Chronological
Soud nad národy
Slovo o Egyptu
46 Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o národech.
2 Slovo o Egyptu – o vojsku egyptského vládce, faraona Nekó, když leželo u Karkemiše na řece Eufrat (kde je pak ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, [a] babylonský král Nabukadnezar porazil):
3 „Chystejte štíty, pavézy,
vzhůru do bitvy!
4 Zapřahejte koně,
jezdci, do sedel!
Nastupte v přilbách,
kopí vyleštěná,
oblečte pancíře!
5 Co to vidím?
V děsu ustupují,
jejich hrdinové sraženi,
zoufale prchají,
bez rozhlížení.
Hrůza všude kolem!
praví Hospodin.
6 Ani nejrychlejší nemohou utéci,
neuniknou ani siláci.
Tam na severu, u řeky Eufrat,
vrávorají a padají!
7 Kdo se to vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni?
8 To Egypt se vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni.
Prý: ‚Vystoupím z břehů, zaplavím zemi,
zpustoším města i s obyvateli.‘
9 Koně, vpřed!
Vozy, divoce vyrazte!
Vojáci, vzhůru do boje –
Habešané i Libyjci třímající štíty
spolu s Lydijci vyzbrojenými luky.
10 Bude to den Hospodina, Pána zástupů,
den, kdy na svých nepřátelích vykoná odplatu.
Meč bude požírat, než se nasytí,
než jejich krví svou žízeň ukojí.
Hospodin, Pán zástupů, chystá obětní hody
u řeky Eufrat v zemi severní.
11 Vyprav se do Gileádu pro balzám,
panno, dcero egyptská!
Nadarmo si léky hromadíš –
žádný tě nemůže uzdravit.
12 Národy uslyší o tvém zahanbení,
tvůj nářek zemi naplní.
Hrdinové klopýtnou jedni přes druhé,
až padnou všichni společně.“
13 Slovo, které Hospodin promluvil k proroku Jeremiášovi, když babylonský král Nabukadnezar přitáhl, aby zaútočil na Egypt:
14 „Oznamte v Egyptě, v Migdolu ohlaste,
zvěstujte v Memfisu, v Dafné řekněte:
‚Nastup a připrav se,
všechny okolo hltá meč!‘
15 Proč tvoji siláci leží pobiti?
Nemohou vstát, sráží je Hospodin.
16 Budou padat zas a zas,
jeden přes druhého budou klopýtat.
Prý: ‚Pojďme utéct zpět ke svým lidem,
do rodné země před krutým mečem!‘
17 Tam nazvou faraona, vládce Egypta:
‚Rámusil, co propásl svůj čas.‘
18 Jakože jsem živ, praví Král,
který má jméno Hospodin zástupů:
Jako se Tábor vyjímá mezi horami,
jako se Karmel tyčí při moři,
tak jistě přichází útočník.
19 Sbal si ranec jako vyhnanec,
ty, která bydlíš v Egyptě!
Z Memfisu totiž zbudou sutiny,
spáleniště, kde nikdo nebydlí.
20 Egypt je jalovička překrásná,
od severu ji však ovád napadá.
21 Žoldnéři ve službách Egypta
jsou jak vykrmená telata;
i oni se však dají na útěk,
obrátí se a prchnou společně.
Neobstojí – přišel den jejich běd,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!
22 Jak prchající had Egypt zasyčí,
až na něj přitáhnou se svými oddíly,
až na něj přijdou se svými sekyrami
jako dřevorubci na dříví.
23 Vykácejí jeho les, praví Hospodin,
jakkoli hustý předtím byl.
Bude jich víc než kobylek,
bude jich bezpočet.
24 Zahanbena bude Dcera egyptská –
padne do rukou severního národa!“
25 Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: „Hle, zúčtuji s Amonem, bohem Théb, s faraonem i s celým Egyptem, s jeho bohy i s jeho vladaři; zúčtuji s faraonem i s těmi, kdo v něj doufají. 26 Vydám je do rukou těch, kdo pasou po jejich životě, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou jeho služebníků. Později však bude znovu osídlen tak jako v dávných dnech, praví Hospodin.
27 Neboj se, můj služebníku Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
28 Neboj se, můj služebníku Jákobe,
vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozptýlil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“
Slovo o Filištínech
47 Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o Filištínech předtím, než farao dobyl Gazu.
Tak praví Hospodin:
2 „Hle, od severu stoupá hladina,
řeka vystupuje z koryta!
Zaplaví zemi i všechno na ní,
města i s obyvateli.
Lidé budou kvílet zděšením,
všichni obyvatelé země spustí křik
3 před dusotem kopyt koní,
před lomozem jejich vozů,
před rachotem jejich kol.
Rodiče se neotočí na pomoc dětem,
ruce jim budou viset ochable,
4 neboť už přišel den,
kdy všichni Filištíni budou zničeni.
Týru a Sidonu vyhubí,
co jim ze spojenců ještě zbývá.
