Chronological
Budete mými svědky
1 První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, [a] o všem, co Ježíš začal dělat a učit 2 až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům. 3 Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. 4 Když se s nimi sešel, přikázal jim: „Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit. 5 Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“ [b]
6 Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?“
7 Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. 8 Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“
9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. 10 Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu 11 a řekli jim: „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
V horní místnosti
12 Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od Olivetské hory ležící poblíž města – na vzdálenost sobotní cesty. [c] 13 Když přišli, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali:
Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon Zélot [d] a Juda (syn Jakubův).
14 Ti všichni svorně setrvávali v modlitbách společně s ženami i s Ježíšovou matkou Marií a s jeho sourozenci.
Nový apoštol
15 V té době vstal uprostřed shromážděných učedníků [e] Petr (bylo jich tam asi sto dvacet) a řekl: 16 „Bratři, muselo se naplnit, co v Písmu Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidášovi, který na Ježíše přivedl stráže, 17 ačkoli patřil mezi nás a měl podíl na této službě.“
18 (Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti. 19 Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)
20 „V knize Žalmů je psáno:
‚Jeho příbytek ať zůstane pustý
a ať v něm nikdo nebydlí‘ [f]
a dále:
‚Jeho pověření ať přijme jiný.‘ [g]
21 Jeden z těch, kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi, 22 od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, se proto musí stát spolu s námi svědkem jeho vzkříšení.“
23 Navrhli dva – Josefa Barnabáše, zvaného také Justus, a Matěje. 24 Potom se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, 25 aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam patří.“ 26 Potom losovali: los padl na Matěje, a tak byl připočten k jedenácti apoštolům.
Den Letnic
2 Když přišel den Letnic, [h] byli všichni spolu. 2 Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3 Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4 Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6 Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8 Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11 Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ 12 Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13 Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Bůh ho učinil Mesiášem!
14 Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte: 15 Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! 16 Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17 ‚V posledních dnech, praví Bůh,
vyliji svého Ducha na všechny lidi.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
18 Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech
vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
19 Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi,
krev a oheň a oblaka dýmu.
20 Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev,
než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
21 Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.‘ [i]
22 Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. 23 Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. 24 Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci. 25 David o něm říká:
‚Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
26 Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá,
také mé tělo v naději odpočívá.
27 Nenecháš v záhrobí duši mou,
svého svatého nevydáš rozkladu.
28 Cesty života jsi mi oznámil,
ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘ [j]
29 Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška! 30 Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků. 31 Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.
32 A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové! 33 Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití. 34 David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
35 než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ [k]
36 Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
37 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“
38 „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, 39 neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ 40 Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
Měli všechno společné
41 Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. 42 Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.
43 Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení. 44 Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. 46 Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. 47 Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.
Co mám, to ti dám
3 Petr a Jan se jednou ve tři hodiny šli účastnit odpoledních modliteb v chrámu. 2 Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral. 3 Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu.
4 Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: „Podívej se na nás.“ 5 Když vzhlédl, v očekávání, že od nich něco dostane, 6 Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a [l] choď!“ 7 Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. 8 Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha.
9 Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha, 10 a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se mu stalo, byli úžasem bez sebe.
Čiňte pokání
11 Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se v ohromení seběhli k nim do Šalomounova sloupoví. 12 Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí? 13 Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců, oslavil svého služebníka Ježíše, jehož jste sami vydali a zavrhli před Pilátem, který ho chtěl propustit. 14 Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. 15 Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16 Bylo to jeho jméno, co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj, ho před vašima očima úplně uzdravila.
17 Bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové. 18 Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět. 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí, 20 až k vám pošle ohlášeného Mesiáše – Ježíše, 21 který zatím musí zůstat v nebi až do času nápravy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků. 22 Už Mojžíš řekl našim otcům: ‚Hospodin, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já – toho poslouchejte. 23 Každý, kdo by toho Proroka neposlechl, bude vyobcován z lidu.‘ [m]
24 Také Samuel a všichni proroci po něm předpovídali tyto dny. 25 Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.‘ [n] 26 Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, [o] poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.