Chronological
28 V té době Filištíni shromáždili svá vojska do války proti Izraeli. Achiš oznámil Davidovi: „Musíš počítat s tím, že se mnou do války potáhneš i ty se svými muži.“
2 Ten mu odpověděl: „Pak tedy poznáš, co tvůj služebník dovede.“ Achiš na to Davidovi řekl: „Tak to tě jmenuji natrvalo svým osobním strážcem.“
Zítra budeš se mnou
3 Samuel byl mrtev. Všichni Izraelci ho oplakávali a pohřbili ho v Rámě, ve městě, kde bydlel. Saul ze země odstranil všechny věštce a duchaře.
4 Filištíni se shromáždili, přitáhli a utábořili se v Šunemu. Saul tedy shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilboa. 5 Když Saul viděl filištínský tábor, byl naplněn hrůzou, uvnitř se celý chvěl strachy. 6 Saul se tenkrát ptal Hospodina, ale ten mu neodpovídal ani skrze sny, ani skrze urim, [a] ani skrze proroky. 7 Nakonec tedy řekl svým služebníkům: „Najděte mi nějakou věštkyni. Půjdu za ní a poradím se s ní.“
„Jedna věštkyně je tamhle v En-doru,“ odpověděli mu jeho služebníci.
8 Saul se pak v noci, přestrojen do jiných šatů, vydal se dvěma muži za onou ženou. „Věšti mi prosím skrze duchy,“ požádal ji, „a vyvolej mi, koho ti řeknu.“
9 „Copak nevíš, co udělal Saul?“ řekla mu na to ta žena. „Vymýtil věštce a duchaře ze země! To mě chceš nachytat a připravit o život?“
10 Saul jí ale přísahal při Hospodinu: „Jakože je živ Hospodin, žádný trest tě za to nečeká.“
11 Nakonec se ho tedy zeptala: „Koho ti mám vyvolat?“
„Vyvolej mi Samuela,“ odpověděl.
12 Když ta žena spatřila Samuela, najednou hlasitě vykřikla: „Proč jsi mě podvedl? Vždyť ty jsi Saul!“
13 „Neboj se,“ řekl jí král. „Co vidíš?“
„Vidím ze země vystupovat jakési božstvo,“ řekla žena.
14 „Jak vypadá?“ ptal se.
„Zvedá se nějaký stařec zahalený pláštěm,“ odpověděla.
Tehdy Saul poznal, že je to Samuel, padl tváří k zemi a poklonil se.
15 Samuel k Saulovi promluvil: „Proč mě rušíš? Proč jsi mě nechal vyvolat?“
„Je mi tak úzko!“ odpověděl Saul. „Filištíni proti mně bojují a Bůh se ode mě odvrátil! Vůbec mi neodpověděl – ani skrze proroky, ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi poradil, co mám dělat.“
16 Samuel mu na to řekl: „Proč se ptáš mě, když se od tebe Hospodin odvrátil a stal se tvým nepřítelem? 17 Hospodin udělal, co skrze mě předpověděl: Hospodin od tebe odtrhl království a dal je tvému bližnímu, Davidovi! [b] 18 Protože jsi neposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv proti Amalekovi, proto s tebou dnes Hospodin naloží takto: 19 Hospodin tě i s Izraelem vydá do rukou Filištínů! Zítra budeš ty i tví synové se mnou, neboť Hospodin vydá izraelské vojsko do rukou Filištínů.“
20 Vtom se Saul, jak byl dlouhý, skácel k zemi. Samuelova slova ho tak vyděsila, že ho opustil zbytek sil. Celý den a noc totiž nic nejedl.
21 Když ta žena přistoupila k Saulovi a viděla, jak je vyděšený, řekla mu: „Pohleď, tvá služebnice tě poslechla. Nasadila jsem vlastní život, když jsem udělala, o cos mě žádal. 22 Teď tedy prosím vyslechni ty svou služebnici. Nabídnu ti něco k jídlu a ty se najíš, abys měl sílu. Musíš pokračovat v cestě.“
23 On ale odmítal: „Nebudu jíst!“
Jeho služebníci i ta žena ale naléhali, až je nakonec poslechl, vstal ze země a posadil se na lůžko. 24 Žena rychle porazila vykrmené tele, které měla doma, vzala mouku, zadělala a napekla z ní nekvašené chleby. 25 Potom to nabídla Saulovi a jeho služebníkům. Pojedli, vstali a ještě té noci odešli.
