Chronological
102 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.
I.
2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3 Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4 Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
6 Od námahy mého kvílení
jsem na kost vyhublý!
7 Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
8 Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10 Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
12 Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.
II.
13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16 Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17 až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21 aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22 Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
23 národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!
III.
24 Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26 Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27 Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28 Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
29 Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě bude před tebou rozkvétat!
103 Žalm Davidův.
Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a celé nitro mé jeho svatému jménu!
2 Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a nikdy nezapomeň na jeho odměnu!
3 On ti všechny tvé viny odpouští,
on tě uzdravuje ze všech nemocí.
4 On tě vykupuje od smrti v propasti,
on tě korunuje láskou a něžností.
5 On štědře naplňuje tvé žádosti, [a]
mládí ti obnovuje jako orlovi!
6 Hospodin spravedlnost zjednává,
všem utlačeným k právu pomáhá.
7 Své cesty Mojžíšovi poznat dal,
synům Izraele své skutky ukázal.
8 Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý. [b]
9 Nevznáší stále výčitky,
nechová zlobu navěky.
10 Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích,
neodplácí nám podle našich vin.
11 Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí.
12 Jako je od západu východ vzdálený,
tak vzdálil od nás naše přestupky.
13 Jako je otec k dětem laskavý,
tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!
14 On přece ví, z čeho jsme složeni,
to, že jsme prach, si nosí v paměti.
15 Vždyť jako tráva trvá smrtelník,
jak polní kvítí kvete si.
16 Poryvem větru ale mizí pryč,
nezbude památky, kde dříve byl.
17 Hospodinova láska trvá odevždy,
navždy zůstane s jeho ctiteli.
Jeho spravedlnost bude i s vnoučaty
18 těch, kdo jeho smlouvu dodrží,
kdo pamatují plnit jeho příkazy.
19 Hospodin ustavil svůj trůn na nebi,
svou královskou mocí vládne nade vším!
20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé,
vy mocní hrdinové, kteří jeho slovo konáte,
vy, kteří jeho slovo plníte poslušně!
21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy,
vy, jeho služebníci, kteří jste mu po vůli!
22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho stvoření,
všude tam, kam sahá jeho vládnutí!
Dobrořeč duše má Hospodinu!
104 Dobrořeč duše má Hospodinu!
I.
Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –
oděn jsi slávou a nádherou!
2 Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3 Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
4 Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!
5 Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
6 Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
7 Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
8 Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
9 Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!
10 Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
11 všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12 na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13 Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!
14 Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
15 Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.
16 Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
17 Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
18 Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků. [c]
19 Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20 Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
21 Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
22 S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
23 Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.
II.
24 Kolik je, Hospodine, skutků tvých!
Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
25 Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
26 Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!
27 Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
28 Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
29 Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odjímáš –
navracejí se znovu v prach.
30 Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!
31 Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
32 Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!
33 Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
34 Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
35 Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!
Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja! [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.