Chronological
Žalozpěv nad Faraonem
32 Prvního dne dvanáctého měsíce dvanáctého roku [a] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni mu:
Považuješ se za lva národů?
Připomínáš spíš mořskou obludu!
Brouzdáš se svými řekami,
nohama plácáš do vody
a čeříš bahno v potocích. [b]
3 Tak praví Panovník Hospodin:
Roztáhnu na tebe svoji síť
a sejdou se mnohé národy,
aby tě mou sítí vytáhly.
4 Pohodím tě pak na souši
a budeš ležet jen tak na zemi.
Přivedu na tebe veškeré ptáky
a všechnu zvěř tebou nasytím.
5 Rozházím tvé maso po kopcích
a tvou zdechlinou zaplním údolí.
6 Napojím zemi tvojí kaluží,
tvá krev dosáhne až k pohořím,
budou tě plné všechny rokliny!
7 Až zdechneš, nebe zakryji
a hvězdy na něm zatemním;
slunce ukryji za mraky
a měsíc nevydá svůj svit.
8 Všechna světla, jež září na nebi,
kvůli tobě zatemním
a tvoji zem ponořím do tmy,
praví Panovník Hospodin.
9 Mnohé národy znepokojím v srdci,
až tvé kusy roznesu mezi pohany,
do zemí, o nichž netušíš.
10 Mnohé národy tebou vyděsím;
jejich králům vstanou hrůzou vlasy,
až jim zamávám mečem před tváří.
Strachy o život se bude třást bez ustání
jeden každý z nich
v den tvé záhuby.
11 Tak totiž praví Panovník Hospodin:
Meč babylonského krále
se chystá na tebe!
12 Nechám tu tvoji hordu padnout
mečem hrdinů –
nejukrutnějších ze všech pohanů,
kteří rozdrtí pýchu Egypta
a celá jeho horda bude zničena.
13 Vyhubím i všechen jeho dobytek
na březích velkých řek.
Už je nerozčeří noha člověka,
nezkalí je ani zvířecí kopyta.
14 Tehdy ty jejich vody ustálím
a nechám je plynout podobné oleji,
praví Panovník Hospodin.
15 Až Egypt zcela zpustoším
a zbavím tu zemi všeho v ní,
až pobiji všechny, kdo v ní bydleli,
tehdy poznají, že já jsem Hospodin.
16 Toto je žalozpěv určený k truchlení. Ať jej zpívají dcery národů! Ať jej zpívají nad Egyptem a všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“
Farao v podsvětí
17 Patnáctého dne téhož měsíce dvanáctého roku [c] jsem dostal slovo Hospodinovo: 18 „Synu člověčí, truchli spolu s dcerami vznešených národů nad egyptskými hordami. Pošli je do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy:
19 ‚Jsi snad lepší než ostatní?
Dolů! K neobřezaným ulehni!‘
20 Padnou uprostřed mečem pobitých. Meč je tasen; Egypt už odvádějí i se všemi jeho hordami. 21 Mocní hrdinové o něm a jeho spojencích promluví zprostřed záhrobí:
‚Už jsou dole!
Ulehli k neobřezancům pobitým mečem!‘
22 Bude tam Asýrie a celá její armáda – jejich hroby všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti 23 pohřbeni byli do jámy nejhlubší. Kolem jejího hrobu všude dokola leží její armáda. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, padli, mečem pobiti.
24 Bude tam Elam a celá jeho horda – kolem jeho hrobu všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti sestoupili neobřezaní do podsvětí. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. 25 Ustlali mu lůžko mezi padlými – celá jeho horda má hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých, a tak teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. Jsou uloženi mezi padlými.
26 Bude tam i Mešek, Tubal a celá jeho horda – jejich hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých. 27 Neleží ale mezi dávnými [d] hrdiny, kteří sestoupili do podsvětí ve válečné zbroji, s hlavou položenou na meči a se štítem, [e] jenž přikrýval jejich kosti tenkrát, když se země živých děsila před těmi hrdiny. 28 Ty však budeš ležet zmrzačen mezi neobřezanci pobitými mečem.
29 Bude tam i Edom se svými králi a knížaty. I přes svou udatnost byli uloženi k mečem pobitým. I oni leží s neobřezanci, s těmi, kdo klesli do jámy.
30 Budou tam všichni severní vladaři spolu se všemi Sidonci. Přes hrůzu, již budili svou udatností, sestoupili i oni s hanbou k pobitým. Teď leží neobřezaní mezi mečem padlými a snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy.
