Chronological
Jako vůl na porážku
7 Dbej na mé výroky, můj synu,
příkazy mé jak poklad opatruj.
2 Dbej na mé příkazy a najdeš život,
učení mé jak oko v hlavě chraň.
3 Připoutej si je k prstům,
vyryj do srdce.
4 Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“
rozumnost nazvi svou příbuznou.
5 Bude tě chránit před cizí ženou,
před svůdnicí a její řečí vábivou.
6 Jednou jsem z okna svého domu
skrze mřížoví ven vyhlížel.
7 Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou,
spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.
8 Když prošel ulicí kolem jejího rohu,
k jejímu domu náhle vykročil.
9 Bylo to večer, po setmění,
když přišla noc a padla tma.
10 Vtom náhle žena v ústrety mu míří
v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.
11 Jak jen je bujná a jak rozpustilá,
její nohy doma stání nemají.
12 Hned je na ulici, hned zas na náměstí,
za každým rohem číhá na oběť.
13 Už se ho zmocnila a už ho líbá,
bez uzardění už mu povídá:
14 „Pořádám hostinu z čerstvého masa,
dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.
15 To proto jsem ti naproti vyšla,
sháněla jsem tě, a už tě mám.
16 Pokrývkami jsem lože obložila,
pestrými přehozy z vláken egyptských.
17 Svoji ložnici jsem myrhou provoněla,
aloe je tam, skořice nechybí.
18 Pojď, opijeme se milováním,
do rána kochejme se laskáním!
19 Mužský dnes totiž není doma,
na cestu odjel někam daleko;
20 měšec s penězi odvezl s sebou,
do konce měsíce se nevrátí!“
21 Proudem těch slov jej nakonec svedla,
úlisnými rty jej zlákala.
22 Jako vůl na porážku šel hned za ní,
jak jelen, [a] když se vrhá do pasti,
23 než padne skolen střelou do slabin.
Jak ptáče do osidla vletěl,
netušil, že mu jde o život!
24 Proto, synové, poslyšte mne,
dávejte pozor na mé výroky.
25 Na její cesty ať nevkročí tvé srdce;
po jejích stezkách se nikdy netoulej.
26 Tak mnozí podlehli jejím ranám,
všech jejích obětí je bezpočet!
27 Cesta do pekel vede jejím domem,
do síní smrti se prudce svažuje!
Na vás, ó lide, volám
8 Což moudrost nevolá,
nezvedá rozumnost svůj hlas?
2 Na vrcholech kopců, u cesty,
u křižovatek postává.
3 Přímo před branami, u vstupu do města,
v průchodu stojí a křičí tam:
4 „Na vás, ó lidé, volám,
svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.
5 Pochopte, prosťáčci, prozíravost,
dospějte, tupci, k rozumu!
6 Slyšte, řeknu vám něco zásadního,
co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.
7 Má ústa mluví pouze pravdu,
mým rtům se darebáctví oškliví.
8 Všechny mé výroky jsou spravedlivé,
křivého, zvráceného v nich není nic.
9 Chápavému jsou všechny zřejmé,
jasné jsou těm, kdo došli poznání.
10 Mé poučení berte raději než stříbro,
mého vědění si važte nad zlato.
11 Daleko nad perly je moudrost nádherná,
nic žádoucího se jí vůbec nerovná!
12 Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím,
s prozíravostí já se dobře znám.
13 Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu.
Pýchu a povýšenost, zlé způsoby
a pokrytecká ústa nesnáším.
14 U mne je rozvaha a jistý úspěch,
já jsem rozumnost a sílu mám!
15 S mojí pomocí vládnou vladaři
a panovníci právo určují.
16 S mojí pomocí vedou vůdci,
velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi. [b]
17 Já miluji ty, kdo milují mne,
ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.
18 Bohatství a sláva se nachází u mě,
trvalé jmění a pravý blahobyt.
19 Mé plody jsou nad zlato nejryzejší,
výnosy mé nad stříbro nejčistší.
20 Stezkou spravedlnosti kráčím,
pěšinami práva se ubírám,
21 abych své milovníky obdařila jměním,
jejich pokladnice abych plnila!
22 Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil,
před všemi svými činy, před časem.
23 Od věků jsem byla ustavena,
od počátku, dříve než začal svět.
24 Než vznikly propasti, zrodila jsem se,
než vodou naplněny byly prameny.
25 Předtím než byly hory zapuštěny,
dříve než pahorky jsem se zrodila,
26 ještě než učinil zemi a vše kolem,
dříve než světa první prach.
27 Byla jsem při tom, když nebesa chystal,
když nad propastí obzor vyměřil,
28 oblaka když ve výšinách věšel,
propastné prameny když vytryskly.
29 Byla jsem tam, když oceán spoutal,
na jeho rozkaz vody poslechly!
Základy země když vyměřoval,
30 po jeho boku věrně stála jsem.
Zůstávám jeho rozkoší den za dnem,
svým hrám se před ním stále oddávám.
31 Na jeho zemi, na světě si hraji,
lidští synové jsou mou rozkoší!
32 Proto, synové, poslyšte mne:
Blaze těm, kdo drží se mých cest!
33 Slyšte poučení a naberte moudrost,
nebuďte ke mně lhostejní.
34 Blaze tomu, kdo naslouchá mi,
tomu, kdo v mých branách denně bdí,
tomu, kdo čeká u mých veřejí!
35 Kdo mě nalezl, nalezl život,
Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.
36 Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši,
kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“
Hostina moudrosti a tuposti
9 Moudrost si vystavěla dům,
sedm tesaných sloupů vztyčila.
2 Dobytče porazila, víno nalila,
už také prostřela svůj stůl.
3 Děvečky vyslala
a volá na městských výšinách:
4 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
5 „Pojďte a jezte na mých hodech,
popijte víno, jež jsem nalila.
6 Opusťte hloupost a konečně žijte,
cestou rozumnosti se vydejte!“
7 Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,
kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
8 Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;
pokárej moudrého – bude tě milovat.
9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,
pouč spravedlivého a bude znalejší.
10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,
v poznání Svatého je rozumnost.
11 Takto [c] se tvé dny rozmnoží,
léta života ti přibudou.
12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,
jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.
13 Paní Tupost dělá veliký povyk,
je hloupost sama, neví vůbec nic.
14 U dveří svého domu vysedává,
na křesle na městských výšinách.
15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,
kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
16 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Všechny nerozumné vyzývá:
17 „Kradená voda je tak sladká,
zakázaný pokrm tolik příjemný!“
18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:
v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.