Nesmí s námi do boje
29 Filištíni shromáždili všechna svá vojska do Afeku, zatímco Izrael tábořil u pramene v Jizreelu. 2 Když filištínští vládci pochodovali se svými stovkami a tisíci, David a jeho muži pochodovali vzadu s Achišem. 3 Filištínští velitelé se ptali: „Co to tam je za Hebreje?“
„To je přece David, sluha izraelského krále Saula,“ řekl jim Achiš. „Je se mnou už nejmíň rok. Ode dne, kdy od něj odpadl, až dodnes mu nemám co vytknout.“
4 Filištínští velitelé se ale na něj rozzlobili. „Pošli ho pryč,“ řekli mu, „ať se vrátí, kam mu řekneš. Přece s námi nepůjde do boje! Vždyť by se v bitvě postavil proti nám! Čím by se mohl svému pánu zalíbit více než hlavami těchto mužů? 5 Vždyť je to přece ten David, o kterém se při tancích zpívalo:
‚Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!‘“
6 Achiš si tedy Davida zavolal a řekl mu: „Jakože je živ Hospodin, jsi spolehlivý a líbí se mi, jak si v mém vojsku vedeš. Ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes ti opravdu nemám co vytknout. Vládcům se ale nelíbíš. 7 Vrať se tedy v pokoji, abys filištínské vládce nedráždil.“
8 „Co jsem provedl?“ odpověděl mu na to David. „Co můžeš svému služebníku vytknout ode dne, kdy jsem k tobě přišel, až dodnes? Proč nemohu jít bojovat proti nepřátelům svého krále a pána?“
9 „Vím, jak jsi dobrý,“ řekl mu Achiš. „Pro mě jsi jako Boží anděl, ale filištínští velitelé řekli: ‚Nesmí s námi do boje!‘ 10 Proto zítra brzy vstaň – ty i sluhové tvého pána, kteří přišli s tebou – a hned za rozbřesku odejděte.“ 11 A tak se David i se svými muži hned ráno vypravil na cestu do filištínské země, zatímco Filištíni táhli na Jizreel.
Davidova kořist
30 Třetího dne pak David se svými muži dorazil do Ciklagu. Amalekovci mezitím podnikli nájezd do Negevu a Ciklagu, který dobyli a vypálili. 2 Všechny, kdo tam zůstali, ženy, děti i starce, zajali. Nikoho nezabili, ale odvedli je s sebou pryč.
3 Když David se svými muži dorazil do města, hle – bylo vypálené a jejich ženy, synové i dcery odvlečeni do zajetí! 4 David i jeho muži se dali do hlasitého pláče, až už neměli sílu plakat dál. 5 Byly zajaty i obě Davidovy ženy, Achinoam Jizreelská a Abigail, vdova po Nábalovi Karmelském. 6 David byl tehdy v úzkých, protože muži začali mluvit o tom, že ho ukamenují. Všichni byli rozhořčení, každý kvůli svým synům a dcerám. David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu.
7 Potom David požádal kněze Abiatara, syna Achimelechova: „Přines mi sem efod.“ [c] A když k němu Abiatar přinesl efod, 8 David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“
„Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“
9 David tedy vyrazil se šesti sty muži. Když přišel k potoku Besor, část jich tam zůstala. 10 David pak pokračoval v pronásledování se čtyřmi sty muži; dvě stě jich zůstalo u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál.
11 Našli venku jakéhosi Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu něco k jídlu, vodu k pití, 12 hroudu fíků a dva trsy rozinek. Když se najedl, pookřál, protože už tři dny a tři noci nic nejedl a nepil.
13 „Ke komu patříš?“ ptal se ho David. „Odkud jsi?“
„Jsem Egypťan, otrok jednoho Amalekovce,“ odpověděl mladík. „Můj pán mě tu před třemi dny nechal, protože jsem byl nemocný. 14 Podnikli jsme nájezd do Negevu Kréťanů a také do Negevu Kálebova na judském území. Ciklag jsme vypálili.“
15 „Můžeš mě k té hordě dovést?“ zeptal se ho David.
