Chronological
Štěpánova řeč
7 Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?"
2 Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy 3 a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ [a] 4 Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte. 5 Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. [b] I když byl ještě bezdětný, 6 Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 7 Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ [c] 8 Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.
9 Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním. 10 Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.
11 Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst. 12 Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce. 13 Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou. 14 Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob. 15 Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové. 16 Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.
17 Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, 18 dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. 19 Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.
20 V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, 21 a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. 22 Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.
23 Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. 24 Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. 25 Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. 26 Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ 27 Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? 28 Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ [d] 29 Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.
30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. 31 Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. 34 Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘ [e]
35 Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. 36 Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.
37 Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘ [f]
38 Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.
39 Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. 40 Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ [g] 41 Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou. 42 Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků:
‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary
těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?
43 Vztyčili jste stánek Molocha
a hvězdu svého boha Remfana,
obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli!
Proto vás vystěhuji až za Babylon.‘ [h]
44 Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl. [i] 45 Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida, 46 kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu [j] zřídit příbytek. 47 Šalomoun mu potom postavil dům.
48 Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:
49 ‚Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin,
a jaké místo, kde bych spočinul?
50 Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘ [k]
51 Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy! 52 Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“
Ježíšův mučedník
54 Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. 55 On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici 56 a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“
57 Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. 58 Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.
59 Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60 Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.
8 Saul jeho smrt schvaloval.
Evangelium v Samaří
V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích. 2 Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi ho oplakávali. 3 Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení.
4 Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli. 5 Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista. 6 Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli zázraky, které dělal. 7 Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. 8 Celé město zažívalo velikou radost.
9 V tom městě žil jeden muž jménem Šimon. Už dlouho ohromoval samařský lid svou magií a prohlašoval se za někoho výjimečného. 10 Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho dychtivě poslouchali a říkali: „Tohle je jistě ta veliká Boží moc!“ 11 Poslouchali ho proto, že je tak dlouho ohromoval svou magií. 12 Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít. 13 Uvěřil dokonce i sám Šimon a po svém křtu se stále držel Filipa. Když viděl, jak veliké divy a zázraky se dějí, byl ohromen.
14 Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana. 15 Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. 16 (Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.) 17 Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.
18 Když Šimon uviděl, že se Duch svatý uděluje skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze 19 se slovy: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého!“
20 Petr mu na to řekl: „Ať jsou tvé peníze zatraceny s tebou! To sis myslel, že Boží dar jde koupit za peníze? 21 Nemáš podíl ani účast na téhle věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné. 22 Čiň pokání ze své špatnosti a modli se – snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí. 23 Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“
24 Šimon odpověděl: „Vy se za mě modlete k Pánu, ať se mi nestane nic z toho, co jste říkali!“
25 Poté, co vydali svědectví a promluvili Pánovo slovo, vraceli se apoštolové do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích.
Etiopský komoří
26 Hospodinův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy.“ 27 Vydal se tedy na cestu a hle, narazil na jednoho Etiopana. Byl to komoří etiopské královny Kandaky, který spravoval všechny její poklady. Ten se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu 28 a právě se vracel domů. Seděl na voze a četl proroka Izaiáše. 29 Duch řekl Filipovi: „Dohoň ten vůz a jdi vedle něj.“
30 Filip ho tedy doběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. Zeptal se ho: „Rozumíš tomu, co čteš?“
31 „Jak bych mohl?“ odpověděl. „Jedině kdyby mi to někdo vyložil.“ A prosil Filipa, aby nastoupil a přisedl k němu. 32 Místo, které v Písmu četl, bylo toto:
„Jak ovce na porážku veden byl,
jako když beránek před střihačem oněmí,
ústa neotevřel.
33 Ve svém ponížení byl zbaven práva
a kdo vylíčí jeho rod?
Vždyť byl na zemi připraven o život.“ [l]
34 Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ 35 Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.
36 [37] A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“ [m] 38 a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.
39 Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se. 40 Filip se pak octl v Azotu. Procházel všechna okolní města a kázal evangelium, až přišel do Cesareje.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.