Chronological
Zavrhl Bůh svůj lid?
11 Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: 3 „Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“ [a] 4 Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“ [b] 5 Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. 6 Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.
7 Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. 8 Jak je psáno:
„Bůh otupil jejich ducha:
jejich oči dodnes nevidí,
jejich uši neslyší.“ [c]
9 A David říká:
„Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí,
kamenem úrazu a odplatou.
10 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
a jejich záda sehni navždycky.“ [d]
11 Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. 12 Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!
Větve téže olivy
13 Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý. 14 Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse! 15 Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?
16 Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. 17 Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, 18 a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.
19 Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“
20 Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. 21 Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe! 22 Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, 23 zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! 24 Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?
Tajemství spásy
25 Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. 26 Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno:
„Vysvoboditel přijde ze Sionu,
aby od Jákoba odňal bezbožnost.
27 Toto pak bude má smlouva s nimi,
jakmile odstraním jejich hřích.“ [e]
28 Co do evangelia se tedy kvůli vám stali nepřáteli, ale co do vyvolení jsou to kvůli otcům milovaní Boží. 29 Bůh nelituje svých darů a povolání! 30 Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. 31 Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. 32 Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33 Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:
34 „Kdo poznal Hospodinovu mysl?
Kdo mu kdy v něčem poradil?“ [f]
35 „Kdo mu co dal jako první,
aby mu Bůh za to zaplatil?“ [g]
36 Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.
Údy jednoho těla
12 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy [h] Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 2 Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.
3 Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. 4 Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, 5 tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. 6 Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; 7 kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; 8 kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.
Přemáhej zlo dobrem
9 Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. 11 V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, 12 v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, 13 přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.
14 Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.
17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro. 18 Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. 19 Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“ [i] 20 Právě naopak:
„Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
Tím, že to učiníš,
shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“ [j]
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Komu čest, tomu čest
13 Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. [k] 2 Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. 3 Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; 4 je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.
5 Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. 6 Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci. 7 Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest. [l]
Kdo miluje, naplnil Zákon
8 Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon. 9 Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď“ [m] a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ [n] 10 Láska bližnímu nikdy neublíží – proto je naplněním Zákona láska.
11 A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. 12 Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla! 13 Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti. 14 Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.