Chronological
Kázání v chrámě
7 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Postav se do brány Hospodinova chrámu a volej tam tato slova:
Slyšte slovo Hospodinovo, všichni z Judy, kteří se těmito branami přicházíte klanět Hospodinu! 3 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své cesty a své jednání, a já vás tu nechám žít. 4 Přestaňte spoléhat na klamné řeči – prý: ‚Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám!‘ 5 Jedině pokud napravíte své cesty a své jednání – pokud se mezi sebou budete řídit právem, 6 pokud přestanete vykořisťovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, pokud přestanete na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete už k vlastní škodě následovat cizí bohy – 7 pak vás tu nechám žít, v té zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až na věky.
8 Jen se podívejte! Vždyť na ty klamné řeči spoléháte marně! 9 Copak můžete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi, následovat cizí neznámé bohy 10 a pak si přijít stoupnout přede mě v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a prohlásit: ‚Jsme spaseni‘? To abyste mohli páchat všechny ty ohavnosti? 11 To se podle vás tento dům, který se nazývá mým jménem, stal doupětem lupičů? Jenže já to dobře vidím, praví Hospodin. 12 Jen si zajděte do Šíla, na místo, kde jsem kdysi nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním kvůli zkaženosti svého lidu Izraele udělal! [a]
13 Zatímco jste páchali všechny ty zločiny, praví Hospodin, já jsem k vám mluvil. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. Volal jsem vás, ale vy jste neodpovídali. 14 S tímto domem, který se nazývá mým jménem a na který se spoléháte, s tímto místem, které jsem dal vám i vašim otcům, proto udělám totéž, co jsem udělal se Šílem. 15 Vás pak od sebe zapudím, jako jsem zapudil všechny vaše bratry, celé pokolení Efraim!“ [b]
Falešné náboženství
16 „Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Nenaléhej na mě, já tě nevyslyším. 17 Copak sám nevidíš, co páchají v judských městech a na jeruzalémských ulicích? 18 Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro Královnu nebes. [c] Také přinášejí úlitby cizím bohům, aby mě uráželi. 19 Urážejí tím ale mě? praví Hospodin. Neurážejí spíš sami sebe k vlastní ostudě?“
20 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: „Hle, na toto místo se vylije můj rozhořčený hněv – na lidi i dobytek, na stromy v sadech i na plody země. Vzplane a už nezhasne!“
21 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Jen si hromaďte zápaly k obětem, jen si to maso snězte! 22 Tehdy, když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, nemluvil jsem s nimi proto, abych jim dal přikázání o zápalech a obětech, 23 ale přikázal jsem jim toto: ‚Poslouchejte mě, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte vždy po cestě, kterou jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ [d] 24 Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář. 25 Ode dne, kdy vaši otcové vyšli z Egypta, až dodneška jsem jim dennodenně znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky. 26 Oni mě ale neposlouchali, vůbec nevnímali. Zatvrdili své šíje a zkazili se hůř než jejich otcové.
27 I když jim řekneš všechna tato slova, nebudou tě poslouchat. I když na ně budeš volat, neodpovědí ti. 28 Proto jim řekni: ‚Toto je národ, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nenechá se poučit. Pravda se ztratila, v ústech ji nemají.‘
29 Ostříhej se a zahoď vlasy,
na holých návrších zpívej žalozpěv.
Hospodin zavrhl a opustil pokolení,
které vzbudilo jeho hněv.“
Údolí vraždění
30 „Lid Judy před mýma očima páchal zlo, praví Hospodin. V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly, a tak ho poskvrnili. 31 Vystavěli také obětiště Tofet v údolí Ben-hinom, aby tam pálili své vlastní syny a dcery v ohni [e] – to jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl!
32 A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy se mu už nebude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění a v Tofetu se bude pohřbívat, až už nebude ani kam. 33 Na mrtvolách tohoto lidu se budou pást ptáci i divá zvěř a nebude, kdo by je odháněl. 34 V judských městech a na jeruzalémských ulicích tehdy nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty, neboť z této země zbudou sutiny.“
8 „V ten čas, praví Hospodin, vyhrabou z hrobů kosti judských králů a jejich velmožů, kosti kněží a proroků i kosti jeruzalémských občanů. 2 Vystaví je slunci, měsíci a celému tomu nebeskému zástupu, který tak milovali a kterému sloužili, který následovali, se kterým se radili a kterému se klaněli. Nikdo je neposbírá, nikdo je nepohřbí, zůstanou ležet jako hnůj na zemi. 3 A kamkoli zaženu tu hrstku pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů.“
Zúčtuji s nimi
4 „Řekni jim – Tak praví Hospodin:
Když někdo padne, copak už nevstane?
Když se odvrátí, nevrátí se zpět?
5 Proč tedy tento lid zůstává odvrácený?
Proč se Jeruzalém stále odvrací?
Drží se lži,
vrátit se nechtějí.
6 Pozorně jsem naslouchal,
ale nikdo se o tom nezmínil.
Nikdo nelituje, co zlého spáchal,
neříká: ‚Co jsem to učinil?‘
Každý se řítí střemhlav dál
jako kůň, když se žene do bitvy.
7 I ten čáp na nebi zná svá období,
hrdlička, rorýs i drozd dodržují čas,
kdy se mají stěhovat.