31 Až je farao s celým svým vojskem uvidí, dojde útěchy nad všemi svými hordami pobitými mečem, praví Panovník Hospodin. 32 Pustím totiž svou hrůzu do země živých a farao se všemi svými hordami bude položen mezi neobřezance padlé mečem, praví Panovník Hospodin.“
Obnova Izraele
Odvraťte se od svých cest
33 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, promluv ke svým krajanům a řekni jim: Když přivedu na některou zemi meč, lid té země ze svého středu vybere jednoho muže a ustanoví si ho za strážce. 3 Jakmile uvidí, že na tu zem jde meč, zatroubí na polnici a všechny varuje. 4 Když někdo uslyší zvuk polnice, ale nedá na varování a ten meč přijde a zabije ho, jeho krev padne na jeho hlavu. 5 Slyšel zvuk polnice, ale nedal na varování – jeho krev padne na něj. Kdyby dal na varování, mohl se zachránit. 6 Pokud však strážce uvidí, že jde meč, ale nezatroubí na polnici, aby lid varoval, a meč přijde a někoho z nich zabije, pak takový zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti toho strážce.
7 Synu člověčí, ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. [f] Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. 8 Když řeknu ničemovi: ‚Ničemo, musíš zemřít,‘ ale ty nepromluvíš, abys toho ničemu varoval před jeho cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. 9 Pokud jsi však ničemu varoval, ať se odvrátí od své cesty, ale on se od ní neodvrátil – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.
10 Synu člověčí, řekni domu Izraele – Mluvíte takto: ‚Naše přestupky a hříchy na nás doléhají a skomíráme kvůli nim. Jak bychom mohli žít?‘ 11 Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, nemám zalíbení ve smrti ničemy. Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil! Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč máte umírat, dome Izraele? [g]
12 Synu člověčí, řekni svým krajanům: Jakmile se spravedlivý vzbouří, jeho spravedlnost ho nezachrání. Jakmile se ničema odvrátí od své ničemnosti, jeho ničemnost ho nezničí. Jakmile spravedlivý začne hřešit, nebude už moci žít ze své spravedlnosti. 13 Řeknu-li spravedlivému: ‚Jistěže budeš žít,‘ a on začne spoléhat na svou spravedlnost a páchat bezpráví, žádné jeho spravedlivé skutky už nebudou vzpomenuty. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 14 Řeknu-li ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a on se od svého hříchu odvrátí a začne jednat poctivě a spravedlivě, 15 takže ten ničema vrátí, co vzal do zástavy, nahradí, co uloupil, začne se řídit životodárnými pravidly a přestane páchat bezpráví – takový nezemře, takový jistě bude žít. 16 Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Jednal poctivě a spravedlivě – jistěže bude žít. [h]
17 Tví krajané ale říkají: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ [i] Jsou to však oni, kdo je vrtkavý ve svém jednání! 18 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí kvůli tomu zemřít. 19 Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, smí díky tomu žít. 20 Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Budu vás soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání!“
Měli mezi sebou proroka
21 Pátého dne desátého měsíce dvanáctého roku našeho vyhnanství [j] ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: „Město padlo!" 22 Večer před jeho příchodem na mně spočinula ruka Hospodinova, a než ke mně ten uprchlík ráno přišel, Hospodin mi otevřel ústa. Má ústa se otevřela a přestal jsem být němý. [k]
23 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24 „Synu člověčí! Obyvatelé rozvalin v izraelské zemi říkají: ‚Abraham byl sám a získal tuto zemi. Nás je mnoho a ta země nám patří!‘
25 Nuže, řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jíte maso s krví, vzhlížíte ke svým hnusným modlám, proléváte krev, a ještě chcete vládnout zemi? 26 Spoléháte se na svůj meč, pácháte ohavnost, kdekdo przní manželku svého bližního, a ještě chcete vládnout zemi?
27 Řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, ti, kdo jsou v rozvalinách, padnou mečem; ty, kdo jsou na venkově, dám za potravu zvěři a ti, kdo se opevnili ve skalách a jeskyních, pomřou morem. 28 Obrátím tu zem v nejpustější pustinu a její pyšná moc tehdy skončí. Izraelské hory natolik zpustnou, že tudy nikdo ani nepůjde. 29 Obrátím tu zem v nejpustější pustinu kvůli všem ohavnostem, které páchali, a tehdy poznají, že já jsem Hospodin.
