Chronological

Nebeský domov

5 Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. ² Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku – ³ až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí. ⁴ Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. ⁵ Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!

⁶ Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána. ⁷ Žijeme totiž vírou, a ne viděním. ⁸ S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána. ⁹ Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili. ¹⁰ Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Vše je nové

¹¹ Víme, co je to bázeň před Hospodinem, a proto přivádíme lidi k víře. Bohu je zřejmé, kdo jsme, a doufám, že je to zřejmé i vašemu svědomí. ¹² Nechceme se před vámi znovu chválit, ale chceme vám dát příležitost chlubit se námi, abyste měli co odpovědět těm, kdo se mohou pochlubit zevnějškem, ale ne srdcem. ¹³ Jsme-li bez sebe, je to kvůli Bohu; jsme-li rozvážní, je to kvůli vám. ¹⁴ Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. ¹⁵ On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.

¹⁶ Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. ¹⁷ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! ¹⁸ A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. ¹⁹ Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.

²⁰ Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. ²¹ On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

6 Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává. ² Říká přece:

Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!

Srdce dokořán

³ Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout. ⁴ Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech, ⁵ v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních, ⁶ v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce, ⁷ ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo, ⁸ se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní, ⁹ jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající, ¹⁰ jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.

¹¹ Mluvíme k vám otevřeně, drazí Korintští, naše srdce je dokořán! ¹² Nebyli jste námi nijak utlačováni – jste to vy, kdo potlačuje své city k nám. ¹³ Řeknu vám to jako vlastním dětem: Na oplátku se teď otevřete vy.

Chrám živého Boha

¹⁴ Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? ¹⁵ Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? ¹⁶ Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh:

¹⁷ Proto:

7 Milovaní, když tedy máme taková zaslíbení, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a posvěcujme se v bázni Boží.

On potěšuje sklíčené

² Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho nepodvedli. ³ Neříkám to jako výčitku – jak jsem už řekl, máme vás v srdcích, takže jsme s vámi spojeni v životě i ve smrti. ⁴ Jsem k vám velmi otevřený, velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn potěšením, přes všechna naše soužení přetékám radostí!

⁵ Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. ⁶ Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, ⁷ a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí.

⁸ I když jsem vás svým dopisem zarmoutil, nelituji toho. Ano, litoval jsem, když jsem poznal, jak vás ten dopis na čas zarmoutil, ⁹ ale teď se raduji – ne z vašeho zármutku, ale z toho, že váš zármutek vedl k pokání. Zarmoutili jste se v souladu s Bohem, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu. ¹⁰ Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat. Světský zármutek však působí smrt.

¹¹ Jen se podívejte, jakou ve vás ten zbožný zármutek způsobil snahu a ochotu k nápravě, jaké rozhořčení a znepokojení, jakou touhu a horlivost, jaké úsilí potrestat viníka! V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní. ¹² Když jsem vám psal, nebylo to vlastně kvůli viníkovi nebo kvůli postiženému, ale spíše kvůli tomu, aby se před Bohem projevila vaše oddanost k nám. ¹³ Proto jsme velmi povzbuzeni.

Ještě mnohem více nás ale potěšilo, jakou radost z vás měl Titus. Všichni jste ho občerstvili na duchu, ¹⁴ takže se nemusím stydět, že jsem se mu vámi chlubil. Jako jsme vám všechno říkali pravdivě, tak se také naše chlouba před Titem ukázala pravdivou. ¹⁵ Přetéká k vám láskou, když vzpomíná na poslušnost vás všech a na to, jak jste ho přijali s posvátnou úctou. ¹⁶ Mám takovou radost, že se na vás mohu plně spolehnout!

Jde mi o rovnost

8 Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii. ² Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost. ³ Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli. ⁴ Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým. ⁵ Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.

⁶ Proto jsme požádali Tita, aby to dílo milosti, které u vás již dříve započal, nyní také dokončil. ⁷ Když ve všem tolik vynikáte – ve víře, ve slově, v poznání, v největší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili – vynikejte tedy i v tomto díle milosti. ⁸ Nic vám nepřikazuji, chci jen vyzkoušet upřímnost vaší lásky zmínkou o horlivosti druhých. ⁹ Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista – kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

¹⁰ Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Před rokem jste přece byli první, kdo s tím začali, ale hlavně jste to chtěli. ^{[e] 11} Nuže, dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, ¹² vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.

¹³ Nejde mi o to, aby se druhým ulehčilo a vy se octli v nesnázích, ale jde mi o rovnost. ¹⁴ V tuto chvíli vaše hojnost doplní jejich nedostatek, aby zase jejich hojnost mohla doplnit váš nedostatek. Tak nastane rovnost, ¹⁵ jak je psáno: „Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.“ ^[f]

¹⁶ Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás. ¹⁷ Nejenže vyhověl naší prosbě, ale je tak horlivý, že k vám jde z vlastní vůle. ¹⁸ Posíláme s ním jednoho bratra, který si, pokud jde o evangelium, vysloužil uznání po všech církvích. ¹⁹ Navíc ho církve vybraly, aby nás doprovázel na cestách s touto sbírkou, kterou pořádáme k oslavě Pána a jako projev naší ochoty pomáhat. ²⁰ Chráníme se tak, aby nám někdo vyčítal, jak s tímto štědrým darem zacházíme. ²¹ Snažíme se totiž být bezúhonní nejen před Pánem, ale i před lidmi.

²² Posíláme proto s nimi dalšího našeho bratra, o jehož horlivosti jsme se mnohokrát a v mnoha ohledech sami přesvědčili. Teď je však ještě mnohem horlivější, neboť k vám získal velikou důvěru. ²³ Pokud jde o Tita, je to můj společník a pomocník v práci pro vás. Pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci církví – jsou sláva Kristova! ²⁴ Podejte jim tedy před očima všech církví důkaz své lásky a oprávněnosti naší chlouby vámi.

Bůh miluje štědré

9 Je vlastně zbytečné, abych vám psal o této službě svatým. ² Znám přece vaši ochotu, díky níž se mohu chlubit Makedoncům, že Řecko ^[g] je připraveno už od loňska. Vaše horlivost zatím podnítila mnohé. ³ Posílám tedy zmíněné bratry, aby se ukázalo, že naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu prázdná, ale že jste připraveni, jak jsem říkal. ⁴ Nerad bych, abychom se za tu chloubu museli stydět (o vás ani nemluvě), kdyby se mnou přišli Makedonci a zjistili, že nejste připraveni. ⁵ Proto jsem považoval za nutné požádat tyto bratry, ať k vám jdou napřed a připraví tento váš dávno slíbený dar, aby se ukázalo, že jde právě o dar, a ne o něco vynuceného.

⁶ Říkám vám, že kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře. ⁷ Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. ⁸ Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla. ⁹ Je přece psáno:

¹⁰ Ten, který dává zrno k rozsévání i chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá dozrát plodům vaší spravedlnosti. ¹¹ Budete obohaceni v každém ohledu k bezvýhradné štědrosti, která pak naším prostřednictvím působí vděčnost Bohu.

¹² Zprostředkování této oběti totiž nejenže naplňuje potřeby svatých, ale také rozhojňuje vděčnost mnoha lidí Bohu. ¹³ Přesvědčeni upřímností této vaší pomoci budou oslavovat Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a za vaše štědré sdílení s nimi i se všemi lidmi. ¹⁴ Budou se za vás modlit a toužit po vás pro tu nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.

¹⁵ Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!