M’Cheyne Bible Reading Plan
Chléb z nebe
16 Potom vytáhli z Elimu. V patnáctý den druhého měsíce po jejich odchodu z Egypta přišla celá izraelská obec na poušť Sin ležící mezi Elimem a Sinajem. 2 Na poušti pak celá izraelská obec reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. 3 Synové Izraele před nimi naříkali: „Proč jsme jen nezemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě? Tam jsme sedávali nad hrnci masa a jídali chléb do sytosti! Vy jste nás ale odvedli sem na poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem!“
4 Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, nechám na vás pršet chléb z nebe! Lid bude každý den vycházet a sbírat, kolik potřebují na ten den. Vyzkouším, zda budou žít podle mých pokynů, či nikoli. 5 Až budou šestého dne připravovat, co přinesli, ukáže se, že je toho dvakrát více, než kolik nasbírají každý den.“
6 Mojžíš a Áron tedy mluvili ke všem synům Izraele: „Večer poznáte, že vás z Egypta vyvedl Hospodin, 7 a ráno spatříte Hospodinovu slávu, neboť slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Vždyť kdo jsme my, že reptáte proti nám?“ 8 Mojžíš pokračoval: „Až vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb do sytosti, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání proti němu. Kdo jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu!“
9 Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Řekni celé izraelské obci: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ 10 A tak Áron mluvil k izraelské obci, a když se obrátili k poušti, hle, v oblaku se tam ukázala Hospodinova sláva.
11 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12 „Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim: ‚Za soumraku budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“
13 Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa. 14 A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. 15 Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je.
Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm. 16 Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer [a] na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.‘“
17 Synové Izraele tak tedy učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. 18 Potom to měřili po omeru. Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Každý nasbíral, kolik potřeboval k jídlu.
19 Mojžíš jim řekl: „Ať si z toho nikdo nenechává na zítřek!“ 20 ale oni Mojžíše neposlechli. Někteří si něco nechali na zítřek, a to jim zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně hněval.
21 A tak to sbírali každé ráno, kolik kdo potřeboval k jídlu (ve slunečním žáru se to totiž rozpouštělo). 22 Šestého dne se pak stalo, že toho pokrmu nasbírali dvakrát více – dva omery na osobu. Všichni vůdcové obce tedy přišli a oznámili to Mojžíšovi. 23 Ten jim řekl: „To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota [b] pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zásoby na zítřek.“
24 A tak si to nechali na zítřek, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to ani v tom nebyli červi. 25 Tehdy Mojžíš řekl: „Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete. 26 Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude.“
27 Sedmého dne pak někteří z lidu vyšli sbírat, ale nic nenašli. 28 Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jak dlouho budete odmítat zachovávat má přikázání a mé pokyny? 29 Nechápete, že vám sobotu dal Hospodin? Proto vám on sám dává šestého dne chléb na dva dny. Každý zůstaňte, kde jste. V sedmý den ať nikdo nevychází.“ 30 A tak lid sedmého dne odpočíval.
31 Dům Izraele pak ten pokrm nazval mana. [c] Byl jako semeno koriandru, bílý, a chutnal jako medový koláč.
32 Mojžíš řekl: „Hospodin přikázal toto: Naber toho jeden omer, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení. Ať vidí pokrm, jímž jsem vás krmil na poušti, když jsem vás vyvedl z Egypta.“
33 Áronovi pak Mojžíš řekl: „Vezmi džbán, naplň jej omerem many a postav jej před Hospodina, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení.“ 34 A tak jej Áron postavil před Truhlou svědectví, aby to bylo uchováno, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
35 Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nevešli do země, v níž měli bydlet; tu manu jedli, dokud nepřišli k hranicím kanaánské země.
36 (Omer je desetina efy.)
Zacheus
19 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. 2 A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. 3 Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. 4 Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.
5 Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“
6 Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. 7 Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“
8 Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“
9 „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! 10 Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“
O hřivnách
11 Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. 12 Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. 13 Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven [a] a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ 14 Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘
15 Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. 16 Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ 17 Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘
18 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ 19 Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘
20 Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, 21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22 Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? 23 Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ 24 Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘
25 ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘
26 Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 27 A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“
Král na oslíku
28 Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. 29 Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků 30 se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 31 Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32 Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. 33 Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“
34 „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.
