Chronological
Slovo o Amonu
49 Toto praví Hospodin o Amoncích:
„Copak Izrael nemá děti?
Copak nemá žádné dědice?
Proč tedy Moloch [a] dědí po Gádovi
a jeho lid tam bydlí ve městech?
2 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin.
3 Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben,
obyvatelky Raby, bědujte,
oblečte pytel a kvílejte,
mezi hradbami sem tam běhejte!
Moloch odejde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
4 Chlubíš se svými pláněmi?
Že je tvá pláň tak úrodná,
dcero nevěrná?
Spoléháš na své poklady,
prý: ‚Kdo by mě napadal?‘
5 Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli.
6 Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“
Slovo o Edomu
7 Toto praví Hospodin zástupů o Edomu:
„Copak už není moudrost v Temanu?
Přišli rozvážní o rozum?
Je jejich moudrost k ničemu?
8 Obraťte se a utečte!
Dedanští, skryjte se v dolině!
Na Ezaua totiž přivedu neštěstí
v čas, kdy s ním zúčtuji.
9 Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky.
Přepadnou-li tě v noci zloději,
vezmou jen to, co budou chtít. [b]
10 Já však Ezaua svléknu donaha,
odhalím jeho úkryty, už se neschová!
Jeho děti i příbuzní budou zničeni,
nezbude mu soused, jenž by ho oslovil:
11 ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít,
tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“
12 Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! 13 Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“
14 Od Hospodina jsem slyšel zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
Šikujte se! Vzhůru k útoku!
Válčete proti Edomu! [c]
15 „Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
mezi lidmi budeš v opovržení.
16 Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ,
a pýcha tvého srdce.
V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí,
obsadils horské vrcholy.
I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil,
i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin.
17 Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly.
18 Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.
19 Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Edomce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“
20 Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
21 Rachot jejich pádu otřese zemí,
až k Rudému moři se ponese jejich křik.
22 Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se,
nad Bosrou křídla rozestře!
Srdce edomských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
Slovo o Damašku
23 O Damašku:
„Chamát i Arpád leží v hanbě,
neboť zlou zprávu slyšeli;
zmítají se hrůzou jako moře,
jež nelze utišit.
24 Damašek slábne,
zachvácen děsem se dává na útěk,
jak rodička je sevřen v bolestech.
25 Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti,
to město radosti!
26 Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích,
všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin zástupů.
27 Zapálím na damašských hradbách oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“
Slovo o Kedaru a Chasoru
28 Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil):
„Vzhůru! Do boje proti Kedaru!
Zahubte syny Východu!
29 Stany i stáda jim budou vzaty,
stanové plachty i všechny věci.
Jejich velbloudi budou odvedeni pryč,
‚Hrůza všude kolem!‘ –
tak na ně lidé zakřičí.
30 Rychle! Dejte se na útěk!
Chacorští, skryjte se v dolině!
praví Hospodin.
Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám,
už na vás vymýšlí svůj plán.
31 Vzhůru! Do boje proti národu,
jenž žije v pohodlí a poklidu!
praví Hospodin.
Nemají vrata ani závory,
žijí o samotě, v bezpečí.
32 Jejich velbloudi jim budou uloupeni,
jejich obrovská stáda budou kořistí.
Ty, kteří si holí skráně, [d] rozeženu do všech stran,
praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad!
33 Chacor se stane doupětem šakalů,
věčnou pustinou.
Nebude zde už nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.“
Slovo o Elamu
34 Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu.
35 Tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, lámu luk Elamu –
jeho hlavní sílu!
36 Přivedu na Elam čtyři vichry
ze čtyř nebeských stran
a těmi vichry ho všude rozmetám,
takže nezbude ani jeden národ,
kam elamští utečenci nepřijdou.
37 Vyděsím Elam před jeho nepřáteli,
před těmi, kdo pasou po jejich životě.
Uvedu na ně neštěstí,
svůj planoucí hněv, praví Hospodin.
Pošlu za nimi meč,
abych je vyhladil.
38 Ustanovím svůj trůn nad Elamem,
abych odtud hubil krále i velmože,
praví Hospodin.
39 V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“
Slovo o Babylonu
50 Slovo, které Hospodin promluvil skrze proroka Jeremiáše o Babylonu, o zemi Chaldejců:
2 „Oznamte národům, ohlaste tu zvěst,
zvedněte korouhev a zvěstujte,
nenechte si to pro sebe:
Dobyt je Babylon,
Bél [e] je zostuzen,
Marduk hroutí se!
Jeho sochy jsou zostuzeny,
jeho hnusné modly se zhroutily!
3 Přitáhl na něj národ severní,
obrátí jeho zemi v spoušť.
Zůstanou bez obyvatele –
lidé i zvěř se dají na útěk.
4 V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, přijdou synové Izraele spolu se syny Judy; budou přicházet v pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha. 5 Budou se vyptávat na cestu k Sionu a zamíří k němu. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, na kterou nikdy nezapomenou.
6 Můj lid byl ztracené stádo svedené svými pastýři, kteří je vláčeli mezi horami. Trmáceli se po horách a po kopcích; zapomněli, kde je místo jejich odpočinutí. 7 Všichni, kdo je našli, je hltali; jejich nepřátelé si říkali: ‚Jsme nevinní! To oni zhřešili proti Hospodinu, své pravé pastvině, proti Hospodinu, naději svých otců.‘
8 Utečte z Babylonu!
Opusťte zemi Chaldejců!
Vyrazte jako berani před ovcemi!
9 Hle, už probouzím, už vedu proti Babylonu
srocení mocných národů ze země severní.
Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou;
jejich šípy jak zdatní bojovníci
se s prázdnou nevrátí.
10 Babylonie padne za kořist;
všichni její plenitelé se nasytí,
praví Hospodin.
11 Jen se radujte, jen jásejte,
vy, kdo drancujete mé dědictví.
Jen poskakujte jako kravka na trávě,
řehtejte si jako hřebci mohutní.
12 Vaše matka se ale zastydí,
vaše rodička se bude hanbou červenat.
Hle, bude poslední mezi národy –
pustina, poušť a suchopár!
13 Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu,
všichni ji zcela opustí.
Každý, kdo půjde kolem Babylonu,
zhrozí se a užasne nad všemi jeho ranami.
14 Obkličte Babylon ze všech stran,
všichni, kdo napínáte luk!
Střílejte na něj! Nešetřete šípy,
vždyť hřešil proti Hospodinu!
15 Spusťte pokřik ze všech stran:
Už se vzdal!
Jeho bašty padly!
Hradby zbořeny!
Ano, toto je Hospodinova pomsta.
Pomstěte se na něm!
Proveďte mu to, co sám prováděl!
16 Vyhlaďte z Babylonu rozsévače
i žence se srpy v čase žně!
Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem,
každý ať do své země uteče
před mečem utlačitele!
17 Izrael je ztracená ovečka, kterou odehnali lvi. Nejprve ji požíral asyrský král a teď jí drtí kosti babylonský král Nabukadnezar.
18 A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, zúčtuji s babylonským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyrským! 19 Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu, aby se pásl na Karmelu i v Bášanu, aby se nasytil v efraimských horách i v kraji Gileád.
20 V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, se bude na Izraeli hledat vina, ale nebude žádná; budou se hledat hříchy Judy, ale nebudou nalezeny. Těm, které zachovám, totiž odpustím.
21 Vzhůru na Merataim (tu zemi Dvojí vzpoury)!
I na ty, kdo bydlí v Pekodu (tom kraji Zúčtování)!
Za nimi! Pobij je jako proklaté, praví Hospodin,
udělej vše, co jsem ti nařídil!
22 Zemí se šíří rachot války,
strašné ničení.
23 Jak je roztlučeno, jak je rozbito
kladivo drtící celou zem!
Jak jen mohl být Babylon
mezi národy tak zpustošen!
24 Políčil jsem na tebe a byl jsi lapen –
ani jsi o tom, Babylone, nevěděl.
Byl jsi dopaden a byl jsi chycen,
protože ses s Hospodinem pustil do boje.
25 Hospodin otevřel svoji zbrojnici
a zbraně svého hněvu vynesl.
Hospodin, Pán zástupů, má totiž práci
v zemi Chaldejců.
26 Přitáhněte na něj zdáli,
zotvírejte jeho sýpky,
shrňte vše na hromady!
Zničte to město jako proklaté,
ať z něj nezůstane ani ostatek!
27 Pobijte jim všechny býky,
na jatka je pošlete.
Běda jim! Přišel jejich den,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!
28 Slyšíš? To uprchlíci vyvázlí z Babylonie na Sionu zvěstují, že Hospodin, náš Bůh, se pomstil, že se pomstil za svůj chrám.
29 Svolejte na Babylon střelce,
všechny, kdo napínají luk!
Rozbijte tábor kolem něj,
ať nemá úniku!
Odplaťte mu jeho skutky,
proveďte mu vše, co sám prováděl!
Vždyť se k Hospodinu choval drze,
ke Svatému Izraele!
30 Proto jeho mládenci padnou v ulicích
a všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin.
31 Hle, já jsem proti tobě, nadutče!
praví Hospodin, Pán zástupů.
Už totiž nadešel tvůj den,
čas, kdy se s tebou zúčtuje!
32 Nadutec klopýtne a zhroutí se
tak, že ho nikdo nezvedne.
V jeho městech zapálím oheň
a ten pohltí vše kolem.
33 Tak praví Hospodin zástupů: Synové Izraele jsou utlačováni spolu se syny Judy. Všichni jejich uchvatitelé je drží v sevření a odmítají je propustit. 34 Jejich Vykupitel je ale silný – má jméno Hospodin zástupů! Rázně se ujme jejich pře, dopřeje zemi odpočinek, obyvatele Babylonu však uvrhne ve zmatek.
35 Meč na Chaldejce! praví Hospodin,
na obyvatele Babylonu,
na velmože i mudrce!
36 Meč na žvanily, ať zešílí!
Meč na hrdiny, ať se vyděsí!
37 Meč na jejich koně a jejich vozy
i na cizince, kteří se k nim přidali –
ať jsou jako ženy!
Meč na jeho poklady,
ať jsou vypleněny!
38 Meč na jeho řeky,
ať se vysuší!
Vždyť je to země modlářství,
pro ty příšery se zbláznili!
39 Proto tam bude žít jen pouštní zvěř,
pštrosi a hyeny.
Už se tam nikdy bydlet nebude,
bude tam prázdno po všechna pokolení.
40 Jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.
41 Hle, od severu vojsko přichází,
mohutný národ s králi mnohými –
od konců světa už se zvedají!
42 Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jako mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero babylonská, proti tobě!
43 Až o nich babylonský král uslyší,
jeho ruce síla opustí.
Přemožen bude úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.
44 Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Chaldejce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ [f]
45 Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Babylonu a co zamýšlí proti zemi Chaldejců:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
46 „Babylon padl!“ –
ten křik otřese zemí,
národy uslyší jeho úpění!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.