Chronological
Davidův žalm
22 V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň: [a]
2 Hospodin je má skála,
má tvrz a záchrana!
3 Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám,
můj štít, roh vítězství, můj hrad,
má skrýš, mé vítězství –
před násilím mě ochráníš!
4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály –
od mých nepřátel mě zachránil!
5 Smrtelné vlny mě obklopily,
svým proudem mě strhla záhuba,
6 provazy hrobu mě ovinuly,
osidla smrti mě dostihla.
7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti,
ke svému Bohu křičel jsem –
on ve svém chrámu slyšel mé volání,
až k jeho uším dolehl můj křik.
8 Zem se třásla, zem se chvěla,
základy nebe se pohnuly,
před jeho hněvem se roztřásly.
9 Dým se valil z jeho chřípí,
stravující oheň z jeho úst,
plamenné blesky z něj vyšlehly.
10 Nebe rozťal, sestupuje,
pod nohama černý mrak!
11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se,
vznesl se [b] na křídlech větrných.
12 Závojem tmy obklopil se,
mrak plný deště byl jeho stan.
13 Od žáru jeho obličeje
roznítily se blesky plamenné,
14 Hospodin v nebi zaburácel,
hlas Nejvyššího zněl!
15 Deštěm šípů rozehnal je,
bleskem svým je rozdrtil!
16 Koryta moří byla obnažena,
základy světa odkryty
před řevem Hospodina,
před jeho dechem zuřivým!
17 Sehnul se z výšin, uchopil mě,
z mohutných vod mě vyprostil,
18 vyrval mě mocnému nepříteli,
odpůrcům silnějším, než jsem byl.
19 Přepadli mě v den mé bídy,
Hospodin mě však podpíral,
20 vyvedl mě na svobodu,
uhájil mě, vždyť má mě rád!
21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou mě odměnil.
22 Hospodinových cest jsem se pevně držel,
svého Boha jsem nezradil!
23 Před sebou mám všechny jeho soudy,
od jeho nařízení jsem se nevzdálil,
24 zůstal jsem před ním bez úhony,
varoval jsem se hříchů svých.
25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost,
za moji čistotu před jeho očima.
26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně,
k oddanému se chováš oddaně,
27 s čistým člověkem čistě naložíš,
od zvráceného se však odvracíš.
28 Ty sám zachraňuješ ubožáky,
povýšené však hledíš ponížit.
29 Ty, Hospodine, jsi přece mou svící,
sám Hospodin mi září v tmách.
30 S tebou vyrazím proti vojsku,
ve svém Bohu hradby překonám!
31 Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin –
on je štít všech, kdo v něho doufají!
32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?
33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, [c]
otvírá dokonale cestu mou,
34 Mým nohám udílí hbitost laní,
staví mě na mé výšiny.
35 Mé paže učí, jak obstát v boji,
mé ruce napínají i luk bronzový.
36 Podal jsi mi štít své spásy,
sklonil ses, abys mě povýšil!
37 Daroval jsi mým krokům volnost,
mé nohy nesklouznou.
38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je,
nepřestal jsem, než jsem je porazil.
39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu,
skáceli se mi pod nohy!
40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji,
na kolena srážíš mé soky přede mnou.
41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi,
se svými protivníky jsem skoncoval.
42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil,
volali k Hospodinu – žádná odpověď.
43 Jako prach na zemi rozdrtil jsem je,
jak bláto na ulici jsem je rozdupal!
44 Z různic v lidu zachránils mě,
jako vůdce národů jsi mě ochránil,
lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!
45 Cizáci přede mnou už se krčí,
jen co mě uslyší, musí poslechnout.
46 Cizáci přede mnou už se hroutí,
vrávorají [d] ven ze svých nor!
47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána,
Bůh buď vyvýšen, má záchrana [e] !
48 Bůh mi dopřává zadostiučinění,
podmaňuje mi národy.
49 Zprostřed nepřátel mě vyvádíš,
pozvedáš mě nad soky,
před násilníkem zachráníš.
50 Proto tě budu chválit mezi národy,
tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!
51 Svému králi dává mocná vítězství,
svému pomazanému je milostiv –
Davidovi a jeho semeni až navěky!
Poslední slova
23 Toto jsou Davidova poslední slova:
Tak praví David, syn Jišajův,
tak praví povýšený Nejvyšším,
jehož pomazal Bůh Jákobův,
líbezný pěvec izraelský.
2 Promlouvá ze mě Hospodinův duch,
jeho slovo ve svých ústech mám.
3 Toto mi řekl izraelský Bůh,
On, skála Izraele, praví sám:
Kdo lidem spravedlivě vládne,
kdo v Boží bázni panuje,
4 je jako úsvit za východu slunce,
jak jasné jitro bezmračné;
je jako po dešti vyjasnění,
když tráva raší ze země.
5 Kdyby můj dům před Bohem tak nestál,
což by mi věčnou smlouvu dal,
cele platnou a stvrzenou?
Všechnu tu spásu, všechno to blaho
by rozkvést nenechal!