35 Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. 36 A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
37 Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. 38 Volali:
„Požehnaný král,
jenž přichází v Hospodinově jménu! [b]
Pokoj na nebi
a sláva na výsostech!“
39 V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
40 Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“
Doupě lupičů
41 Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: 42 „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. 43 Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 44 a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
45 Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. 46 „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ [c] ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ [d]
47 Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. 48 Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.
Bůh nedělá nic zlého
34 A Elihu mluvil dál:
2 „Slyšte má slova, mudrci,
vy znalci, naslouchejte mi.
3 Vždyť ucho umí rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat.
4 Rozhodněme sami, co je správné,
co je dobré, tu spolu posuďme.
5 Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen,
a Bůh mi právo odepřel.
6 I když jsem poctivý, jsem brán za lháře,
mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘ [a]
7 Je snad Jobovi někdo podobný?
Rouhá se, jako by vodu pil!
8 Dává se do spolku se zločinci,
řadí se mezi ničemy!
9 Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu
usilovat o Boží oblibu!‘ [b]
10 Ať mě slyší každý, kdo rozum má:
Bůh přece nic zlého nedělá,
Všemohoucímu je křivda vzdálená.
11 Každému ovšem jeho skutky odplácí,
chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.
12 Bůh v žádném případě nebude jednat zle,
Všemohoucí nemůže právo převracet.
13 Kdo mu asi svěřil zem?
Kdo mu předal celý svět?
14 Kdyby ho jen tak napadlo
svůj dech, svého ducha odejmout,
15 všechno živé by rázem pomřelo,
lidstvo by se bylo do prachu vrátilo!
16 Máš-li tedy rozum, poslouchej,
na moje slova pozor dej:
17 Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší?
Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit?
18 Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘
a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘
19 On ani knížatům nestraní,
nestaví velmože před nuzáky –
dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!
20 Uprostřed noci náhle umírají,
i mocní se zachvějí a musí pryč,
odstraněni jsou bez lidské pomoci.
21 Očima sleduje cesty všech lidí,
každý jejich krok on dobře vidí.
22 Není temnoty a není příšeří,
kde by se zločinci před ním schovali.
23 Bůh nemusí shromažďovat další důkazy,
aby se k němu člověk na soud dostavil.
24 Mocné rozdrtí bez ptaní,
jiné pak dosadí místo nich.
25 O jejich skutcích dobře ví,
v noci je svrhne, a jsou zničeni.
26 Ztrestá je za jejich zločiny
veřejně a všem na očích.
27 To proto, že od něj odešli
a na jeho cesty vůbec nedbali.
28 Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil
a on vyslýchá křik ubohých.
29 Když ale mlčí, kdo ho odsoudí?
Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí?
On přitom bdí nad lidmi i národy,
30 tak aby bezbožní vládnout nemohli
a nesváděli lidi do pasti.
31 Co kdybys tedy Bohu pověděl:
‚Zhřešil jsem, už se to nestane;
32 pokud co nevidím, prosím pouč mne,
a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘
33 Má snad Bůh odplácet podle tebe,
když se ti to nelíbí podle něj?
Ty sám si vyber, ne já za tebe,
pověz nám, co ses dozvěděl!
34 Všichni rozumní mi to potvrdí
i moudří mě slyší a souhlasí:
35 Job vůbec neví, o čem hovoří,
v jeho slovech není špetka soudnosti!
36 Jen ať je Job zkoušen ještě víc,
vždyť tu odpovídá jako hanebník!
37 Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý,
šíří mezi námi pochyby
a mluví proti Bohu víc a víc!“
Poklad v hliněných nádobách
4 Taková je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se nevzdáváme. 2 Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat.
3 Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. 4 Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím. 5 (Nehlásáme přece sami sebe, ale Ježíše Krista jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci pro Ježíše.) 6 Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ [a] ten zazářil v našich srdcích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.
7 Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás. 8 Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; 9 býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. 10 Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. 11 My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. 12 V nás tedy působí smrt, ale ve vás život.
13 Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,“ [b] i my věříme, a tak mluvíme. 14 Víme totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a spolu s vámi nás přivede před svou tvář. 15 To všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a k Boží slávě tak rostla i vděčnost.
16 Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. 17 Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. 18 Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.