Chronological
Žalozpěv nad vládcem Týru
28 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, řekni vládci Týru: Tak praví Panovník Hospodin –
Ve svojí pýše říkáš si:
‚Já jsem bůh!
Zaujímám božský trůn
uprostřed moří.‘
Přitom jsi člověk, žádný bůh,
i když si myslíš, jak jsi božský.
3 Zřejmě jsi moudřejší než Daniel [a]
a žádné tajemství ti není záhadné.
4 Moudrostí a poznáním jsi získal bohatství,
zlatem a stříbrem sis truhly naplnil.
5 V obchodování jsi byl tak šikovný,
že jsi své jmění rozmnožil,
a kvůli všemu tomu bohatství
zpychl jsi.
6 Nuže, tak praví Panovník Hospodin:
Protože si myslíš, jak jsi božský,
7 hle – přivedu na tebe cizáky,
ty nejukrutnější pohany.
Vytasí meče proti tvé skvělé moudrosti,
tu tvoji nádheru ti znesvětí.
8 Nakonec tě srazí do jámy,
zahyneš hroznou smrtí
uprostřed moří.
9 Budeš pak ještě říkat: ‚Já jsem bůh‘
tváří v tvář svým katům?
Budeš jen člověk, žádný bůh,
až padneš do rukou svých katů.
10 Zahyneš smrtí neobřezanců,
rukama cizáků!
Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.“
11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 12 „Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad králem Týru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin:
Byl jsi pečetí dokonalosti,
plný moudrosti a dokonale krásný.
13 Byl jsi v Edenu, Boží zahradě,
všemi drahokamy ozdoben –
rubínem, topasem a jaspisem,
chrysolitem, onyxem a berylem,
safírem, tyrkysem a smaragdem [b] –
to vše krásně osazené ve zlatě
klenotnickým dílem tepaném,
to vše připravené pro tebe
v den, kdy jsi byl stvořen.
14 Byl jsi pomazaným cherubem,
určil jsem tě za ochránce.
Byl jsi na Boží svaté hoře,
mezi žhoucími kameny ses procházel.
15 Byl jsi dokonalý na cestách svých
ode dne svého stvoření –
než jsi byl shledán zlým.
16 Kvůli množství tvého obchodování
se tvé nitro naplnilo krutostí
a zhřešil jsi.
Proto jsem tě vykázal z Boží hory,
cherube ochránce, tebe jsem zapudil
z tvého místa mezi žhoucími kameny!
17 Kvůli své kráse zpychl jsi,
kvůli své nádheře jsi moudrost zahodil.
Proto jsem tě tedy srazil k zemi,
před očima králů, aby tě viděli.
18 Kvůli tomu, že máš tolik vin,
že jsi vlastní svatyně znesvětil
svými špinavými obchody,
vyvedl jsem z tebe plameny,
aby tě strávily.
Nechal jsem z tebe jen popel na zemi,
před očima všech, kdo tě viděli.
19 Všichni, kdo tě znali mezi národy,
jsou z tebe zděšeni.
Jsi odstrašujícím znamením –
zanikl jsi navěky!“
Proti Sidonu
20 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21 „Synu člověčí, obrať se proti Sidonu. Prorokuj proti němu 22 a řekni – Tak praví Panovník Hospodin:
Sidone, já jsem proti tobě
a na tobě se oslavím!
Poznají, že já jsem Hospodin,
až v něm vykonám své rozsudky,
až v něm dostojím své svatosti.
23 Raním to město morem,
na jeho ulicích bude krev,
budou v něm padat mrtvoly,
kolem dokola meč je obklíčí –
a poznají, že já jsem Hospodin!
24 Dům Izraele už nebude obklopen zlomyslnými sousedy, kteří jej bodají jako trní a píchají jako bodláčí. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.
25 Tak praví Panovník Hospodin: Až shromáždím celý dům Izraele z národů, mezi něž byli rozptýleni, prokážu na nich svou svatost před očima pohanů. Tehdy pak budou bydlet ve své zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi. 26 Budou v ní bydlet bezpečně, budou si stavět domy a sázet vinice. Budou žít v bezpečí, až vykonám své rozsudky nad všemi zlomyslnými sousedy v jejich okolí. A tehdy poznají, že já jsem jejich Bůh, Hospodin.“
Proti Egyptu
29 Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku [c] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu. 3 Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin –
Já jsem proti tobě,
faraone, králi egyptský,
obludný krokodýle
rozvalený u řeky!
