M’Cheyne Bible Reading Plan
21 A toto jsou zákony, které jim předložíš:“
Otroctví a svoboda
2 „Když koupíš hebrejského otroka, ať u tebe slouží šest let, ale sedmého roku ať zadarmo odejde na svobodu. 3 Jestliže přijde sám, odejde sám; jestliže měl ženu, odejde s ním i jeho žena. 4 Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny nebo dcery, zůstane žena s dětmi u svého pána a on odejde sám.
5 Jestliže ale otrok prohlásí: ‚Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu,‘ 6 pak ho jeho pán přivede před Boha; přivede ho ke dveřím nebo k veřeji, probodne mu ucho šídlem a on zůstane navždy jeho otrokem.
7 Když někdo prodá svou dceru jako děvečku, ta pak neodejde na svobodu, jako odcházejí otroci. 8 Jestliže se znelíbí svému pánu, který si ji vybral, nechá ji vykoupit. Nesmí ji však podvést tím, že by ji prodal cizincům. 9 Jestliže ji vybral pro svého syna, bude se k ní chovat jako k dceři. 10 Jestliže si vezme další ženu, nesmí tu první zkrátit na stravě, oděvu ani na manželském styku. 11 Jestliže jí toto trojí nesplní, bude od něj moci odejít zadarmo, bez výkupného.“
Hrdelní zločiny
12 „Kdo udeří člověka tak, že zemře, musí zemřít. 13 Pokud mu však neukládal o život, ale Bůh ho vydal do jeho ruky, určím ti místo, kam bude moci utéct.
14 Kdo se opováží úkladně zavraždit svého bližního, takového odtrhneš i od mého oltáře, aby zemřel.
15 Kdo udeří svého otce nebo matku, musí zemřít.
16 Kdo unese člověka, musí zemřít, ať už byl dotyčný prodán anebo nalezen v jeho držení.
17 Kdo by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít.“
Ublížení na těle
18 „Když při potyčce jeden muž udeří druhého kamenem nebo pěstí a ten nezemře, ale klesne na lůžko 19 a potom vstane a bude moci chodit venku o holi, bude ten, kdo ho udeřil, zproštěn trestu. Uhradí mu jen ušlý zisk a náklady na léčení.
20 Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku holí tak, že mu zemře pod rukou, musí být dotyčný pomstěn. 21 Jestliže však zůstane naživu den nebo dva, nebude pomstěn, neboť je jeho majetkem.
22 Když se budou muži prát a uhodí těhotnou ženu tak, že z ní vyjde plod, ale k dalšímu ublížení nedojde, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží manžel té ženy; zaplatí podle rozhodnutí soudců. 23 Jestliže však dojde k ublížení, musíš dát život za život, 24 oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, 25 spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, podlitinu za podlitinu.
26 Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku do oka tak, že oko poškodí, propustí je za to oko na svobodu. 27 Jestliže vyrazí svému otroku nebo děvečce zub, propustí je na svobodu za ten zub.
28 Když býk potrká muže nebo ženu tak, že zemřou, musí být ten býk ukamenován a jeho maso se nebude jíst; majitel toho býka pak bude bez viny. 29 Jestliže ale byl ten býk trkavý už od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho a ten býk zabije muže nebo ženu, bude býk ukamenován a zemře i jeho majitel. 30 Jestliže mu bude uloženo výkupné, dá výplatou za svůj život vše, co mu bude uloženo. 31 Ať už býk potrká něčího syna nebo dceru, bude s ním naloženo podle téhož zákona. 32 Jestliže býk potrká otroka nebo děvečku, dá majitel jejich pánu 30 šekelů [a] stříbra a býk bude ukamenován.“
Škody a krádeže
33 „Když někdo odkryje jámu nebo ji vykope a nepřikryje a spadne do ní býk nebo osel, 34 vyrovná se majitel té jámy s jeho majitelem: dá mu peníze a mrtvé zvíře si nechá.
35 Když něčí býk potrká sousedova býka tak, že pojde, prodají živého býka a peníze za něj si rozdělí napůl; také o mrtvé zvíře se rozdělí napůl. 36 Pokud se však vědělo, že býk byl trkavý již od dřívějška, ale jeho majitel ho nehlídal, musí nahradit býka za býka a toho mrtvého si nechá.
37 Když někdo ukradne býka nebo beránka a zabije ho nebo prodá, nahradí býka pěti dobytčaty a beránka čtyřmi ovcemi.
Není tu, vstal!
