22 Jestliže bude zloděj přistižen při vloupání a bude udeřen tak, že zemře, nebude ten, kdo ho udeřil, vinen prolitou krví. 2 Jestliže se to však stane za bílého dne, bude prolitou krví vinen.
Zloděj musí nahradit škodu. Jestliže nemá čím, bude za svou krádež prodán. 3 Jestliže se u něj to, co ukradl, najde živé – ať býk, osel nebo beránek – nahradí to dvojnásobně.
4 Když někdo spase pole nebo vinici tím, že nechá svůj dobytek, aby se pásl na cizím poli, nahradí to tím nejlepším ze svého pole a ze své vinice.
5 Když vypukne oheň a zachvátí křoví, takže shoří stoh nebo stojící obilí nebo celé pole, musí ten, kdo požár způsobil, nahradit škodu.
6 Když někdo svěří svému bližnímu do úschovy peníze nebo cenné předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, jestliže bude zloděj nalezen, nahradí to dvojnásobně. 7 Jestliže zloděj nalezen nebude, přivedou majitele domu před Boha, aby odpřisáhl, že nevztáhl ruku na majetek svého bližního. 8 V každé majetkové při, půjde-li o býka, osla nebo beránka, o plášť nebo o jakoukoli ztracenou věc, kterou by někdo označil za svou, ať přijde spor obou stran před Boha. Koho Bůh označí za viníka, ten dá svému bližnímu dvojnásobnou náhradu.
9 Když někdo svěří svému bližnímu do opatrování osla, býka, beránka nebo jakékoli zvíře a ono beze svědků pojde nebo zchromne nebo bude odehnáno, 10 rozsoudí je přísaha při Hospodinu, že nevztáhli ruku na majetek svého bližního. Majitel přísahu přijme a k náhradě nedojde. 11 Jestliže to však bylo ukradeno, majitel dostane náhradu. 12 Jestliže bylo rozsápáno, ať přinesou důkaz; rozsápané se nahrazovat nebude.
13 Když si někdo od svého bližního vypůjčí zvíře a ono zchromne nebo pojde, když u toho nebude jeho majitel, musí je nahradit. 14 Jestliže u toho majitel bude, k náhradě nedojde. Jestliže bylo najaté, je to zahrnuto v ceně.“
Buďte svatí
15 „Když někdo svede nezasnoubenou pannu a vyspí se s ní, musí za ni zaplatit věno a vzít si ji za ženu. 16 Jestliže mu ji dívčin otec odmítne dát, musí mu svůdce odvážit stříbro ve výši panenského věna.
17 Čarodějnici nenech naživu.
18 Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít.
19 Kdo by obětoval jakýmkoli bohům kromě samotného Hospodina, propadne klatbě.
20 Přistěhovalci neubližuj ani ho neutiskuj – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě!
21 Nikdy neubližuj vdově ani sirotku. 22 Budeš-li jim nelítostně ubližovat, věz, že ke mně budou volat a já jejich volání jistě vyslyším. 23 Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže z vašich žen budou vdovy a z vašich dětí sirotci.
24 Jestliže půjčíš peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který je s tebou, nechovej se k němu jako lichvář, neukládej mu úrok. 25 Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. 26 Vždyť je to jeho jediná přikrývka, tím pláštěm přikrývá svou nahotu! V čem by spal? Až ke mně bude volat, vyslyším jej, neboť jsem milostivý.
27 Nerouhej se Bohu a vůdci svého lidu nespílej.
28 Neváhej se podělit o úrodu, o víno a olej ze svého lisu.
Svého prvorozeného syna odevzdej mně. 29 Právě tak nalož se svým skotem a bravem: sedm dní zůstane u matky, osmého dne jej dáš mně.
30 Buďte pro mě svatí. Nejezte maso zvířete rozsápaného na poli. Hoďte je psu.“
Prolog
1 Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
4 V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
5 A to světlo svítí ve tmě
a tma je nepohltila.
6 Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. 7 Přišel kvůli svědectví, svědčit o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj. 8 On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o Světle vydal svědectví.