Ano, Hospodin zničí Filištíny,
ty pozůstatky z ostrova Kréta.
5 Gaza si pro smutek hlavu vyholí,
Aškelon bude umlčen.
Vy, kdo jste zbyli na pláni,
dokdy se budete drásat smutkem?
6 ‚Ach, meči Hospodinův, kdy už spočineš?
Vrať se do pochvy, ustaň a zastav se!‘
7 Jak by však mohl spočinout,
když mu Hospodin poručil?
Poslal jej proti Aškelonu,
namířil jej proti pobřeží!“
Slovo o Moábu
48 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:
„Běda městu Nebó – bude zničeno!
Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,
ta pevnost bude troskou hanebnou.
2 Moábu už žádná chlouba nezbyla,
v Chešbonu se na něj chystá pohroma:
‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘
I ty, Madmene, budeš umlčen,
už jde po tobě meč!
3 Z Choronaim je slyšet křik:
Zkáza, hrozné neštěstí!
4 Moáb je rozdrcen,
zní nářek maličkých.
5 Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
ve stráních u Choronaim
nad tou zkázou křičí úzkostí:
6 ‚Utečte! Život si zachraňte!
Přežijte jako křoví v pustině!‘
7 Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,
i ty sám budeš dobyt.
Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
8 Na každé město přitáhne zhoubce,
neunikne mu žádné z nich.
Celá pláň zahyne, rovina zajde,
jak řekl Hospodin.
9 Posypte Moáb solí,
vždyť bude obrácen v trosky! [b]
Z jeho měst zbudou sutiny,
kde nikdo nebydlí.
10 Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!
Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11 Moáb si odmalička žil v pohodlí,
jak víno nad sedlinou měl svůj klid.
Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,
nemusel odejít do vyhnanství.
A proto chutná tak jako vždy,
jeho vůně se nemění.
12 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí. 13 Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘. [c]
14 Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,
muži připravení do boje‘?
15 Moáb bude zahuben,
jeho města vzata útokem.
Výkvět jeho mladých padne při porážce,
praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.
16 Zkáza Moábu se přiblížila,
řítí se na něj záhuba.
17 Litujte ho všichni okolo,
všichni, kdo znáte jeho slovutnost:
‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,
hůl, jež se skvěla nádherou!‘
18 Dolů ze slávy, v prachu usedni,
trůnící Dcero dibonská!
Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,
rozbořil tvé pevnosti.
19 Postav se na cestě a vyhlížej,
obyvatelko města Aroer.
Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,
říkej: ‚Co se to děje?‘
20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen.
Naříkejte a kvílejte!
Podél Arnonu oznamujte:
Moáb je zahuben!
21 Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat, 22 na Dibon, Nebó i Bet-diblataim, 23 na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon, 24 na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená. 25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.
26 Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích! 27 Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?
28 Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!
Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
29 Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o tom, jak se chová pyšně a zpupně,
jaké má srdce naduté.
30 Znám, praví Hospodin, jeho vztek;
jeho chlubení je však falešné –
na nic se nezmůže!
31 A proto oplakávám Moáb,
pro celý Moáb naříkám,
nad muži z Kir-cheresu lkám.
32 Nad tebou pláču, révo Sibmy,
tak jako pláče Jaezer.
Tvé výhonky až k moři dosahovaly,
k Mrtvému moři, až po Jaezer;
teď ale na tvé zralé hrozny,
na tvé vinobraní vpadl ničitel!
33 Zmizelo veselí a jásot v zahradách
po celé zemi moábské.
Víno jsem z lisů odebral,
s veselým křikem už se nešlape –
ten křik už není jásotem!
34 Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. 35 Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
36 Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,
nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,
vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
37 Každá hlava oholena,
všechen vous ostříhán,
všechny ruce samá jizva
a pytlovina přes bedra.
38 Na všech moábských střechách,
na náměstích jen samé truchlení.
Roztříštím Moáb jako džbán,
který už nikdo nechce, praví Hospodin.
39 Tolik střepů! Tolik kvílení!
Moáb se v hanbě zády obrací.
Moáb už budí jenom posměšky
k výstraze všemu okolí.
40 Tak praví Hospodin:
Hle, orel se vrhá na Moáb,
už nad ním křídla prostírá!
41 Města padnou do zajetí,
pevnosti budou dobyty.
Srdce moábských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
42 Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,
neboť se vzpínal proti Hospodinu.
43 Strach a prach a past
na vás, obyvatelé Moábu!
praví Hospodin.
44 Kdo před tím strachem bude utíkat,
padne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Přivedu totiž na Moáb
čas zúčtování, praví Hospodin.
45 Ve stínu Chešbonu se zastaví
vyčerpaní běženci.
Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,
z domu Sichonova plamen,
jenž pohltí skráně Moábu,
lebky těch pyšných křiklounů.
46 Běda tobě, Moábe!
Lid Kemošův zahyne.
Tví synové půjdou do zajetí,
tvé dcery pryč do vyhnanství.
47 V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“
Zde končí soud nad Moábem.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.