Chronological

1 Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

Zkoušky a pokušení

² Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. ³ Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. ⁴ Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

⁵ Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! ⁶ Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. ⁷ Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – ⁸ člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

⁹ Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení ¹⁰ a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. ¹¹ Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

¹² Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ¹³ Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. ¹⁴ Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. ¹⁵ Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

¹⁶ Nepleťte se, milovaní bratři! ¹⁷ Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín. ¹⁸ Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.

Ryzí zbožnost

¹⁹ Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. ²⁰ Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede. ²¹ Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

²² Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! ²³ Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ²⁴ ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. ²⁵ Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.

²⁶ Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. ²⁷ Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.

Víra a předpojatost

2 Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. ² Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech? ³ Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ – ⁴ copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?

⁵ Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují? ⁶ Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech? ⁷ Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?

⁸ Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ ^[a] dobře děláte. ⁹ Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky. ¹⁰ Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech. ¹¹ Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ ^[b] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.

¹² Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. ¹³ Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

Víra a skutky

¹⁴ K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? ¹⁵ Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? ¹⁶ Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude? ¹⁷ Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.

¹⁸ Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“

Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. ¹⁹ Ty věříš, že je jediný Bůh? ^[c] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! ²⁰ Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová? ^[d]

²¹ Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář? ²² Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění! ²³ Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ ^[e] a byl označen za Božího přítele. ^{[f] 24} Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.

²⁵ Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy? ²⁶ Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

Jazyk je oheň

3 Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji. ² Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. ³ Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo. ⁴ I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce. ⁵ Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže!

Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les. ⁶ I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem. ⁷ Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, ⁸ ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu. ⁹ Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě. ¹⁰ Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být! ¹¹ Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu? ¹² Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

Moudrost shůry

¹³ Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti. ¹⁴ Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. ¹⁵ To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská. ¹⁶ Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.

¹⁷ Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. ¹⁸ Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.

Pokorné zahrne milostí

4 Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou? ² Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. ³ Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

⁴ Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem. ⁵ Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti? ⁶ Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece:

⁷ Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, ⁸ přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl. ⁹ Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. ¹⁰ Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.

Tři varování

¹¹ Bratři, nepomlouvejte jedni druhé. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Pokud soudíš Zákon, přestal jsi být plnitelem Zákona a stal ses jeho soudcem. ¹² Zákonodárce a soudce je ale jen jeden! On může zachránit i zničit. Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?

¹³ A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – ¹⁴ vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. ¹⁵ Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“ ¹⁶ Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé. ¹⁷ Umět jednat správně, ale nejednat je hřích.

5 A teď vy, boháči – plačte a naříkejte nad bídami, jež vás čekají. ² Vaše bohatství je shnilé, šaty vám sežrali moli, ³ vaše zlato a stříbro zrezivělo. Ta rez bude svědčit proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nahromadili jste si poklad pro poslední dny! ⁴ Slyšíte? To křičí mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří dřeli na vašich polích! ^[h] Volání ženců došlo sluchu Hospodina zástupů! ⁵ Žili jste na zemi v rozkoši a v požitcích; vykrmili jste se ke dni porážky! ⁶ Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého; on se nebránil.

Soudce přichází

⁷ Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. ⁸ I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko.

⁹ Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce už stojí ve dveřích! ¹⁰ Za příklad odolnosti a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Hospodinově jménu. ¹¹ Víte, že říkáme: „Blaze těm, kteří vytrvali.“ ^[i] Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, co pro něj nakonec Pán připravil, ^[j] vždyť „Hospodin je nesmírně milosrdný a soucitný.“ ^[k]

¹² Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni. ^[l]

Modlitba dokáže mnoho

¹³ Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály. ¹⁴ Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. ¹⁵ Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno.

¹⁶ Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho. ¹⁷ Eliáš byl člověk jako my, a když se horlivě modlil, aby nepršelo, na zemi nezapršelo tři a půl roku. ¹⁸ Když se pak modlil znovu, nebe vydalo déšť a země úrodu.

¹⁹ Bratři moji, může se stát, že někdo z vás zbloudí od pravdy a někdo ho obrátí zpět. ²⁰ Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů. ^[m]