Říkáš si: ‚Mně patří Nil,
pro sebe jsem ho učinil.‘
4 Já ti však do čelistí vrazím háky
a ty tvé nilské ryby
nechám přichytit na tvé šupiny.
Vytáhnu tě z tvého místa u řeky
i se všemi tvými nilskými rybami,
které se přichytily na tvé šupiny.
5 Pohodím tě pak na poušti
i se všemi tvými nilskými rybami.
Budeš ležet jen tak na zemi,
neseberou tě, aby tě pohřbili.
Dám tě za potravu divé zvěři
i ptákům na nebi!
6 Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin.
Pro dům Izraele jsi byl
jen rákosovou holí.
7 Jakmile se tě rukou chopili,
praskl jsi a bodl je až do podpaží.
Jakmile se o tebe opřeli,
zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil. [d]
8 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek. 9 Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin.
Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,‘ 10 a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici. 11 Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let. 12 Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích.
13 Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni. 14 Přivedu Egypťany zpět ze zajetí a navrátím je do Horního Egypta, do země, odkud pocházejí, a stanou se tam bezvýznamným královstvím. 15 Bude bezvýznamnější než ostatní království a nebude se už vyvyšovat nad jiné národy. Udělám je tak nepatrnými, aby už nevládli nad národy. 16 Egypt už nebude pro dům Izraele nadějí, ale připomínkou viny, že se obraceli za nimi. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“
17 Prvního dne prvního měsíce sedmadvacátého roku [e] jsem dostal slovo Hospodinovo: 18 „Synu člověčí, babylonský král Nabukadnezar při tažení proti Týru uložil svému vojsku tak těžkou službu, až měli všichni hlavy odřené a rozlámaná ramena. On ani jeho vojsko však za to tažení nezískali z Týru žádnou odměnu. 19 Proto tak praví Panovník Hospodin: Hle – dávám babylonskému králi Nabukadnezarovi Egypt! Ať si odnese jeho bohatství, ať rabuje a plení, aby odměnil své vojáky. 20 Odměnou za jeho služby, za to, co pro mě udělali, mu dávám Egypt, praví Panovník Hospodin.
21 V onen den obdařím dům Izraele silou [f] a tobě umožním mluvit mezi nimi otevřeně. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“
Den Egypta
30 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin –
Kvílejte:
‚Ach ten den!‘
3 Neboť je blízko onen den,
Hospodinův den blíží se.
Den zahalený oblaky –
přichází čas pro národy!
4 Na Egypt přijde meč
a úzkost na Habeš.
Až budou v Egyptě padat mrtvoly,
poberou jeho bohatství
a zboří jeho základy.
5 Habeš i Libye, Lydie i celá Arábie, Kub i lid spojenecké země, ti všichni padnou mečem spolu s Egyptem.
6 Tak praví Hospodin:
Padnou pomocníci Egypta,
jeho pyšná moc se zhroutí.
Od Migdolu až po Asuán
budou mečem koseni,
praví Panovník Hospodin!
7 Egypt bude nejpustější ze všech zpustošených zemí a jeho města budou nejzbořenější ze všech měst. 8 Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až v Egyptě zapálím oheň a jeho spojenci budou zničeni. 9 V onen den ode mě vyrazí poslové na lodích, aby vyplašili Habešany z jejich bezpečí. V den Egypta budou sevřeni úzkostí. Hle – už to přichází!
10 Tak praví Panovník Hospodin: Skrze babylonského krále Nabukadnezara skoncuji s egyptskými hordami. 11 On a jeho vojsko, nejukrutnější z pohanů, budou posláni vyplenit zemi. Vytasí meče na Egypt a naplní tu zemi padlými. 12 Tehdy vysuším vody Nilu a prodám tu zemi zloduchům. Tu zemi i všechno v ní zpustoším rukou cizáků. To říkám já Hospodin.
13 Tak praví Panovník Hospodin: Vymýtím hnusné modly a s memfiskými bůžky skoncuji. V Egyptě už nikdy nepovstane vládce a já naplním egyptskou zem strachem. 14 Zpustoším Horní Egypt, vypálím Soan a v Thébách vykonám své rozsudky. 15 Na Pelusium, egyptskou pevnost, vyliji svůj hněv a thébské hordy vyhladím. 16 Zažehnu v Egyptě takový oheň, že se Pelusium bude svíjet v bolestech, Théby budou vzaty útokem a Memfis sevřou nepřátelé za bílého dne. 17 Mládenci z Heliopole a Bubastis padnou mečem a dívky půjdou do zajetí. 18 V Dafné nastane temný den, až tam rozlámu egyptské jho a skončí tam jeho pyšná moc. To město tehdy přikryjí mraky a jeho dcery půjdou do zajetí. 19 Vykonám v Egyptě své rozsudky a poznají, že já jsem Hospodin.“
Faraonovy paže
20 Sedmého dne prvního měsíce jedenáctého roku [g] jsem dostal slovo Hospodinovo: 21 „Synu člověčí, přerazil jsem paži faraona, krále Egypta. Vidíš? Není ovázána ani léčena, nedostal dlahu ani žádný převaz, aby měl znovu sílu třímat meč.
