Chronological
Melchisedech
7 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání 2 a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. [a] Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“. 3 Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.
4 Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti! 5 Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder. 6 Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha! 7 Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího. 8 Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije. 9 Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá, 10 neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
Lepší kněžství
11 Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? 12 Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. 13 Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil. 14 Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.
15 Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi, 16 ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života. 17 Jak dosvědčuje Písmo:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“ [b]
18 Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné 19 (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.
20 A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, 21 on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno:
„Hospodin přísahal a nebude litovat:
Jsi knězem navěky.“ [c]
22 A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.
23 A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu, 24 ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky. 25 Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
26 Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa. 27 Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. 28 Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.
Lepší smlouva
8 To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. 2 On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.
3 Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat. 4 Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, 5 čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“ [d]
6 Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. 7 Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. 8 Bůh ale svůj lid kárá, když říká:
„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin,
kdy uzavřu novou smlouvu
s domem Izraele a s domem Judy.
9 Ne ovšem takovou smlouvu,
jakou jsem uzavřel s jejich otci
v den, kdy jsem je vzal za ruku
a vyvedl je z Egypta.
Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi,
a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin.
10 Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech
uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich mysli
a napíšu jim je na srdce.
Pak budu jejich Bohem
a oni mým lidem.
11 Jeden už nebude druhého poučovat,
každý už nebude bratra nabádat:
‚Poznej Hospodina!‘
Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich,
mne totiž budou znát.
12 Tehdy se slituji nad jejich vinami
a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“ [e]
13 Když tedy Bůh mluví o „nové smlouvě“, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.
Lepší bohoslužba
9 Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou. 2 Byl vztyčen stánek, v jehož první části, zvané svatyně, byl svícen, stůl a chleby předložení. 3 Za oponou pak byla druhá část, zvaná nejsvětější svatyně. 4 K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. 5 Nad truhlou byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom všem ale teď není třeba mluvit dopodrobna.
6 Od doby, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží neustále do jeho první části, kde konají bohoslužbu. 7 Do té druhé však jen jednou za rok vchází samotný velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti. 8 Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně. 9 V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní. 10 Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.
11 Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, [f] to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. 12 Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. 13 Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, [g] 14 čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
Lepší oběť
15 Kristus zemřel, aby vykoupil hříchy spáchané za první smlouvy, a tak se stal prostředníkem nové smlouvy, aby všichni povolaní mohli přijmout zaslíbené věčné dědictví. 16 U závěti [h] se totiž musí prokázat smrt toho, kdo ji pořídil. 17 Účinnost má pouze závěť zemřelých; dokud zůstavitel žije, závěť nenabývá platnosti.
18 Proto ani ta první smlouva nebyla uzavřena bez krve: 19 Když Mojžíš přednesl všemu lidu všechna přikázání Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid 20 se slovy: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi Bůh uzavřel.“ [i] 21 Právě tak pokropil tou krví i stánek a všechno bohoslužebné náčiní. 22 Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
23 Takto bylo potřeba očišťovat obrazy nebeských věcí; samy nebeské věci však vyžadují lepší oběti. 24 Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. 25 Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví 26 (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.
27 Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud. 28 Právě tak se Kristus jednou obětoval, aby sňal hříchy mnohých, a podruhé se ukáže ne už kvůli hříchu, ale pro spásu těch, kdo na něj čekají.
Konec všech obětí
10 Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti. 2 (Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.) 3 Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají; 4 krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit.
5 A proto Kristus, když přichází na svět, říká:
„Oběti ani dary sis nepřál,
místo toho jsi mi tělo připravil;
6 zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis.
7 Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože,
jako je o mně v Knize napsáno,
přicházím konat vůli tvou.“ [j]
8 Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“ 9 a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé. 10 A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.
11 Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. 12 Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici. 13 Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám, [k] 14 neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.
15 Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká:
16 „Toto je smlouva, kterou s nimi
po těch dnech uzavřu, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich srdce
a vepíši jim je do mysli,“
17 a potom dodává:
„Už nikdy nevzpomenu
na jejich hříchy a zločiny.“ [l]
18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.
Nová a živá cesta
19 Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně 20 tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo. 21 Máme také velikého kněze nad Božím domem, 22 a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.
23 Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný. 24 Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům 25 a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.
26 Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, 27 ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce. 28 Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. [m] 29 Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti! 30 Víme přece, kdo řekl:
„Má je pomsta, já zjednám odplatu,“
a dodal:
„Hospodin bude soudit svůj lid.“ [n]
31 Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!
32 Rozpomeňte se na dřívější dny – kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit! 33 Někdy vás veřejně vystavovali urážkám a ponižování, jindy jste se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo. 34 Poznali jste utrpení vězňů a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství.
35 Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměněna! 36 Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení. Vždyť:
37 „Už velmi, velmi brzy
přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se.
38 Můj spravedlivý bude žít z víry, [o]
odpadlík je mi však z duše protivný.“ [p]
39 My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.