Chronological

Abrahamův příklad

4 Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham? ² Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! ³ Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“ ^[a]

⁴ Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. ⁵ Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. ⁶ Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:

⁹ Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“. ¹⁰ Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! ¹¹ Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, ¹² a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

¹³ Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. ¹⁴ Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. ¹⁵ Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.

¹⁶ Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech ¹⁷ (jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) ^[c] před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.

¹⁸ V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“ ^{[d] 19} I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. ²⁰ Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. ²¹ Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, ²² a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“ ^[e]

²³ Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu, ²⁴ ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. ²⁵ On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Bůh dokazuje svou lásku

5 Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista. ² Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. ³ A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, ⁴ vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději. ⁵ Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.

⁶ Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. ⁷ Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. ⁸ Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

⁹ Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem! ¹⁰ Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! ¹¹ A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil.

Adam a Kristus

¹² Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili. ¹³ Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá. ¹⁴ Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam.

Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít. ¹⁵ Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je však mnohem větší! Mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista! ¹⁶ Mezi Božím darem a následkem lidského hříchu je také rozdíl. Jediné provinění vedlo k soudu a odsouzení, ale Boží dar vede k ospravedlnění z mnoha provinění! ¹⁷ Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista!

¹⁸ Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. ¹⁹ Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.

²⁰ Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! ²¹ Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Mrtví hříchu a živí Bohu

6 Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? ² V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? ³ Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? ⁴ Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

⁵ Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. ⁶ Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. ⁷ (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) ⁸ Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. ⁹ Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. ¹⁰ Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. ¹¹ Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.

¹² Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem. ¹³ Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! ¹⁴ Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

Odměna hříchu a Boží dar

¹⁵ Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! ¹⁶ Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti. ¹⁷ Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni. ¹⁸ Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti. ¹⁹ S ohledem na vaši lidskou slabost to řeknu ještě názorněji: Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení.

²⁰ Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti. ²¹ Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti. ²² A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život! ²³ Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Duch a litera

7 Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života? ² Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna. ³ Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

⁴ Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. ⁵ Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. ⁶ Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

Zákon hříchu

⁷ Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ ^{[f] 8} Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. ⁹ Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil ¹⁰ a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. ¹¹ Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil. ¹² Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

¹³ Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

¹⁴ Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. ¹⁵ Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. ¹⁶ Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. ¹⁷ Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. ¹⁸ Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. ¹⁹ Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. ²⁰ Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

²¹ Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. ²² Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ²³ ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. ²⁴ Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? ²⁵ Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.