Chronological
O královské svatbě
22 Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2 „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3 Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4 Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6 Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7 Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9 Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10 Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11 Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. 13 Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15 Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16 Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17 Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
18 Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20 „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
21 „Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22 V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23 Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24 „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. [a] 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26 Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27 Nakonec pak zemřela i ta žena. 28 Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
29 Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31 Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? [b] On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33 A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [c] 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ [d] 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41 A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
43 Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:
44 ‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ [e]
45 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
46 A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
O zlých vinařích
12 Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. [a] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 2 Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. 3 Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. 4 Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. 5 A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.
6 Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 7 Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘ 8 Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.
9 Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. 10 Nečetli jste snad Písmo?
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
11 Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘“ [b]
12 Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.
Čí je ten obraz?
13 Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14 Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? 15 Máme platit, nebo ne?“
On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“ 16 Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“
„Císařův,“ odpověděli.
17 „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.
Bůh je Bohem živých
18 Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: 19 „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka. [c] 20 Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. 21 Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. 22 Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. 23 Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“
24 Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25 Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. 26 A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? [d] 27 On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“
Největší přikázání
28 Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“
29 Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. 30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ [e] 31 Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ [f] Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“
32 Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. 33 A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“
34 Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.
Syn, nebo Pán?
35 Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 36 Vždyť sám David řekl v Duchu svatém:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ [g]
37 Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.
38 Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na tržištích, 39 sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích 40 a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“
Dva haléřky
41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. 42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.