Chronological
Bůh a modly
10 „Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský. 2 Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané. 3 To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem, 4 ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel. 5 Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“
6 Nikdo není, Hospodine, jako ty!
Jsi veliký
a velikou mocí jsi pověstný.
7 Kdo by se tě nebál, Králi národů?
Jen ty zasloužíš úctu!
Mezi mudrci všech národů
a ve všech jejich královstvích
není nikdo jako ty.
8 Do jednoho jsou to nechápaví tupci
a jejich nauky jsou pouhé nesmysly:
dřevo, 9 tepané stříbro ze zámoří
a zlato dovezené z dálné ciziny.
Ten výtvor truhláře a kovotepce
pak oblékají purpurem a šarlatem –
všechno je to dílo zručného umělce.
10 Ale Hospodin je pravý Bůh,
je živý Bůh a věčný Král!
Země se třese před jeho zlobou,
národy neobstojí, když se rozhněvá.
11 Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“ [a]
12 On ale svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
13 Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic. [b]
14 Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
15 Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.
16 Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje.
Blížící se vřava
17 Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země! 18 Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“
19 Běda mi, má rána bolí,
mé zranění se nehojí!
Říkal jsem si: Tuhle bolest
jistě vydržím.
20 Teď ale je můj stan zničen,
zpřetrhány všechny provazy.
Děti mě opustily a jsou pryč,
už není, kdo by můj stan vztyčil,
kdo by postavil mé přístřeší.
21 Pastýři, ti tupci,
se Hospodina neptali,
a proto se jim nedaří –
celé stádo se jim rozuteklo pryč. [c]
22 Slyš, už přichází zpráva:
Ze severní země se blíží vřava!
Judská města se obrátí v trosky,
kde žijí jen šakali.
23 Hospodine, vím,
že nikdo nemá svou cestu v moci
a že člověk po ní jdoucí
své kroky neřídí.
24 Trestej mě, Hospodine,
ale spravedlivě,
ne ve svém rozhněvání,
ať mě nezdrtíš.
25 Vylij svou zuřivost raději na národy,
které se k tobě neznají,
vylij ji na kmeny,
které se k tvému jménu nehlásí.
Vždyť právě oni Jákoba spolykali,
pohltili, zhltali,
jeho domovinu zničili!
Porušili mou smlouvu
11 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Slyšte slova této smlouvy! Vyřiď je judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma. 3 Řekni jim – Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Zlořečený je každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy, 4 kterou jsem svěřil vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z Egypta, z té tavicí pece. Řekl jsem: ‚Poslouchejte mě a plňte vše, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já budu vaším Bohem. 5 Tehdy splním přísahu, kterou jsem složil vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem‘ – zemi, v níž dnes žijete.“ [d]
„Amen, Hospodine,“ odpověděl jsem.
6 Hospodin mi řekl: „Volej v judských městech a v ulicích Jeruzaléma všechna tato slova: Poslouchejte slova této smlouvy a plňte je. 7 Ode dne, kdy jsem vyvedl vaše otce z Egypta, až dodnes jsem je naléhavě nabádal. Znovu a znovu jsem je nabádal: ‚Poslouchejte mě.‘ 8 Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali a každý se raději řídil svým zarputilým a zlým srdcem. Proto na nich vyplním všechny hrozby uvedené v této smlouvě, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“ [e]
9 Hospodin mi řekl: „Judský lid a obyvatelé Jeruzaléma se proti mně spikli. 10 Vrátili se k hříchům svých dávných předků, kteří odmítali poslouchat má slova a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili. Jak dům Izraele, tak dům Judy porušil mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.
11 A proto tak praví Hospodin: Hle, přivedu na ně neštěstí, kterému nebudou moci utéci. Tehdy budou volat ke mně, ale já je nevyslyším. 12 Jen ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou volat k bohům, kterým pálí kadidlo, jestli by je nespasili v čase neštěstí. 13 Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město! [f] A kolik je ulic v Jeruzalémě, tolik oltářů jste postavili Hanbě, oltářů k pálení kadidla Baalovi.
14 Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Až ke mně budou volat kvůli svému neštěstí, neuslyším. [g]
15 Co vlastně můj milý lid
pohledává v mém domě?
To chce dál s mnoha jinými
kout pikle?
Může snad maso obětí
odvrátit tvé neštěstí,
aby ses znovu veselil?
