Chronological

V mořské bouři

27 Jakmile bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, svěřili Pavla s několika dalšími vězni setníku Juliovi z císařského praporu. ² Nastoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Makedonec Aristarchos z Tesaloniky.

³ Druhého dne jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval vlídně a dovolil mu zajít k přátelům, aby se o něj postarali. ⁴ Když jsme odtud vyrazili, museli jsme kvůli protivětru obeplout Kypr. ⁵ Míjeli jsme pobřeží Kilikie a Pamfylie až do přistání v lykijské Myře. ⁶ Tam setník našel alexandrijskou loď mířící do Itálie a přivedl nás na ni.

⁷ Řadu dní jsme se plavili pomalu a s obtížemi, až jsme se dostali naproti Knidu. Vítr nám nedovolil pokračovat tím směrem, a tak jsme obepluli Krétu podél Salmony. ⁸ Po obtížné plavbě kolem pobřeží jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy poblíž města Lasaia.

⁹ Ztratili jsme hodně času; minul už dokonce i Půst ^[a] a další plavba by byla nebezpečná. Pavel je proto varoval: ¹⁰ „Pánové, podle mého by plavba skončila neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!“ ¹¹ Setník ale více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovým slovům. ¹² Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina rozhodla, že odtud vyplují a pokusí se dorazit do Fénixu, kde by mohli přezimovat. Tento krétský přístav byl totiž obrácený k jihozápadu a severozápadu.

¹³ Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty. ¹⁴ Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon ¹⁵ a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet, ¹⁶ až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. ^[b] Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun ¹⁷ a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál. ¹⁸ Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad. ¹⁹ Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu. ²⁰ Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.

²¹ Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu. ²² Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život. ²³ Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a ²⁴ řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. ^[c] A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.‘ ²⁵ Proto se vzchopte, pánové! Věřím totiž Bohu, že vše dopadne, jak mi bylo řečeno. ²⁶ Musíme ale narazit na nějaký ostrov.“

²⁷ Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni napříč Adriatikem. Kolem půlnoci měli námořníci dojem, že se blíží země. ²⁸ Spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; ^[d] o kousek dál ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. ^{[e] 29} Z obavy, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a toužebně očekávali den. ³⁰ Tehdy se námořníci pokusili uniknout z lodi. Pod záminkou, že chtějí roztahovat kotvy také z přídi, spustili člun na moře, ³¹ ale Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud nezůstanou na lodi, nezachráníte se!“ ³² Vojáci tedy přesekli lana a nechali člun uplavat.

³³ Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte. ³⁴ Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!“ ³⁵ Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst. ³⁶ Všechny to povzbudilo a něco pojedli. ³⁷ (Na lodi nás bylo celkem 276 osob.) ³⁸ Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

³⁹ Konečně se rozednilo. Nemohli tu zem poznat, ale viděli jakousi zátoku s plochým břehem. Na ten se chtěli pokusit s lodí najet. ⁴⁰ Odsekli kotvy a nechali je v moři. Uvolnili také provazy u kormidel, přední plachtu napnuli do větru a pustili se ke břehu. ⁴¹ V mořské úžině však loď najela na mělčinu. Příď pevně uvízla a nemohla se pohnout, zatímco záď se tříštila pod náporem vln.

⁴² Vojáci se rozhodli pobít vězně, aby některý neuplaval a neunikl. ⁴³ Setník jim ale v tom úmyslu zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Nařídil, aby ti, kdo umí plavat, vyskočili první a dostali se ke břehu. ⁴⁴ Ostatní je měli následovat na prknech nebo jiných troskách lodi. Tak se nakonec všichni v pořádku dostali na břeh.

Na Maltě

28 Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta. ² Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno. ³ Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem. ⁴ Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: „Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu.“ ⁵ Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo. ⁶ Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.

⁷ V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil. ⁸ Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho. ⁹ Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni. ¹⁰ Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.

Konečně Řím

¹¹ Po třech měsících jsme odtud vypluli na alexandrijské lodi se znakem Blíženců, která na tom ostrově zůstala přes zimu. ¹² Na tři dny jsme zastavili v Syrakusách, ¹³ odkud jsme pokračovali do Regia. Po jednom dni se zvedl jižní vítr, a tak jsme dalšího dne přistáli v Puteolech. ¹⁴ Tam jsme nalezli bratry a na jejich pozvání jsme u nich týden zůstali.

A tak jsme dorazili do Říma. ¹⁵ Když o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti ^[f] a další ke Třem krčmám. ^[g] Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy. ¹⁶ V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

¹⁷ Po třech dnech Pavel svolal místní židovské představené. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, ačkoli jsem se nijak neprovinil proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, byl jsem v Jeruzalémě zatčen a vydán Římanům. ¹⁸ Ti mě po výslechu chtěli propustit s tím, že jsem nespáchal nic, za co bych zasloužil smrt. ¹⁹ Židé však byli proti, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři – ovšem ne proto, abych žaloval na svůj národ. ²⁰ Pozval jsem vás tedy, abychom se poznali a promluvili spolu, neboť jsem tímto řetězem spoután kvůli naději Izraele.“

²¹ Odpověděli mu: „Nedostali jsme o tobě žádný dopis z Judska a nikdo z bratrů k nám nepřišel se zprávou nebo žalobou na tebe. ²² Chceme si však poslechnout tvé názory; o té sektě ^[h] totiž víme, že je všeobecně odmítána.“

²³ V den, který mu určili, se jich u něj doma sešlo ještě více. Vykládal jim a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši. ²⁴ Někteří se jeho slovy dali přesvědčit, ale jiní nevěřili. ²⁵ Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: „Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:

²⁸ [29] Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší!“ ^[j]

³⁰ Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli. ³¹ Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.