Chronological

Soud nad Jeruzalémem

Vidění Boží slávy

1 Ve třiceti letech jsem byl mezi vyhnanci u průplavu Kebar. Pátého dne čtvrtého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží.

² Ano, čtvrtého dne pátého měsíce toho roku (totiž pátého roku vyhnanství krále Joakina) ^{[a] 3} dostal Ezechiel, syn kněze Buziho, u průplavu Kebar v babylonské zemi slovo Hospodinovo. Tam na něm spočinula ruka Hospodinova.

⁴ Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. ⁵ Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku, ⁶ ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla. ⁷ Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz. ⁸ Ze všech čtyř stran měly pod křídly lidské ruce. Měly čtveřice tváří i křídel ⁹ a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly přímo vpřed, cestou se neotáčely.

¹⁰ Jejich tváře vypadaly takto: Každá z té čtveřice měla zepředu tvář lidskou, zprava tvář lví, zleva tvář býka a zezadu tvář orla. ¹¹ Takové měly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; dvěma se všechny dotýkaly navzájem a dvěma si přikrývaly tělo. ¹² Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířil Duch, tam šly, cestou se neotáčely. ¹³ Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo ¹⁴ a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.

¹⁵ Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo. ¹⁶ Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola. ¹⁷ Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany, cestou nezatáčela. ¹⁸ Loukotě měla ohromné, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř loukotí byla kolem dokola plná očí.

¹⁹ Když se bytosti pohybovaly, hýbala se kola s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola. ²⁰ Kamkoli zamířil Duch, tam šly – kamkoli Duch zamířil. Kola se s nimi také vznášela, neboť ta kola měla v sobě ducha života. ²¹ Když se bytosti pohybovaly, kola se hýbala; když stály, stála, když se vznášely nad zemí, vznášela se i kola spolu s nimi, neboť ta kola měla v sobě ducha života.

²² Nahoře nad hlavami těch bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu. ²³ Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě dvě křídla, jimiž si přikrývala tělo. ²⁴ Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mohutných vod, jako hlas Všemohoucího. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.

²⁵ Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se nad klenbou nad jejich hlavami ozval hluk. ²⁶ Nahoře nad klenbou nad jejich hlavami bylo cosi podobného safírovému trůnu a nahoře na tom trůnu – kdosi podobný člověku. ^{[b] 27} Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola. ²⁸ Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola.

Takové bylo zjevení podoby Hospodinovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas.

Posílám tě k Izraelcům

2 „Synu člověčí,“ řekl mi, „postav se na nohy. Chci s tebou mluvit.“ ² Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.

³ „Synu člověčí,“ řekl mi, „posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. ⁴ Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ ⁵ Ať už poslechnou nebo ne – vždyť je to banda vzbouřenců – aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka. ⁶ Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů – vždyť je to banda vzbouřenců. ⁷ Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne – vždyť jsou to vzbouřenci. ⁸ Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“

⁹ Podíval jsem se a hle – proti mně natažená ruka a v ní svitek. ¹⁰ Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.

3 „Synu člověčí,“ řekl mi, „sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.“ ² Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.

³ „Synu člověčí,“ řekl mi, „tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.“ Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.

⁴ „Synu člověčí,“ řekl mi, „jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova. ⁵ Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele – ⁶ ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě. ⁷ Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý. ⁸ Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni. ⁹ Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej – vždyť je to banda vzbouřenců.“

¹⁰ „Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „každé slovo, které ti řeknu, si vezmi k srdci a dobře je poslouchej. ¹¹ Jdi teď ke svým krajanům ve vyhnanství a mluv k nim. Ať už poslechnou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘“

¹² Vtom se mě zmocnil Duch a uslyšel jsem za sebou obrovský hluk. To se Hospodinova sláva zvedala ^[c] ze svého místa. ¹³ Ozýval se šelest křídel oněch bytostí, jak se otírala jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznášela spolu s nimi – obrovský hluk. ¹⁴ Duch se mě zmocnil a vzal mě pryč. Šel jsem roztrpčen a rozhořčen v duchu, ale ruka Hospodinova na mně mocně spočívala. ¹⁵ Přišel jsem k vyhnancům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Kebar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen.

