Chronological
1 Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.
Zničená země
2 Stařešinové, teď toto poslyšte,
všichni obyvatelé země, ucho nakloňte!
Stalo se co takového za vašich dnů
anebo za dnů vašich otců?
3 Svým dětem o tom povězte,
vaše děti zas svým dětem
a jejich děti potom těm,
kdo vystřídají je:
4 Co zbylo po housenkách,
sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách,
larvy sežraly,
a co zbylo po larvách,
sežraly ponravy.
5 Proberte se, opilci, plakejte,
kvílejte všichni, kdo víno pijete!
O sladký mok jste přišli teď,
od vašich úst byl odtržen.
6 Do mé země totiž vpadl lid
mocný a nesčetný,
se zuby, jako mají šelmy,
se lvími tesáky.
7 Mou vinnou révu zpustošil
a oklestil mé fíkoví;
zbavil je kůry, kterou odhodil,
zbyly jen bílé větévky.
8 Kvílej jako panna pytlem oděná,
když oplakává svého ženicha!
9 Z Hospodinova domu zmizela
moučná oběť i úlitba.
Kněží Hospodinu sloužící
se dali do truchlení.
10 Zpustlo pole,
vyschla země,
zničeno obilí,
víno pryč,
olej dochází.
11 Zoufejte, rolníci,
kvílejte, vinaři,
kvůli pšenici a ječmeni –
zničena byla sklizeň na poli!
12 Vinná réva uschla,
zvadlo fíkoví,
granátovníky i palmy s jabloněmi,
všechny stromy v sadu uvadly –
uvadlo samo lidské veselí.
Vyhlaste půst
13 Oblečte se pytlem, kněží, truchlete!
Sluhové oltáře, kvílejte!
Pojďte, nocujte v pytlovině,
kdo mému Bohu sloužíte!
Domu vašeho Boha je upřena
moučná oběť i úlitba.
14 Vyhlaste půst,
svolejte shromáždění,
shromážděte stařešiny
i všechny obyvatele země
do domu Hospodina, svého Boha,
a pojďte volat k Hospodinu!
15 Ach, ten den!
Hospodinův den blízko je,
zhouba od Všemohoucího blíží se! [a]
16 Přímo před našima očima
se pokrm vytratil;
z domu našeho Boha
zmizel jásot a veselí.
17 Zrní se scvrklo pod hroudami,
zpustly stodoly,
sýpky jsou zbořeny,
neboť zvadlo obilí.
18 I dobytek už naříká!
Stáda krav bloudí sem a tam,
neboť se nemají kde pást;
i stáda ovcí jsou hlady zmožená.
19 Volám, Hospodine, k tobě!
Širé pastviny spolkl oheň
a lesy lehly popelem.
20 Sténá k tobě i divá zvěř,
protože vyschla voda v potoce;
širé pastviny spolkl oheň!
Strašlivé vojsko
2 Ať na Sionu troubí polnice,
na mé svaté hoře poplach vyhlaste!
Všichni obyvatelé země ať se třesou,
neboť přichází Hospodinův den!
Ano, blíží se
2 temný a chmurný den,
den zahalený soumrakem!
Jako se úsvit rozlévá po horách,
blíží se veliká a mocná armáda,
jaká odpradávna nikdy nebyla
a navěky už nebude žádná podobná:
3 Před nimi sžírající oheň,
za nimi plamen plápolá.
Před nimi zem jak zahrada Eden,
za nimi zpustošená pustina –
uniknout není kam!
4 Napohled se podobají koním,
řítí se vpřed jak oři váleční.
5 Rachotí jako jízda s vozy,
skáčou přes horské vrcholy.
Hučí, jako když slámu hltají plameny,
jako mocné vojsko seřazené do bitvy.
6 Před nimi se chvějí národy,
ve tváři blednou zděšením.
7 Řítí se vpřed jako vojáci,
jako hrdinové útočí na hradby;
směru se drží každý z nich,
ze své dráhy se neodchýlí.
8 Jeden do druhého nevráží,
každý sleduje svůj cíl,
a i když na obranu narazí,
neřídne jejich šik.
9 Na město se vrhají,
řítí se na hradby,
šplhají na domy,
vnikají okny jako zloději.
10 Před nimi země třese se
i samo nebe se musí chvět;
slunce a měsíc zatmí se
a zmizí záře hvězd. [b]
11 Hospodin sám pak burácí
v čele své armády;
jeho tábor je obrovský,
řipraven plnit jeho rozkazy.
Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den!
Kdo jej může snést?
Roztrhněte svá srdce
12 A proto ještě teď, praví Hospodin,
vraťte se ke mně celým srdcem svým,
s postem, pláčem a truchlením!
13 Roztrhněte svá srdce,
a ne pláště své,
k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se;
je přece milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi laskavý
a který od zla upouští. [c]
14 Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí,
a požehnání nám zanechá,
aby zas byly moučné oběti a úlitby
pro Hospodina, vašeho Boha.
15 Ať na Sionu troubí polnice,
vyhlaste půst,
všechny svolejte!
16 Shromážděte lid,
posvěťte shromáždění,
sezvěte starce,
shromážděte děti
i malé kojence.
Ženich ať vyjde z ložnice
a nevěsta ze svého pokoje.
17 Kněží, kteří Hospodinu sloužíte,
plačte mezi síní a oltářem!
Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej posměchu své dědictví,
ať nejsou pořekadlem pro pohany! [d]
Proč se má říkat mezi národy:
‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“
Hospodin se slituje
18 Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem
a nad svým lidem se slituje.
19 Hospodin svému lidu odpoví:
„Hle, posílám vám obilí,
víno a olej do sytosti! [e]
Nevydám vás už nikdy víc
posměchu mezi pohany.
20 Severní vojsko od vás vyženu
daleko na vyprahlou pustinu –
jeho přední voj do Moře mrtvého,
zadní pak do Středozemního;
a vzejde z něho smrad a puch.“
Ano, on vykonal věci veliké,
21 neboj se, země, jásej a raduj se!
Hospodin vykonal věci veliké,
22 ať už se nebojí polní zvěř!
Širé pastviny zas budou zelené,
stromy ponesou své ovoce
a fíkovník s révou vydají užitek. [f]
23 Synové Sionu, jásejte,
v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,
neboť vám dá déšť, jak se patří,
vylije na vás liják vydatný,
podzimní i jarní, jako dřív. [g]
24 Tvá humna budou plná obilí,
tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.
25 Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,
larvy, ponravy i housenky –
mé veliké vojsko,
které jsem na vás vypravil.
26 Budete jíst a jíst až do sytosti
a jméno Hospodina, svého Boha, velebit,
toho, jenž pro vás koná zázraky:
Můj lid už navěky nedojde potupy!
27 A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli,
že váš Bůh jsem já, Hospodin,
a žádný jiný není.
Můj lid už navěky nedojde potupy!
Déšť Ducha
3 Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha [h]
a vaši synové i dcery budou prorokovat;
vaši starci budou mívat sny
a vaši mladíci vídat vidění.
2 Ano, i na otroky a otrokyně
vyliji svého Ducha v oněch dnech.
3 Ukážu zázraky na nebi i na zemi,
krev, oheň a stoupající dým.
4 Slunce zakryje tma a měsíc krev,
než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.
5 Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.
Na hoře Sion, v Jeruzalémě
vyvázne, jak Hospodin slíbil,
hrstka přeživších,
které povolal Hospodin. [i]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.