Můj lid ale netuší,
neví, co Hospodin nařídil.
8 Jak můžete říkat: ‚My jsme moudří,
my máme Zákon Hospodinův‘?
Jen se podívejte, jak ho komolí
lživé pero učenců!
9 Ti mudrci tedy budou zahanbeni
a zachváceni děsem.
Hle, Hospodinovo slovo zavrhli –
to si snad počínali moudře?
10 Proto dám jejich ženy jiným
a jejich pole uchvatitelům.
Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk,
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
11 Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není! [f]
12 Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se, až s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.
13 Nadobro je sklidím, praví Hospodin;
nezbude ani hrozen na vinici,
na stromech ani fík,
jen zvadlé listí.
Čímkoli jsem je obdařil,
to ztratí.“
14 Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.
15 Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
16 Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!
17 „Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“
Prorokův nářek
18 Můj žal se nedá utišit,
mé srdce puká bolestí!
19 Slyš – můj lid o pomoc křičí
z daleké ciziny:
Copak na Sionu není Hospodin?
Copak tam jeho král není?
„Proč mě uráželi svými modlami,
těmi cizími marnostmi?“
20 Minuly žně, léto je pryč,
a my jsme zachráněni nebyli.
21 Zranění mého lidu zraňuje i mě,
truchlím, jsem hrůzou přemožen.
22 Copak už není balzám v Gileádu?
Což tam lékaře nemají?
Tak proč se rána mého lidu
nemůže zacelit?
23 Kéž by má hlava byla studnicí
a mé oči slzí prameny,
abych oplakával dnem i nocí
ty, kdo v mém lidu zhynuli!
9 Kéž bych měl někde na poušti
místo, kam se poutník uchýlí,
abych mohl opustit svůj lid
a odejít od nich pryč;
vždyť jsou to samí cizoložníci,
je to shromáždění nevěrných!
Neznají mě
2 „Ohýbají své jazyky jako luky,
nevládnou v zemi pravdou, ale lží,
ode zla ke zlu stále postupují,
mě ale neznají, praví Hospodin.
3 Před bližním se měj na pozoru,
vlastnímu bratru se nesvěřuj;
všichni ti bratři jsou totiž podrazáci, [g]
všichni ti bližní roznášejí pomluvy.
4 Jeden druhého podvádějí,
pravdu už vůbec nemluví;
svůj jazyk naučili mluvit lži,
pro zvrácenost by se ztrhali.
5 Žiješ uprostřed lsti
a kvůli lsti mě znát odmítli,
praví Hospodin.“
6 Nuže, tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, budu je přetavovat a tříbit.
Co si mám počít, když je můj lid takový?
7 Jejich jazyky jsou smrtící šípy,
svými ústy vykládají lsti;
s bližními mluví o pokoji,
v srdci však léčky osnují.
8 Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?“ [h]
9 Pláču a běduji nad horami,
nad stepními pastvinami zpívám žalozpěv,
že jsou vypáleny a nikdo tudy nechodí,
bučení dobytka se tu neozve;
všichni ptáci odsud uletěli,
utekla všechna zvěř.
10 „Obrátím Jeruzalém v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
obrátím judská města v trosky,
kde nikdo nebydlí.“
11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil? Ke komu promluvila ústa Hospodinova, aby to vysvětlil? Proč je ta země zničená? Proč je spálená jako poušť, přes kterou se nedá cestovat?
12 „Protože opustili můj Zákon, který jsem jim předložil, praví Hospodin. Protože mě neposlouchali a neřídili se mým Zákonem. 13 Řídili se svým zarputilým srdcem a následovali baaly, jak je to naučili jejich otcové. 14 Proto Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a k pití jim dám jed. 15 Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, abych je vyhladil.“
Přichází zúčtování
16 Tak praví Hospodin zástupů:
„Pochopte to a zavolejte plačky,
ať přijdou!
Pošlete pro ty nejšikovnější,
ať přijdou!“
17 Ať si pospíší
a bědují nad námi.
Ať se nám z očí řinou slzy,
zpod víček ať nám kanou.
18 Ze Sionu je slyšet bědování:
Jaká zkáza nás to potkala,
jak hrozná ostuda!
Musíme opustit vlastní zemi,
naše příbytky jsou zbořeny!
19 Proto slyšte, ženy, slovo Hospodinovo,
slovům z jeho úst uši otevřete.
Učte své dcery bědování,
jedna druhou učte žalozpěv.
20 Vždyť se k nám smrt vyšplhala okny,
vnikla do našich pevností,
aby nám vzala děti z ulic
a mládence z náměstí.
21 „Řekni – Tak praví Hospodin:
Lidské mrtvoly
leží jako hnůj na poli,
jako za žencem padlé klasy,
jež nikdo nesklidí.“
22 Tak praví Hospodin:
„Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí
ani hrdina svým hrdinstvím
ani boháč svým bohatstvím.
23 Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím,
že mě zná a že mi rozumí,
neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství,
právo i spravedlnost na zemi;
ano, v tom mám zalíbení,
praví Hospodin.“
24 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji se všemi, kdo jsou obřezáni na těle 25 – s Egyptem, Judou, Edomem, s Amonci, Moábem a se všemi obyvateli pouště, kteří si vyholují skráně. [i] Všechny ty národy jsou totiž neobřezané a všechen dům Izraele má neobřezané srdce.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.