16 Košatou olivou tě nazval Hospodin,
krásnou a s pěkným ovocem.
Za hřmění hrozné bouře ji ale zapálí,
její ratolesti zničí oheň!
17 Hospodin zástupů, který tě sázel, vyslovil nad tebou zlý ortel, protože dům Izraele i dům Judy páchal zlé věci: uráželi mě, když pálili kadidlo Baalovi.“
Spiknutí v Anatotu
18 Hospodin mě poučil a já jsem to pochopil, jakmile mi ukázal, co dělají. 19 Byl jsem totiž důvěřivý jako beránek vedený na porážku, netušil jsem, jaké úklady na mě chystají: „Porazme strom i s ovocem, ze země živých ho vytněme, ať si na jeho jméno už nikdo nevzpomene!“
20 Hospodine zástupů, Soudce spravedlivý,
jenž zkoumáš srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při.
21 Toto praví Hospodin o mužích z Anatotu, kteří ti usilují o život a říkají: „Neprorokuj Hospodinovým jménem, nebo tě zabijeme.“ 22 Nuže, toto praví Hospodin zástupů: „Já s nimi zúčtuji. Jejich mládenci padnou mečem, jejich synové a dcery pomřou hladem. 23 V čase, kdy s nimi zúčtuji, přivedu na muže z Anatotu neštěstí a nepřežije ani jeden z nich.“
12 Hospodine, spravedlivý jsi,
kdykoli si ti stěžuji;
o té spravedlnosti
chci ale s tebou promluvit:
Proč je úspěšná cesta ničemů?
Proč všichni zrádci žijí v poklidu?
2 Zasadil jsi je, zakořenili,
rostou a přinášejí plody.
Jejich ústům jsi stále nablízku,
jejich svědomí jsi však vzdálený.
3 Ty mě, Hospodine, znáš,
vidíš mě a zkoušíš,
zda jsem ti v srdci oddaný.
Odvleč je jako ovce na jatka,
odděl je pro den porážky!
4 Jak dlouho bude země vysychat
a vadnout všechna zeleň na poli?
Jak dlouho bude zvěře i ptáků ubývat,
protože obyvatelé země jsou tak zlí?
Přitom však říkají:
„Do naší budoucnosti mu nic není!“
5 „Když tě unavuje běžet s pěšími,
jak budeš závodit s koni?
Když máš klid pouze v pokojné zemi,
jak zvládneš jordánské houští?
6 Tví vlastní bratři, tvoji příbuzní,
právě oni tě zradili;
křičeli na tebe z plných plic.
Nevěř jim tedy,
i kdyby s tebou pěkně mluvili.“
Opustím svůj lid
7 „Svůj dům nechám být,
opustím své dědictví,
svůj milovaný lid
vydám nepřátelům do hrsti.
8 Mé dědictví je mi lvem,
co na mě z lesa řve;
nenávidím je!
9 Mé dědictví je mi strakatým supem
s hejnem supů kolem něj.
Jděte, sežeňte všechnu divou zvěř,
přiveďte ji, ať se nažere!
10 Mou vinici zničí mnozí pastýři,
mé pole podupou;
mé překrásné pole obrátí
ve zpustošenou poušť.
11 Stane se pouhou pustinou,
opuštěná bude plakat přede mnou.
Zpustošena bude celá zem,
a nikdo si to k srdci nevezme.
12 Všechny holé vrchy na poušti
obsadí zhoubci,
neboť Hospodinův meč pohltí
celou zem od hranic k hranicím;
žádný smrtelník nebude mít klid!
13 Zasejí pšenici a sklidí trní,
bez výsledku se budou dřít.
Tím, co sklidí, budou zahanbeni,
až je prudkým hněvem stihne Hospodin.“
14 Tak praví Hospodin: „Pokud jde o všechny mé zločinné sousedy, kteří se sápou po dědictví, jež jsem dal svému lidu Izraeli – hle, vykořením je z jejich vlasti. A pokud jde o dům Judy, ten vykořením spolu s nimi. 15 Poté, co je vykořením, se ale nad nimi znovu slituji a přivedu je zpět, každého do jeho dědictví, každého do jeho vlasti. 16 Pokud se totiž naučí cestám mého lidu a začnou přísahat v mém jménu: ‚Jakože žije Hospodin‘ (tak jako předtím sami učili můj lid přísahat při Baalovi), pak budou obnoveni stejně jako můj lid. 17 Pokud však neposlechnou, pak takový národ zcela vyvrátím a vyhubím, praví Hospodin.“
Lněný pás
13 Hospodin ke mně promluvil: „Jdi si koupit lněný pás. Opásej se jím na bedrech, ale ve vodě ho neper.“ 2 Koupil jsem si tedy bederní pás, jak Hospodin řekl, a opásal se jím.
