M’Cheyne Bible Reading Plan
Deset přikázání
20 Bůh promluvil všechna tato slova:
2 „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.
3 Neměj žádné bohy kromě mne.
4 Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5 Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 6 a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
7 Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.
8 Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. 11 V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. [a]
12 Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
13 Nezabíjej.
14 Necizolož.
15 Nekraď.
16 Nelži o svém bližním.
17 Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, jeho děvečku, jeho býka ani osla – nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“
18 Když všechen lid viděl a slyšel to hřmění a blýskání, troubení rohu a dýmající horu, třásl se strachy. Přesunuli se opodál 19 a řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat, ale ať s námi nemluví Bůh, ať nezemřeme!“
20 Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“
21 Lid tedy zůstal stát opodál, zatímco Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.
Nic mi nepostavíte naroveň
22 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. 23 Nic mi nepostavíte naroveň: neuděláte si bohy ze stříbra ani bohy ze zlata.
24 Uděláš mi pouze hliněný oltář a na něm budeš obětovat své zápalné a pokojné oběti, svůj brav i skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, k tobě přijdu a požehnám ti. 25 Jestliže mi uděláš kamenný oltář, nestav jej z tesaných kamenů; dotkneš-li se jej dlátem, znesvětíš jej. 26 Také nebudeš k mému oltáři vystupovat po stupních, aby se při tom neodkryla tvá nahota.
Před Pilátem
23 Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi. 2 Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“
3 Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
4 Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“
5 Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“
6 Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“ 7 A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.
Před Herodem
8 Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak. 9 Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.
10 Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali. 11 A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi. 12 Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.
Ukřižuj ho!
13 Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid 14 a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. 15 Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt. 16 [17] Dám ho zbičovat a propustím ho.“ [a]
18 Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ 19 (Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)
20 Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.
21 Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“
22 Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“
23 Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily, 24 až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25 Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.
Cesta k popravišti
26 Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27 Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. 28 Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. 29 Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘
30 Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘
a kopcům: ‚Skryjte nás!‘ [b]
31 Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“
Golgota
32 K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. 33 Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. 34 Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ [c] Vojáci zatím losovali o jeho šaty. [d]
35 Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“
36 Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 37 a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ 38 Visel nad ním totiž nápis:
TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
39 Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“
40 Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 41 ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“
42 Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
43 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
44 Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 45 Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. 46 Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ [e] Po těch slovech vydechl naposled.
47 Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ 48 Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. 49 Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.
Hrob ve skále
50 Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, 51 nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království. 52 Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53 Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. 54 Byl den příprav a blížil se začátek soboty.
55 Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. 56 Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.
Bohu tváří v tvář
Kdo to zatemňuje mé záměry?
38 Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:
2 „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi,
v nichž není poznání?
3 Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:
4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil?
Jen pověz, když tomu rozumíš.
5 Kdo určil její rozměry? To jistě víš!
Kdopak ji mírou přeměřil?
6 Do čeho jsou zapuštěny její základy?
Kdo položil její kámen úhelný,
7 když jitřní hvězdy sborem zpívaly
a všichni Boží synové [a] jásali radostí?
8 Kdo že to dveřmi moře uzavřel,
když se tehdy z lůna vyvalilo ven,
9 když jsem je přioblékl oblakem,
zahalil mračnem jako do plenek,
10 když jsem mu vytyčil meze své,
závory osadil na dveře
11 a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne,
tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?
12 Poručil jsi jitru někdy v životě,
ukázals někdy místo Jitřence,
13 aby uchopila zem za okraje
a ničemy z ní hnala ven?
14 Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí,
jak roucho začíná hýřit barvami.
15 Ničemové tehdy své světlo ztrácejí,
jejich napřažená paže se přerazí.
16 Pronikls tam, kde moře pramení,
prošel ses po dně propasti?
17 Odhalily se ti brány smrti?
Spatřil jsi brány temnoty?
18 Pochopils zemské rozměry?
Jen pověz, když všemu rozumíš!
19 Kudy vede cesta k příbytku světla?
A kde přebývá temnota?
