Chronological
Kdo se ponižuje, bude povýšen
14 Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali. 2 A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností. 3 Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4 Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.
5 Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn [a] anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“ 6 Nezmohli se na žádnou odpověď.
7 Když si všiml, jak si hosté vybírají přední místa, vyprávěl jim toto podobenství: 8 „Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty. 9 Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu. 10 Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů. 11 Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12 Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe. 13 Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé. 14 Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
Kdo bude hodovat v Království
15 Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“
16 Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. 17 V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18 Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ 19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20 Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21 Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘ 22 Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23 Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. 24 Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“
Spočítej náklad
25 Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: 26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28 Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? 29 Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: 30 ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘
31 Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? 32 Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.
34 Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? 35 Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
O ztracené ovci
15 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. 2 Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
3 Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 6 přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
O ztracené minci
8 „Kdyby nějaká žena měla deset mincí [b] a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9 Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ 10 Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
O ztraceném synu
11 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. 12 Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.
13 Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. 14 Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. 15 Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. 16 Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
17 Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! 18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! 19 Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20 A tak vstal a vydal se ke svému otci.
Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
21 ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘
22 Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. 23 Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, 24 neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
25 Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27 Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘
28 Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, 29 odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. 30 Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
31 ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32 Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.