3 Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: 4 „Vezmi ten pás, který sis koupil a který nosíš na bedrech, vstaň, jdi k Pratu [h] a tam ho schovej ve skalní puklině.“ 5 Šel jsem tedy a schoval jej u Pratu, jak mi Hospodin přikázal.
6 Po mnoha dnech mi pak Hospodin řekl: „Vstaň, jdi k Pratu a vezmi odtud onen pás, který jsem ti tam přikázal schovat.“ 7 Šel jsem tedy k Pratu na místo, kde jsem pás předtím schoval, vyhrabal jsem ho, a hle – pás byl plesnivý a úplně na nic.
8 Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo: 9 „Toto praví Hospodin: Právě tak zkazím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma! 10 Tento zlý lid, který odmítá poslouchat má slova, který se řídí svým zarputilým srdcem a odchází za cizími bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako tento pás – úplně na nic. 11 Jako se pás ovíjí kolem lidských beder, tak jsem k sobě přivinul celý dům Izraele a celý dům Judy, praví Hospodin. Chtěl jsem, aby byli mým lidem, mým věhlasem, chválou a ozdobou, oni však neposlouchali.“
Vinné džbány
12 „Vyřiď jim tato slova. Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý džbán se plní vínem. Když ti namítnou: ‚Copak nevíme, že se každý džbán plní vínem?‘ 13 řekni jim – Tak praví Hospodin: Hle, já všechny obyvatele této země, krále sedící na Davidově trůnu, kněze, proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, naplním tak, že budou opilí. 14 Roztříštím je jedny o druhé, rodiče i děti, praví Hospodin. Nebudu mít soucit ani slitování, nesmiluji se, dokud je nezničím.“
Půjdete do zajetí
15 Pozorně poslouchejte, odložte pýchu,
vždyť mluvil Hospodin.
16 Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,
dříve než tmou vše zahalí,
dříve než vaše nohy zakopnou
v příšeří mezi horami.
Vyhlížíte světlo,
on je však promění v stín smrti,
obrátí je ve tmu nejhlubší.
17 Jestliže neposlechnete,
spláču nad vaší pýchou potají,
mé oči budou plakat hořce,
přetékat budou slzami
nad Hospodinovým stádem
odvlečeným do zajetí.
18 „Vyřiď králi a královně matce: [i] ‚Sesedněte z trůnů na zem; vaše skvostné koruny vám spadnou z hlav!‘ 19 Města v Negevu budou zavřena, nikdo je nebude moci otvírat. Celý Juda bude vystěhován, vystěhován bude docela.“
20 Zvedněte oči, pohleďte
na ty, kdo táhnou od severu!
Kde máte stádo vám svěřené,
ovce, jež byly vaší chloubou?
21 Co řekneš, až ti určí za vládce
ty, jež sis pěstovala jako spojence?
Nepřepadnou tě bolesti
jako ženu, když rodí?
22 Ptáš-li se sama sebe:
„Proč mě to potkalo?“ –
To za množství tvých vin ti zvedli sukně
a zprznili ti tělo!
23 Může si Habešan změnit barvu kůže
anebo leopard své skvrny?
Pak byste i vy mohli jednat dobře,
kdo jste si navykli být zlí!
24 „Rozpráším tě jako plevy unášené pouštním vichrem. 25 To bude tvůj úděl, to jsem ti vyměřil, praví Hospodin, protože jsi na mě zapomněla a uvěřila lži. 26 Já sám ti proto zvednu sukně až přes obličej, ať se ukáže tvá hanba, 27 tvé cizoložství, tvůj chtíč i tvé zvrhlé smilnění. Viděl jsem tvé nechutnosti na kopcích i v polích. Běda ti, Jeruzaléme! Jak dlouho ještě budeš nečistý?“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.