Chronological
27 Nechlub se tím, co bude zítra –
netušíš ani, co bude dnes!
2 Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.
3 Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.
4 Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?
5 Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.
6 Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.
7 Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.
8 Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.
9 Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.
10 Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!
11 Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.
12 Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.
13 Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.
14 Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.
15 Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá. 16 Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.
17 Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.
18 Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.
19 Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.
20 Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.
21 Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.
22 I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!
23 Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
24 Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
25 Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
26 Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
27 Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,
dostatek živobytí i pro tvou čeládku!
28 Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní,
spravedliví jsou smělí jako lvi.
2 Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují;
vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.
3 Když nuzný člověk utiskuje chudáky,
je jako průtrž, co zničí obilí!
4 Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka,
kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.
5 Spravedlnost je nad chápání zlých lidí,
hledači Hospodina ji plně pochopí.
6 Lepší poctivý chudák
nežli zkažený boháč.
7 Rozumný syn pečlivě plní Zákon,
přítel hodovníků je otci k ostudě.
8 Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje,
hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.
9 Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon,
i jeho modlitba bude ohavná!
10 Do vlastní jámy padne svůdce poctivých,
na bezúhonné čeká skvělé dědictví.
11 Boháč sám sobě připadá moudrý,
rozumný chudák ho však odhalí.
12 Když jásají spravedliví, je to veliká sláva,
když mají darebáci navrch, každý se schovává.
13 Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.
14 Blaze tomu, kdo je vždy opatrný,
kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.
15 Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý
je ničemný panovník nad lidem ubohým.
16 Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje;
ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.
17 Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy,
od takového ruce pryč!
18 Kdo žije poctivě, ten zachován bude,
kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.
19 Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.
20 Věrného člověka požehnání zahrne,
kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.
21 Stranit někomu jistě dobré není;
i pro kus chleba se mnohý proviní.
22 Lakomec štve se za majetkem,
neví, že skončí v chudobě.
23 Kdo kárá, nakonec dojde ocenění
spíše než jazyk, který jen lichotí.
24 Odírat rodiče prý žádný hřích není –
to může říkat jen vrahův společník!
25 Chamtivý člověk podněcuje sváry,
kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.
26 Na vlastní rozum spoléhá jen tupec,
kdo ale žije moudře, bude zachráněn.
27 Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi,
kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.
28 Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá,
když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.
29 Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.
2 Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.
3 Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.
4 Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.
5 Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.
6 Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.
7 Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.
8 Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.
9 S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!
10 Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.
11 Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.
12 Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.
13 Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.
14 Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.
15 Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.
16 Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.
17 Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.
18 Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.
19 Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!
20 Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!
21 Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.
22 Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.
23 Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.
24 Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.
25 Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.
26 Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.
27 Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.