24 Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. 2 Našly však kámen odvalený od hrobu, 3 a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4 Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5 Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6 Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7 ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“ [a]
8 Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9 a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10 Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, 11 ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12 Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, [b] 14 a povídali si o všem, co se stalo. 15 Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16 Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17 Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19 „O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20 Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21 My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22 Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24 Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25 Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26 Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27 Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28 Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30 Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32 Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34 jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35 Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36 Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. 37 Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38 Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? 39 Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40 Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41 Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42 Podali mu tedy kus pečené ryby, 43 on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44 Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45 Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. 46 Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. 47 Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. 48 Vy jste toho svědkové. 49 Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50 Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51 a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52 Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53 Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.
39 Víš snad, kdy rodí kamzíci?
Bdíš nad laněmi, když sléhají?
2 Počítáš měsíce jejich březosti?
Znáš čas, kdy mají porodit?
3 Tehdy se skloní a mladé vrhají,
přichází konec jejich bolestí.
4 Jejich mladí pak venku nabírají sil,
až jednou odběhnou a už se nevrátí.
5 Kdo divokého osla pustil na svobodu?
Kdo jen to zvíře zbavil postrojů?
6 Dal jsem mu za domov pustou planinu,
jeho příbytkem je solná poušť.
7 Může se posmívat hlučícímu městu,
nemusí poslouchat pokřik biřiců.
8 Co najde v kopcích, to má za pastvu,
hledá si kdejakou zelenou bylinu.
9 Bude ti buvol ochoten sloužit?
Bude nocovat ve tvé stáji?
10 Můžeš ho provazy udržet u brázdy?
Bude za tebou orat v údolích?
11 Spolehneš na něj, když má tolik síly?
Svěříš mu snad své úkoly?
12 Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,
že shromáždí, cos vymlátil?
13 Pštrosice křídly radostně mává,
jako by měla perutě s peřím čápa.
14 Jenže svá vejce na zemi zanechává,
aby se v písku zahřála.
15 Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,
že je divá zvěř může rozdupat.
16 Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;
že zmaří své úsilí, o to se nestará.
17 Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval,
ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
18 Když ale vyskočí a do běhu se dá,
koni i s jezdcem se může smát!
19 Jsi to ty, kdo dává sílu koni?
Umíš mu hřívou šíji ozdobit?
20 Necháš ho skákat jako luční kobylky?
Jeho hrdé ržání bázeň nahání!
21 Rozjařen silou divoce hrabe kopyty,
už už vyrazit zbraním naproti.
22 Směje se strachu, vůbec se nebojí,
před mečem nechce o krok ustoupit.
23 Po boku mu chřestí toulec se šípy,
kopí a šavle se blýskají.
24 Chvěje se vzrušením, hltá dálky,
když zazní polnice, nic ho nezdrží.
25 Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘
pach bitvy zdálky ucítí,
hřímání velitelů a všechen křik.
26 Řídí se sokol tvým rozumem,
když k letu na jih křídla rozestře?
27 Vznese se orel na tvůj povel,
aby si stavěl hnízdo ve výšce?
28 Na skále bydlí, na ní nocuje,
skalní útes mu hradem je.
29 Odtud se rozhlíží za pokrmem,
očima hledí do dálek.
30 Jeho mláďata chtějí hltat krev;
kde jsou mrtvoly, tam je hned!“
Bůh miluje štědré
9 Je vlastně zbytečné, abych vám psal o této službě svatým. 2 Znám přece vaši ochotu, díky níž se mohu chlubit Makedoncům, že Řecko [a] je připraveno už od loňska. Vaše horlivost zatím podnítila mnohé. 3 Posílám tedy zmíněné bratry, aby se ukázalo, že naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu prázdná, ale že jste připraveni, jak jsem říkal. 4 Nerad bych, abychom se za tu chloubu museli stydět (o vás ani nemluvě), kdyby se mnou přišli Makedonci a zjistili, že nejste připraveni. 5 Proto jsem považoval za nutné požádat tyto bratry, ať k vám jdou napřed a připraví tento váš dávno slíbený dar, aby se ukázalo, že jde právě o dar, a ne o něco vynuceného.
6 Říkám vám, že kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře. 7 Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. 8 Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla. 9 Je přece psáno:
„Rozdělil štědře, chudým dal,
jeho spravedlnost navždy zůstává.“ [b]
10 Ten, který dává zrno k rozsévání i chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá dozrát plodům vaší spravedlnosti. 11 Budete obohaceni v každém ohledu k bezvýhradné štědrosti, která pak naším prostřednictvím působí vděčnost Bohu.
12 Zprostředkování této oběti totiž nejenže naplňuje potřeby svatých, ale také rozhojňuje vděčnost mnoha lidí Bohu. 13 Přesvědčeni upřímností této vaší pomoci budou oslavovat Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a za vaše štědré sdílení s nimi i se všemi lidmi. 14 Budou se za vás modlit a toužit po vás pro tu nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.
15 Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.