6 Darebák jak trní vyvržen bude,
rukou se takového nikdo nedotkne,
7 železo a tyč se na něj bere,
oheň ho spálí tam, kde je!
Davidovi hrdinové
8 Zde jsou jména Davidových hrdinů:
Jošeb-bašebet Tachkemonský, velitel Trojice. Uměl to s kopím tak, že [f] jich jednou pobil na osm set.
9 Další z té trojice hrdinů byl Eleazar, syn Doda, syna Achochiova. Ten byl s Davidem, když se odvážili na Filištíny. Ti se shromáždili k boji, a tak vytáhli také Izraelci; 10 tehdy vstal a pobíjel Filištíny, až mu ruka ztuhla, že nemohl pustit meč. Lid jen postupoval za ním a obíral pobité. Hospodin toho dne způsobil veliké vítězství.
11 Po něm byl Šama, syn Agea Hararského. Filištíni se jednou shromáždili u dílu pole osetého čočkou a lid se před nimi dal na útěk. 12 Šama se ale postavil doprostřed toho pole, uhájil je a Filištíny odrazil. Hospodin tehdy způsobil veliké vítězství.
13 Tito tři z třicítky velitelů sestoupili o žních k Davidovi do jeskyně Adulam, když v údolí Refaim tábořil oddíl Filištínů. 14 David byl tehdy ve skalní pevnosti. Betlém byl obsazen Filištíny. 15 David tenkrát zatoužil: „Kéž bych se mohl napít vody z té betlémské studny u brány.“ 16 A tak se ta trojice hrdinů probila do filištínského tábora a navážila vodu z betlémské studny u brány. Vzali ji a donesli Davidovi. Ten se jí ale odmítl napít, ale vylil ji jako oběť Hospodinu. 17 „Hospodin chraň,“ zvolal, „vždyť je to krev těch mužů! Šli tam s nasazením života!“ A nechtěl se napít.
Takové činy konala tato trojice hrdinů.
18 Velitelem Třicítky [g] byl Joábův bratr Abišaj, syn Ceruji. Oháněl se kopím tak, že jich pobil na tři sta, a tak se stal stejně známým jako ona Trojice. 19 Vskutku, mezi Třicítkou byl slavný a byl jejich velitelem, ale Trojici se nevyrovnal.
20 Také Benajáš, syn Jojadův z Kabceelu, byl udatný bojovník mocných činů. To on zabil ty dva Moábce, kteří se bili jako lvi. A jednou slezl do jámy a zabil v ní lva, tenkrát, když napadl sníh. 21 Jindy šel a zabil Egypťana jen s holí v ruce. Egypťan vypadal hrozivě, byl ozbrojen kopím. On mu je ale vytrhl z ruky a zabil ho jím. 22 Takové činy konal Benajáš, syn Jojadův, a tak se stal stejně známým jako Trojice. 23 Mezi Třicítkou byl slavný, ale Trojici se nevyrovnal. David mu svěřil svou tělesnou stráž.
24 Ke Třicítce patřili: Asael, bratr Joábův, Elchanan, syn Doda Betlémského; 25 Šama Charodský; Elika Charodský; 26 Chelec Paltiský; Ira, syn Ikeše Tekojského; 27 Abiezer Anatotský; Sibechaj [h] Chušatský; 28 Calmon Achochijský; Mahraj Netofský; 29 Cheled, syn Baany Netofského; Itaj, syn Ribaje z benjamínské Gibeje; 30 Benajáš Piratonský; Hidaj od potoka Gaaš; 31 Abi-albon Arbatský; Azmavet Bachurimský; 32 Eliachba Šaalbonský; Jašenovi synové Jonatan, 33 syn [i] Šamy Hararského, Achiam, syn Šarara Hararského; 34 Elifelet, syn Achasbaje z Maaky; Eliam, syn Achitofela Gilonského; 35 Checro Karmelský; Paaraj Arbejský; 36 Jigal, syn Nátanův z Cóby; syn Hagriho; [j] 37 Selek Amonský; Nachraj Beerotský, zbrojnoš Joába, syna Ceruji; 38 Ira Jitrejský; Gareb Jitrejský; 39 a Uriáš Chetejský.
Všech celkem bylo třicet sedm.
57 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. [a]
2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se,
vždyť jsi mým úkrytem!
Do stínu tvých křídel schovám se,
než zkáza pomine.
3 K Bohu, k Nejvyššímu zní mé volání,
on se mnou dokoná své záměry!
4 Z nebe pošle, aby mě zachránil,
mé pronásledovatele zastaví, séla
svou lásku a věrnost Bůh pošle mi!
5 Jsem nucen bydlet mezi lvy,
mezi lidožravými šelmami.
Jejich zuby jsou šípy, oštěpy,
ostrými meči jsou jejich jazyky.
6 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7 Nástrahu mým krokům připravili,
mou duši sklíčili.
Jámu přede mnou vykopali,
sami však do ní upadli. séla
8 Mé srdce je, Bože, připraveno,
připraveno je zpívat a hrát.
9 Probuď se konečně, moje slávo,
probuď se, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
10 Chválit tě, Pane, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
11 Tvá láska sahá k samému nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
12 Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.