Odpověděl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a nevydáš mě do rukou mého pána, a já tě k nim dovedu.“
16 Dovedl ho tedy k nim a hle – roztáhli se všude po zemi, jedli, pili a slavili, že ve filištínské a judské zemi pobrali takovou spoustu kořisti. 17 David je pobíjel od ranního šera až do večera druhého dne a nikdo z nich neunikl kromě čtyř set mladíků, kteří nasedli na velbloudy a uprchli. 18 Tak David dobyl zpět všechno, co Amalekovci pobrali, a osvobodil i obě své ženy. 19 Neztratili nikoho, mladé ani staré, syny ani dcery, nic z kořisti a ze všeho, co jim vzali. David to všechno získal zpět. 20 Pobral také všechen brav a skot. Hnali to stádo před sebou se slovy: „To je Davidova kořist.“
21 Tak David dorazil k těm dvěma stům mužů, kteří zůstali u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál s Davidem. Vyšli Davidovi a jeho mužům naproti, David k nim přistoupil a pozdravil je. 22 Mezi muži, kteří šli s Davidem, se ale ozvali všichni zlí a ničemní: „Tihle s námi přece nešli! Nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý vezme svou ženu a děti a jdou!“
23 David ale prohlásil: „Bratři, takhle nejednejte s tím, co nám dal Hospodin. On sám nás ochránil a tu hordu, co nás napadla, nám vydal do rukou. 24 Kdo by s tou vaší řečí souhlasil? Podíl toho, kdo zůstal u zásob, bude stejný jako podíl toho, kdo šel do bitvy. Všichni se rozdělíme.“ 25 A tak to od toho dne až dodnes v Izraeli platí jako závazné ustanovení.
26 Když se David vrátil do Ciklagu, poslal něco z té kořisti judským stařešinům, svým přátelům. Vzkázal jim: „Zde je dar pro vás z kořisti od Hospodinových nepřátel.“ 27 A rozeslal to stařešinům do Bet-elu, Rámot-negevu, Jatiru, 28 Aroeru, Sifmotu, Eštemoy, 29 Rachalu, do jerachmeelských a kenijských měst, 30 do Chormy, Bor-ašanu, Atachu, 31 Hebronu – do všech míst, kam David se svými muži chodíval.
Saulova smrt
31 Na Izrael zaútočili Filištíni. Izraelští muži se před nimi dali na útěk a padali mrtví na svazích Gilboa. 2 Když se Filištínům podařilo zabít Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malki-šuu, 3 rozhořel se prudký boj proti Saulovi. Našli ho lukostřelci a těžce ho zranili svými střelami.
4 Saul proto řekl svému zbrojnošovi: „Vytáhni svůj meč a probodni mě. Jinak přijdou ti neobřezanci a vrhnou se na mě!“ Zbrojnoš se ale zdráhal, protože měl veliký strach. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj. 5 Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, nalehl i on na svůj meč a zemřel s ním. 6 Tak zahynul Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš; společně s ním toho dne padli i všichni jeho muži.
7 Jakmile Izraelci v tom údolí a za Jordánem spatřili, že izraelské vojsko uteklo a že Saul se svými syny zahynul, opustili svá města a uprchli. Pak přišli Filištíni a obsadili je.
8 Druhého dne, když Filištíni přišli do pohoří Gilboa obírat pobité, našli tam ležet Saula a jeho syny. 9 Usekli mu hlavu, svlékli mu zbroj a poslali to po celé filištínské zemi, aby tu zprávu ohlásili v chrámu jejich model i mezi lidem. 10 Jeho výzbroj uložili v chrámu Aštarot a tělo přibili na hradbu Bet-šanu.
11 Když se obyvatelé Jábeš-gileádu doslechli, co Filištíni provedli se Saulem, 12 všichni jejich bojovníci vyrazili a šli celou noc. Sňali Saulovo tělo i těla jeho synů z betšanské hradby, vrátili se do Jábeše a tam je spálili. 13 Potom vzali jejich ostatky a pohřbili je pod jábešským tamaryškem. Sedm dní se pak postili.