9 Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět:
10 Byl na světě
a svět povstal skrze něj,
ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního,
ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Ale těm, kteří ho přijali,
dal právo být Božími dětmi –
všem těm, kdo věří v jeho jméno.
13 Takoví nejsou narozeni z krve,
ani z vůle těla, ani z vůle muže,
ale z Boha.
14 To Slovo se stalo tělem
a přišlo žít mezi nás.
Spatřili jsme jeho slávu,
slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,
plný milosti a pravdy.
15 Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“
16 Z jeho plnosti jsme všichni přijali,
a sice milost za milost.
17 Zákon byl vydán skrze Mojžíše,
milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.
18 Boha nikdy nikdo neviděl;
jednorozený Syn, [a] který je v Otcově náručí,
ten jej vylíčil.
Hlas na poušti
19 Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“ 20 Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.
21 „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ [b]
Řekl: „Nejsem.“
„Jsi ten Prorok?“ [c]
Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“
23 Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem
‚hlas volajícího na poušti:
Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ [d]
24 Ti vyslanci patřili k farizeům. 25 Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte. 27 To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“ 28 Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.
29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! [e] 30 To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. 31 Já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli.“
32 Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm. 33 Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ [f] 34 Já jsem to viděl a vydávám svědectví, že on je Boží Syn.“
Co hledáte?
35 Druhého dne tam Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků. 36 Když uviděl Ježíše, jak prochází kolem, řekl: „Hle, Beránek Boží!“ 37 Jakmile ti dva učedníci uslyšeli, co říká, odešli za Ježíšem.
38 Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním. „Co hledáte?“ zeptal se jich.
Řekli mu: „Rabbi“ (což se překládá: Učiteli), „kde bydlíš?“
39 „Pojďte se podívat,“ odpověděl jim. A tak se šli podívat, kde bydlí, a toho dne už u něj zůstali. Bylo to kolem čtvrté odpoledne.
40 Jeden z těch dvou, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. 41 Ten jako první nalezl svého bratra Šimona. Řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ (což je v překladu Kristus) [g] 42 a přivedl ho k Ježíši.
Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. [h] Budeš se jmenovat Kéfa“ (což se překládá Petr). [i]
43 Dalšího dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Našel Filipa a řekl mu: „Pojď za mnou.“ 44 (Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.)
45 Filip našel Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“
46 „Co dobrého může být z Nazaretu?“ opáčil Natanael.
„Pojď se podívat,“ řekl mu Filip.
47 Když Ježíš uviděl Natanaela, jak jde k němu, řekl o něm: „Hle, opravdový Izraelita, v němž není žádná lest!“
48 „Odkud mě znáš?“ zeptal se Natanael.
„Viděl jsem tě pod fíkovníkem,“ řekl mu Ježíš, „ještě než tě Filip zavolal.“
49 „Rabbi!“ zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“
50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci.“ 51 A dodal: „Amen, amen, říkám vám: Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“ [j]
40 Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi:
2 „Napraví Všemohoucího, kdo se s ním chce přít?
Kdo obviňuje Boha, ať na to odpoví!“
Nemám co dodat
3 Job na to Hospodinu řekl:
4 „Jsem příliš nicotný – co ti mám říkat?
Kladu si ruku na ústa.
5 Mluvil jsem jednou nebo i dvakrát.
Nemám co odpovědět ani dodávat.“
Máš sílu jako Bůh?
6 Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:
7 „Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:
8 Chceš snad mou spravedlnost zpochybnit?
Chceš mě odsoudit, abys byl bez viny?
9 Máš sílu jako Bůh ve svém rameni?
Zahřímáš hlasem jemu podobným?
10 Zkus se ozdobit velebnou vznešeností,
obleč se do slavné nádhery!
11 Svému hroznému hněvu průchod dej,
pohleď na všechny pyšné a poniž je.
12 Pohleď na všechny pyšné a pokoř je,
rozdrť ty darebáky na místě.
13 Naráz je pohřbi do země,
ať mají tváře v hrobě zastřené!
14 Já sám pak budu chválit tě –
vždyť tě zachraňuje vlastní pravice!