Ustanovil jsem tě strážcem

¹⁶ Když těch sedm dní uplynulo, dostal jsem slovo Hospodinovo. ¹⁷ „Synu člověčí,“ řekl, „ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. ¹⁸ Když řeknu ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a ty ho nevaruješ, nepromluvíš, abys tomu ničemovi zachránil život tím, že bys jej varoval před jeho zlou cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. ¹⁹ Pokud jsi však ničemu varoval a on se neodvrátil od své ničemnosti ani od své zlé cesty – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.

²⁰ Podobně když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat bezpráví, položím mu do cesty překážku a zemře. Protožes ho nevaroval, zemře ve svém hříchu a jeho spravedlivé skutky nebudou ani vzpomenuty – za jeho krev ale budu volat k odpovědnosti tebe. ²¹ Pokud jsi však toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on hřešit přestane – pak zůstane živ, protože přijal varování, a i ty se zachráníš.“

²² Tehdy na mně spočinula ruka Hospodinova. „Vstaň a jdi na pláň,“ řekl mi. „Tam k tobě promluvím.“ ²³ Vstal jsem tedy a šel na pláň. A hle – stála tam Hospodinova sláva! Právě taková sláva, jakou jsem viděl u průplavu Kebar. ^[d] Padl jsem na tvář.

²⁴ Vstoupil však do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy ke mně promluvil. „Jdi a zavři se doma,“ řekl mi. ²⁵ „Synu člověčí, vezmou na tebe provazy a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít mezi ně. ²⁶ Jazyk ti přilepím na patro, takže budeš němý a nebudeš je už kárat – vždyť je to banda vzbouřenců. ²⁷ Až k tobě ale promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ Kdo chce poslouchat, ať slyší; kdo nechce, ať nechce – vždyť je to banda vzbouřenců.“

Oblehni Jeruzalém

4 „Synu člověčí, vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město Jeruzalém. ² Potom je začni obléhat. Postav proti němu obléhací val, navrš proti němu násep, rozmísti proti němu jednotky a rozestav kolem něj beranidla. ³ Potom si vezmi železnou pánev, postav ji jako železnou zeď mezi sebe a to město a upři na ně svůj pohled, ať je obleženo. Oblehni je na znamení pro dům Izraele.

⁴ Lehni si na levý bok a vezmi na sebe vinu domu Izraele. Po všechny dny, kdy budeš ležet na boku, poneseš jejich vinu. ⁵ Odpočítal jsem ti tolik dnů, kolik let trvaly jejich viny: ^[e] poneseš vinu domu Izraele po 390 dnů.

⁶ Až ty dny uplynou, lehneš si zase na pravý bok a po 40 dnů poneseš vinu domu Judy. Odpočítal jsem ti po jednom dnu za každý rok. ⁷ Upři svůj zrak na obležený Jeruzalém a s obnaženou paží prorokuj proti němu. ⁸ Já tě tehdy svážu provazy, takže se nebudeš moci převalit z boku na bok, dokud neuplynou dny tvého obléhání.

⁹ Vezmi pšenici, ječmen, fazole, čočku, proso a špaldu a všechno to nasyp do jedné nádoby. Po všechny dny, kdy budeš ležet na boku, si z toho budeš připravovat jídlo: budeš ho jíst 390 dnů. ¹⁰ Tvůj denní příděl stravy bude vážit 20 šekelů ^[f] a budeš ho jíst pravidelně ve stejný čas. ¹¹ K pití si odměříš šestinu hinu ^[g] vody a budeš ji pít pravidelně ve stejný čas. ¹² Jez to jako ječné placky; před jejich očima si to opékej na lidských lejnech. ¹³ Právě tak,“ řekl Hospodin, „budou jíst synové Izraele svůj nečistý pokrm mezi pohany, kam je zaženu!“

¹⁴ „Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ vykřikl jsem. „V životě jsem se neposkvrnil! Odmalička až doteď jsem nikdy nejedl nic zdechlého ani rozsápaného! Nikdy jsem nevzal do úst žádnou ohavnost!“ ^[h]

¹⁵ „Budiž,“ odpověděl mi. „Dovoluji ti místo lidských lejn použít kravince. Budeš si dělat jídlo na nich.“

¹⁶ „Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „odříznu Jeruzalém od chleba. Budou jíst na příděl a v úzkostech. I vodu budou mít odměřenou a pít ji budou v hrůze, ¹⁷ protože bude takový nedostatek chleba a vody. Jeden jako druhý budou zděšeni a budou skomírat svými vinami.“ ^[i]