Chronological
Co člověka špiní
15 Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. 2 „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“
3 „A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš. 4 „Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ [a] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ [b] 5 Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ 6 ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. 7 Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:
8 ‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
9 Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘“ [c]
10 Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. 11 Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“
12 Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“
13 „Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14 Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“
15 „Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.
16 „Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. 17 „Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? 18 Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. 19 Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. 20 Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“
Víra pohanské ženy
21 Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. 22 Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ 23 On jí však neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“
24 Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“
25 Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“
26 „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.
27 Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“
28 „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Sedm chlebů a pár rybek
29 Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam. 30 Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. 31 Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.
32 Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“
33 „Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“
34 „Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš.
„Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.
35 Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem, 36 vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37 A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů. 38 Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. 39 A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.
Co člověka špiní
7 Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše 2 a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama. 3 Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. 4 Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. [a] 5 Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“
6 On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno:
‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
7 Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘ [b]
8 Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“
9 Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici! 10 Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ [c] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ [d] 11 Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu), 12 tak už ho nenecháte nic udělat pro jeho otce nebo matku. 13 Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“
14 Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte. 15 [16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“ [e]
17 Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství. 18 On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit? 19 Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy.
20 Potom řekl: „Co z člověka vychází, to člověka špiní. 21 Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. 23 Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“
Víra pohanské ženy
24 Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. [f] Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit. 25 Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám 26 a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona.
Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka, 27 a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“
28 Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“
29 „Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“ 30 Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.
Efatha!
31 Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru. 32 Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku. 33 On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. 34 Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“ 35 Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.
36 Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali. 37 Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.