Chronological
16 Člověk si může lámat hlavu,
vhodnou odpověď však dává Hospodin.
2 Člověk má všechny své cesty za čisté,
jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.
3 Hospodinu svěř všechny své činy,
tvoje úmysly se potom naplní.
4 Hospodin učinil vše pro svůj záměr,
také i darebáka pro zlý den.
5 Hospodinu je každý nadutec ohavností,
trestu neujde, buď si jist.
6 Láskou a věrností se usmiřuje vina,
úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.
7 Když se Hospodinu něčí cesty líbí,
i jeho nepřátele s ním nakonec udobří.
8 Lepší je málo se spravedlností
než ohromné zisky s bezprávím.
9 Člověk přemítá v srdci o své cestě,
jeho kroky však řídí Hospodin.
10 Prorocký výrok patří na rty krále,
při soudu nesmí jeho ústa pochybit.
11 Hospodin má poctivé míry i váhy,
všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.
12 Páchat zlo je pro krále ohavností –
vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!
13 Spravedlivé rty se králům líbí,
milují ty, kdo mluví upřímně.
14 Králova zloba je posel smrti,
moudrý člověk ji ale utiší.
15 Úsměv na tváři krále znamená život,
jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!
16 Získat moudrost je nad ryzí zlato,
nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.
17 Cesta upřímných vede pryč od zla;
kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.
18 Pýcha předchází pád
a namyšlenost zkázu.
19 Lepší je sdílet porobu s pokornými
nežli se s pyšnými dělit o kořist.
20 Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí,
kdo doufá v Hospodina, je blažený!
21 Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.
22 Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.
23 Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.
24 Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu lék.
25 Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.
26 Člověk nádeničí, protože musí,
jeho vlastní hlad ho pohání.
27 Ve špíně se hrabe ničema,
na jeho rtech jako by oheň plál.
28 Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.
29 Násilníci i svoje druhy klamou,
aby je zlákali na cestu nedobrou.
30 Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti,
kdo svírá rty, osnuje špinavost.
31 Korunou krásy jsou šediny –
kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.
32 Je lepší být trpělivý než velký silák,
je lepší se ovládat než města dobývat.
33 Člověk si může házet losem do klína,
všechno rozhodování je však od Hospodina.
17 Lepší je suchý kus chleba v klidu
než dům plný masa a sváru.
2 Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna,
s jeho bratry se o dědictví podělí.
3 Na stříbro je tyglík a na zlato pec,
lidské srdce však zkoumá Hospodin.
4 Zlý člověk dá na ničemné řeči,
lhář poslouchá zlé jazyky.
5 Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
škodolibý člověk trestu neujde.
6 Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.
7 Hlupáku nesluší vznešená slova,
tím méně urozeným lživá řeč.
8 Úplatek působí jako zaříkadlo:
úplatkáři se daří, kam se obrátí.
9 Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny,
ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.
10 Na rozumného více zapůsobí výtka,
než kdyby tupci stokrát nařezal.
11 Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí,
bude však navštíven poslem ukrutným.
12 Raději narazit na zuřivou medvědici
nežli na hlupáka s jeho tupostí.
13 Kdo odplacuje zlem za dobro,
jeho dům už nikdy neopustí zlo.
14 Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!
15 Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého –
obojí se Hospodinu hnusí nastejno.
16 K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!
17 Přítel miluje za všech okolností,
bratr se rodí pro chvíle trápení.
18 Přišel o rozum, kdo rukou upíše se,
kdo za bližního složí záruku.
19 Kdo se rád hádá, ten rád hřeší,
kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.
20 Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí,
kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.
21 Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu,
hlupákův otec radost nepozná.
22 Radostné srdce – nejlepší lék,
ztrápený duch je kostižer.
23 Darebák přijímá tajné dary,
aby cesty práva podvrátil.
24 Rozumný má moudrost přímo před sebou,
oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.
25 K mrzutosti je otci tupý syn,
svou matku naplňuje hořkostí.
26 Pokutovat nevinného jistě není dobré,
natož bít urozené, když jednají poctivě.
27 Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.
28 I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán,
rozumně vypadají ústa zavřená.
18 Samotáři jde jen o vlastní choutky,
každou rozumnou radou pohrdne.
2 Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.
3 Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.
4 Hluboká voda jsou slova úst některých,
zurčící potok, pramen moudrosti.
5 Stranit darebákovi jistě není dobré,
natožpak nevinného o právo připravit.
6 Tupcova ústa spěchají k hádkám,
jeho rty po výprasku volají.
7 Tupci jsou jeho ústa záhubou,
rty jsou mu pastí smrtelnou.
8 Pomluvy se tváří jako pamlsky,
hluboko do nitra ale padají.
9 Kdo při své práci lenoší,
od kazisvěta se příliš neliší.
10 Hospodinovo jméno je pevnou věží;
spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.
11 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.
12 Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.
13 Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.
14 Lidský duch dovede unést nemoc,
ztrápený duch se však nedá vydržet.
15 Rozumné srdce nabývá poznání,
moudré uši prahnou po vědění.
16 Dar otvírá člověku dveře,
i před velikány jej přivede.
17 První, kdo líčí spor, se zdá být v právu,
příchod druhého jej ale prověří.
18 Los dokáže ukončit sváry,
i mocné dovede rozsoudit.
19 Ukřivděný bratr se uzavře jak město,
rozepře působí jako hradní závory.
20 Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.
21 Jazyk má moc nad smrtí i životem,
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.
22 Kdo našel manželku, ten našel štěstí,
Hospodin jej svou přízní obdařil.
23 Chudák poníženě prosí,
boháč odpovídá hrubostí.
24 Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě;
bližší než bratr je ale ten, který miluje.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.