Chronological
Svoboda a obětavost
9 Nejsem snad i já svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? 2 I kdybych pro jiné nebyl apoštolem, určitě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.
3 Zde je má obhajoba před těmi, kdo mě soudí: 4 Nemáme snad právo na jídlo a pití? 5 Nemáme snad právo mít s sebou věřící manželku jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři i Petr? [a] 6 Nebo snad jen já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? 7 Kdo kdy bojoval na vlastní náklady? Kdo sází vinici, a neokusí její hrozny? Kdo pase stádo, a nepije jeho mléko?
8 Dávám tu jen lidské příklady? Copak to neříká i Zákon? 9 V Mojžíšově zákoně je přece psáno: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek.“ [b] Copak se Bůh stará o dobytek? 10 Neříká to spíše kvůli nám? Bezpochyby je to napsáno kvůli nám. Kdo oře, musí přece orat v naději, a kdo mlátí obilí, musí to dělat v naději, že bude mít podíl z úrody. 11 Rozsévali jsme u vás duchovní símě; bylo by snad příliš, abychom sklízeli vaši hmotnou úrodu? 12 Mohou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo nevyužili. Raději všechno mlčky snášíme, abychom nekladli žádnou překážku Kristovu evangeliu.
13 Copak nevíte, že ti, kdo slouží v chrámu, smějí jíst chrámové pokrmy? Nevíte, že ti, kdo slouží u oltáře, mají podíl z oltářních obětí? 14 Právě tak Pán určil, že kazatelé evangelia mají žít z evangelia. [c] 15 Já jsem však nic z toho nevyužil.
Nepíšu o tom proto, že bych chtěl, aby se to změnilo. To bych raději umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost. 16 Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! 17 Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol. 18 Zač tedy mohu získat odměnu? Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.
19 Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. 20 Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem). 21 Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu). 22 Pro slabé jsem slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. 23 A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.
24 Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali. 25 Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne. 26 Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch. 27 Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.
Svoboda a svatost
10 Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. [d] 2 Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. 3 Všichni jedli tentýž duchovní pokrm [e] 4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj [f] (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). 5 Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“. [g]
6 To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. [h] 7 Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ [i] 8 Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. [j] 9 Také nepokoušejme Krista, [k] jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. [l] 10 Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. [m] 11 To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.
12 Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl. 13 Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.
14 A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. 15 Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám. 16 Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? 17 Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb. 18 Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?
19 Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená? 20 Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony. 21 Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů! 22 Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? [n] Jsme snad silnější než on?
Svoboda a zodpovědnost
23 „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. [o] 24 Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.
25 Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, 26 vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“ [p] 27 Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, [q] a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.
28 Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí. 29 Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého.
„Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí? 30 Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“
31 Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. 32 Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. 33 Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.
11 Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.
Pokrývka hlavy
2 Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal. 3 Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou. 5 Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila. 6 Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje. 7 Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže. 8 Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže. [r] 9 Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži. [s] 10 Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.
11 V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. 12 Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha. 13 Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? 14 Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou? 15 Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka. 16 Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.
Večeře Páně
17 Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. 18 Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. 19 Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. 20 To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně. 21 Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. 22 Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23 Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 25 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ 26 Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. 28 Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. 29 Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo [t] tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. 30 To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. 31 Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33 Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. 34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.