30 Synu člověčí! Tví krajané si o tobě povídají mezi zdmi i u dveří a jedni druhým říkají: ‚Pojďte, poslechneme si, jaké slovo přišlo od Hospodina.‘ 31 Přichází jich k tobě celé zástupy a sedají si před tebou jako můj lid, aby si poslechli tvá slova, ale nejednají podle nich. Ústa mají plná vroucí lásky, v srdci však následují mrzký zisk. 32 Nejsi pro ně víc než zpěvák milostných písní, co umí krásně zpívat a pěkně hrát; vyslechnou si tvá slova, ale nejednají podle nich. 33 Až to však přijde – a hle, už to přichází – tehdy poznají, že měli mezi sebou proroka.“ [l]
Vy jste mé ovce
34 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům – Tak praví Panovník Hospodin: Běda vám, pastýři Izraele, kteří pasete sami sebe! Nemají se snad pastýři starat o ovce? 3 Tvaroh jíte, vlnou se oblékáte, vykrmené kusy zabíjíte, ale o ovce se nestaráte. 4 Nemohoucí neposilujete, nemocné neléčíte, zraněné neovazujete, zaběhlé nepřivádíte zpět, ztracené nehledáte, ale surově a krutě nad nimi panujete. 5 Rozutekly se, protože neměly pastýře, a staly se potravou kdejaké divé zvěře. Rozutekly se – 6 mé ovce bloudí po všech kopcích, po každém vyšším návrší. Mé ovce jsou rozptýleny po vší zemi a nikdo je nehledá, nikdo nejde za nimi.
7 Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: 8 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – Protože se mé ovce bez pastýře staly kořistí a potravou kdejaké divé zvěře a protože mí pastýři nehledají mé ovce, ale starají se sami o sebe, a nikoli o mé ovce, 9 proto, vy pastýři, slyšte slovo Hospodinovo. 10 Tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti těm pastýřům! Budu je volat k odpovědnosti za své ovce a už je nenechám dělat pastýře, takže se ti pastýři už nebudou moci starat sami o sebe. Vyrvu jim své ovce ze chřtánu; už se jimi živit nebudou!
11 Ano, tak praví Panovník Hospodin: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a najdu je. 12 Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce zatoulaly, tak vyhledám své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v onen temný a chmurný den. 13 Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je zpátky do vlasti. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a u všech osad v jejich zemi. 14 Budu je pást na dobrých pastvinách. Na výšinách izraelských hor pro ně bude pastva, tam budou odpočívat na krásných loukách a pást se na vydatných pastvinách v izraelských horách. 15 Své ovce budu pást já sám a nechám je odpočívat, praví Panovník Hospodin. 16 Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím, ale tučnou a silnou zahubím. Budu je pást ve spravedlnosti.
17 Vám, svým ovcím, pak Panovník Hospodin praví: Hle – budu soudit mezi jednotlivými ovcemi a mezi kozly a berany. 18 Nestačí vám pást se na dobrých pastvinách? To musíte zbytek pastvin podupat? Nestačí vám pít průzračnou vodu? Musíte tu zbývající kalit nohama? 19 To se mé ovce musí pást na tom, co jste zdupali, a pít, co jste nohama zkalili?
20 Nuže, Panovník Hospodin jim praví: Hle – já sám budu soudit mezi vykrmenými a hubenými ovcemi. 21 Protože se tlačíte boky i rameny a svými rohy trkáte všechny nemohoucí, až jste je odehnali pryč, 22 proto své ovce zachráním, aby už nebyly za kořist. Budu soudit mezi jednotlivými ovcemi.
23 Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást – svého služebníka Davida. On bude jejich pastýřem a bude se o ně starat. 24 Já Hospodin budu jejich Bohem a můj služebník David bude mezi nimi vůdcem. To říkám já Hospodin.
25 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním z jejich země dravou zvěř, takže budou i na pustině bydlet v bezpečí a spát i po lesích. 26 Učiním je i celé okolí své hory požehnáním. V patřičný čas jim sešlu déšť; požehnání bude pršet jako průtrže! 27 Stromy v sadu vydají ovoce, země vydá úrodu a budou žít ve své vlasti v bezpečí. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu jejich jho na kusy a vysvobodím je z moci těch, kdo je drželi v otroctví. 28 Už nebudou kořistí pro pohany, nebudou potravou divé zvěři. Budou žít v bezpečí a nikdo je nevyděsí. 29 Způsobím, že jejich setba slavně poroste. Nebudou už v té zemi trpět hladem a nebudou už snášet posměch pohanů. 30 Tehdy poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a že oni, dům Izraele, jsou můj lid, praví Panovník Hospodin. 31 Vy jste mé ovce – lidské ovce na mé pastvině – a já jsem váš Bůh, praví Panovník Hospodin.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.