18 Pro předního zpěváka.
Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. [a]
I.
2 Miluji tě, Hospodine, sílo má!
3 Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana!
Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám,
můj štít, roh vítězství, můj hrad.
4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály –
od mých nepřátel mě zachránil!
5 Provazy smrti mě obklopily,
svým proudem mě strhla záhuba,
6 provazy hrobu mě ovinuly,
osidla smrti mě dostihla.
7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti,
ke svému Bohu křičel jsem –
on ve svém chrámu slyšel mé volání,
až k jeho uším dolehl můj křik.
8 Zem se třásla, zem se chvěla,
základy hor se pohnuly,
před jeho hněvem se roztřásly.
9 Dým se valil z jeho chřípí,
stravující oheň z jeho úst,
plamenné blesky z něj vyšlehly.
10 Nebe rozťal, sestupuje,
pod nohama černý mrak!
11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se,
vznesl se na křídlech větrných.
12 Závojem tmy jak skrýší obklopil se,
mrak temný deštěm byl jeho stan.
13 Před jeho žárem se rozstoupila mračna,
krupobití a blesky plamenné,
14 Hospodin v nebi zaburácel,
hlas Nejvyššího zněl:
krupobití a blesky plamenné!
15 Deštěm šípů rozehnal je,
množstvím blesků rozdrtil!
16 Koryta řek byla obnažena,
základy světa odkryty
před řevem tvým, Hospodine,
před tvým dechem zuřivým!
17 Sehnul se z výšin, uchopil mě,
z mohutných vod mě vyprostil,
18 vyrval mě mocnému nepříteli,
odpůrcům silnějším, než jsem byl.
19 Přepadli mě v den mé bídy,
Hospodin mě však podpíral,
20 vyvedl mě na svobodu,
uhájil mě, vždyť má mě rád!
II.
21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou mě odměnil.
22 Hospodinových cest jsem se pevně držel,
svého Boha jsem nezradil!
23 Před sebou mám všechny jeho soudy,
od jeho nařízení jsem se nevzdálil,
24 zůstal jsem před ním bez úhony,
varoval jsem se hříchů svých.
25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou před jeho očima.
26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně,
k oddanému se chováš oddaně,
27 s čistým člověkem čistě naložíš,
od zvráceného se však odvracíš.
28 Ty sám zachraňuješ ubožáky,
pohledy povýšených ale ponížíš.
29 Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci,
můj Bůh mi září v tmách.
30 S tebou vyrazím proti vojsku,
ve svém Bohu hradby překonám!
31 Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin –
on je štít všech, kdo v něho doufají!
III.
32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?
33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou,
on činí dokonalou cestu mou.
34 Mým nohám udílí hbitost laní,
staví mě na mé výšiny.
35 Mé paže učí, jak obstát v boji,
mé ruce napínají i luk bronzový.
36 Podal jsi mi štít své spásy,
podepřel jsi mě svou pravicí,
sklonil ses, abys mě povýšil!
37 Daroval jsi mým krokům volnost,
mé nohy nesklouznou.
38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je,
nepřestal jsem, než jsem je porazil.
39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu,
skáceli se mi pod nohy!
40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji,
na kolena srážíš mé soky přede mnou.
41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi,
se svými protivníky jsem skoncoval.
42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil,
volali k Hospodinu – žádná odpověď.
43 Jako prach ve větru rozdrtil jsem je,
jak bláto na ulici jsem je rozdupal! [b]
44 Z různic v lidu zachránils mě,
za vůdce národů jsi mě postavil,
lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!
45 Jen co mě uslyší, ihned poslouchají,
cizáci krčí se přede mnou.
46 Cizáci přede mnou už se hroutí,
vrávorají ven ze svých nor!
IV.
47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána,
Bůh buď vyvýšen, má záchrana!
48 Bůh dopřává zadostiučinění,
podmaňuje mi národy,
49 zprostřed nepřátel mě vyvádí.
Pozvedáš mě nad mé soky,
před násilníkem zachráníš.
50 Proto tě budu chválit mezi národy,
tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!
51 Svému králi dává mocná vítězství,
svému pomazanému je milostiv –
Davidovi a jeho semeni až navěky!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.