15 Jen se na behemota [a] podívej,
stejně jako tebe jsem stvořil jej;
živí se trávou jako dobytče.
16 Jen se podívej, jakou má sílu v bedrech,
jak mocné svaly na břiše!
17 Ocasem houpe jako cedrem,
šlachy na stehnech pevně spletené.
18 Kosti má jako bronzové válce,
končetiny jako tyče železné.
19 On stojí v čele Božích děl,
meč na něj vztáhne jen jeho Stvořitel!
20 Hory mu odvádějí povinný poplatek,
poblíž dovádí všechna polní zvěř.
21 Do stínu trnovníků ulehne,
v rákosí bažin skrývá se.
22 Trnovníky ho přikrývají stínem,
říčními vrbami je obklopen.
23 Když řeka vzedme se, on se nelekne,
má klid, i když mu Jordán k tlamě dosáhne.
24 Kdopak ho může chytit do sítě?
Vrazí mu někdo kroužek do nozder?
25 Vytáhneš leviatana [b] udicí,
stáhneš mu jazyk provazy?
26 Provlečeš mu smyčku nozdrami,
probodneš mu hákem čelisti?
27 Bude tě zkoušet uprosit,
bude se ti snažit vlichotit?
28 Bude chtít s tebou smlouvu uzavřít,
aby ti sloužil navždycky?
29 Nebo se s ním jak s ptáčkem pomazlíš?
Dáš ho na vodítko dcerkám na hraní?
30 Že by ho obchodníci dobře prodali?
Mohli by ho kupci porcovat na kusy?
31 Pokryješ jeho kůži oštěpy?
Trefíš ho harpunami do hlavy?
32 Opovaž se na něj ruku položit!
Pomysli na ten boj a už to nezkusíš!
Nemám tu drzost
10 Já Pavel vás při mírnosti a vlídnosti Kristově vyzývám – já, který se prý k vám tváří v tvář chovám poníženě, ale z dálky si na vás troufám: 2 Nenuťte mě, prosím, abych vás, až přijdu, musel přesvědčit, jak směle si mohu troufnout na ty, kdo si myslí, že žijeme podle těla. 3 Žijeme sice v těle, ale nebojujeme podle těla. 4 Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly 5 i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu, 6 a jakmile bude vaše poslušnost úplná, budeme připraveni potrestat každou neposlušnost.
7 To si vidíte jen na špičku nosu? Kdo je přesvědčen, že patří Kristu, ať si uvědomí, že jako patří Kristu on, tak mu patříme i my. 8 Mohl bych se tou pravomocí, kterou mi Pán dal k vašemu budování, a ne k boření, chlubit ještě více a nebyl bych zahanben. 9 Nechci ale, aby to vypadalo, že vás v dopisech zastrašuji. 10 Mé dopisy jsou prý působivé a mocné, ale osobní přítomnost chabá a řeč ubohá. 11 Kdo to říká, ať si uvědomí, že jací jsme na dálku ve svých dopisech, takoví budeme i v činech, až k vám přijdeme.
12 Nemáme ovšem tu drzost přiřadit se anebo se i jen podobat těm, kdo chválí sami sebe. Beze vší soudnosti se sami sebou poměřují, srovnávají se sami se sebou! 13 My se však nehodláme chlubit něčím nepřiměřeným, ale jen v mezích působiště, které nám vyměřil Bůh – působiště, které zahrnuje i vás. 14 Není pravda, že se neúměrně rozpínáme, když do svého působiště zahrnujeme i vás – vždyť jsme k vám s Kristovým evangeliem přišli jako první! 15 Nechceme se nemístně chlubit prací druhých. Naopak doufáme, že jak vaše víra poroste, naše působiště se rozšíří ještě daleko za vás. 16 Pak budeme zvěstovat evangelium i tam dál za vámi, místo abychom se chlubili tím, co už je hotové v cizím působišti.
17 „Kdo se chlubí, chlub se v Hospodinu.“ [a] 18 Důvěryhodný přece není ten, kdo se chválí sám, ale ten, koho chválí Pán!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.