20 Umíš je dovést na jejich místa?
Znáš stezku do jejich domova?
21 Dávno ses narodil, jistě to znáš,
délka tvého života je nesmírná!
22 Dostal ses do sněžných skladišť,
viděl jsi, kde se kroupy skladují,
23 které uchovávám pro čas soužení,
pro dny bojů a válčení?
24 Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky?
Odkud se východní vítr žene na zemi?
25 Kdo vyryl koryto vodní průtrži
a dráhu pro mrak bouřkový,
26 aby zaléval liduprázdnou zemi
i poušť, kde nikdo nebydlí,
27 aby zavlažil opuštěné trosky
a novou trávu nechal vyrašit?
28 Má snad déšť otce?
Kdo počal rosné krůpěje?
29 Z kterého lůna vyšel led?
Kdo rodí jíní nebeské,
30 když voda ztvrdne na kámen,
povrch propasti když zamrzne?
31 Umíš Plejády pouty připoutat
anebo povolit Orionův pás?
32 Dáváš v jejich čas vyjít planetám,
vedeš Medvědici a její mláďata?
33 Ovládáš nebeská pravidla?
Zařídíš, aby se jimi země řídila?
34 Dokážeš na mrak zavolat,
aby tě vodní průtrž zalila?
35 Umíš na cestu blesky vysílat?
Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘?
36 Kdo moudrost ibisovi dal,
kdo vložil rozum do kohouta?
37 Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal,
kdo nebeské džbány může vylévat,
38 když se prach speče jako slitina,
když hlína pevně drží ve hroudách?
39 Umíš ulovit kořist pro lvici,
můžeš hlad lvíčat nasytit,
40 když se krčí ve svých peleších,
když v úkrytu v houští číhají?
41 Kdo připravuje pokrm krkavci,
když jeho mláďata k Bohu volají,
když bloudí kolem a nemají co jíst?
Jde mi o rovnost
8 Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii. 2 Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost. 3 Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli. 4 Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým. 5 Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.
6 Proto jsme požádali Tita, aby to dílo milosti, které u vás již dříve započal, nyní také dokončil. 7 Když ve všem tolik vynikáte – ve víře, ve slově, v poznání, v největší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili – vynikejte tedy i v tomto díle milosti. 8 Nic vám nepřikazuji, chci jen vyzkoušet upřímnost vaší lásky zmínkou o horlivosti druhých. 9 Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista – kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.
10 Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Před rokem jste přece byli první, kdo s tím začali, ale hlavně jste to chtěli. [a] 11 Nuže, dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, 12 vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.
13 Nejde mi o to, aby se druhým ulehčilo a vy se octli v nesnázích, ale jde mi o rovnost. 14 V tuto chvíli vaše hojnost doplní jejich nedostatek, aby zase jejich hojnost mohla doplnit váš nedostatek. Tak nastane rovnost, 15 jak je psáno: „Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.“ [b]
16 Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás. 17 Nejenže vyhověl naší prosbě, ale je tak horlivý, že k vám jde z vlastní vůle. 18 Posíláme s ním jednoho bratra, který si, pokud jde o evangelium, vysloužil uznání po všech církvích. 19 Navíc ho církve vybraly, aby nás doprovázel na cestách s touto sbírkou, kterou pořádáme k oslavě Pána a jako projev naší ochoty pomáhat. 20 Chráníme se tak, aby nám někdo vyčítal, jak s tímto štědrým darem zacházíme. 21 Snažíme se totiž být bezúhonní nejen před Pánem, ale i před lidmi.
22 Posíláme proto s nimi dalšího našeho bratra, o jehož horlivosti jsme se mnohokrát a v mnoha ohledech sami přesvědčili. Teď je však ještě mnohem horlivější, neboť k vám získal velikou důvěru. 23 Pokud jde o Tita, je to můj společník a pomocník v práci pro vás. Pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci církví – jsou sláva Kristova! 24 Podejte jim tedy před očima všech církví důkaz své lásky a oprávněnosti naší chlouby vámi.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.