22 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti faraonovi, králi Egypta! Přerazím mu obě paže, tu zdravou i tu zlomenou, a vyrazím mu z ruky meč. 23 Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích. 24 Paže babylonského krále posílím a svůj vlastní meč mu vložím do ruky, ale faraonovy paže zpřerážím, takže před ním bude sténat, jako sténají ranění. 25 Paže babylonského krále posílím, ale faraonovy paže budou svěšeny. Tak poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč babylonskému králi do ruky a on jej napřáhne na Egypt. 26 Až rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích, poznají, že já jsem Hospodin.“
Pyšný cedr
31 Prvního dne třetího měsíce jedenáctého roku [h] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, řekni faraonovi, králi Egypta, a jeho hordám:
Kdo se ti může vznešeností vyrovnat?
3 Hle, Asýrie byla jak cedr v Libanonu
s krásnými větvemi a stinnou korunou,
cedr neobyčejného vzrůstu
se špicí sahající k oblakům.
4 Vody mu daly jeho vzrůst,
tyčil se dík hlubokým pramenům
proudícím kolem jeho kořenů
dál k ostatním stromům v okolí.
5 Takto se tyčil do výšky
nad všechny stromy v okolí.
Měl větví stále víc a víc,
jeho ratolesti rostly do délky,
dík množství vláhy košatil.
6 Všichni ptáci hnízdili v jeho koruně,
pod jeho větvemi rodila všechna zvěř,
v jeho stínu žily všechny mocné národy.
7 Svou velikostí byl nádherný
a svými dlouhými větvemi,
protože zapouštěl kořeny
až k vodám vydatným.
8 Ani cedry v Boží zahradě
nebyly jemu naroveň;
jeho větvím se nerovnaly ani cypřiše,
platany nepředčily jeho haluze;
žádný strom v Boží zahradě
mu nebyl krásou podoben.
9 Udělal jsem ho nádherně,
tak bohatým na větve;
celý Eden mu mohl závidět –
všechny stromy v Boží zahradě!
10 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se tyčil tak vysoko a špicí sahal až k oblakům, takže jeho srdce tou výškou zpychlo, 11 vydám jej do rukou vůdce národů, aby s ním naložil, jak si za svou špatnost zaslouží. Zavrhl jsem ho 12 a cizáci, ti nejukrutnější mezi pohany, jej porazili a nechali ho být. Jeho větve padly na hory i všechna údolí, jeho haluze leží polámány ve všech roklích na zemi. Všechny národy země opustily jeho stín a nechaly ho být. 13 Na jeho padlém kmeni hnízdí všelijací ptáci a mezi jeho větvemi je všelijaká zvěř. 14 To proto, aby se už žádné stromy u vody takto netyčily do výšky, aby svou špicí nesahaly k oblakům a ve své pýše se nestavěly nad ostatní stromy napájené vodami. Jeden jak druhý přece musí umřít – směřují pod zem mezi smrtelníky, kteří sestupují do jámy.
15 Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, zahalil jsem hlubinu smutkem nad ním; zadržel jsem její prameny, až se ty vydatné vody zastavily. I Libanon jsem kvůli němu zachmuřil a všechny lesní stromy kvůli němu povadly. 16 Rachotem jeho pádu jsem rozechvěl národy, když jsem ho srazil do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy. Pod zemí tehdy došly útěchy všechny stromy Edenu, ty nejlepší ze skvělých stromů napájených v Libanonu. 17 I ony totiž jako on sestoupily do podsvětí k mečem pobitým, stejně jako jeho spojenci žijící v jeho stínu mezi národy.
18 Který strom v Edenu se ti mohl slávou a vznešeností vyrovnat? Stejně jako ty edenské stromy však skončíš mezi neobřezanci dole pod zemí, ulehneš k mečem pobitým.
Tak je tomu s faraonem a se všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.