Chronological
64 Jako když oheň zapálí roští
a vodu v hrnci uvaří,
tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají,
ať se před tebou třesou národy!
2 Jako když jsi konal své nečekané divy –
sestoupils a před tebou se hory roztřásly!
3 Od věků nikdy nikdo neslyšel,
nikdo svým okem neviděl,
že by nějaký Bůh kromě tebe
tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.
4 Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně,
kdo na tvých cestách myslí na tebe.
Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili.
Můžeme snad být spaseni?
5 Všichni jsme jako někdo nečistý,
všechna naše spravedlnost
jak hadry té, jež krvácí. [a]
Všichni vadneme jako list,
jako vichrem unášeni svými vinami.
6 Nikdo tvé jméno nevzývá,
nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá,
když jsi před námi skryl svou tvář
a našim vinám nás vydal napospas. [b]
7 Ty jsi však, Hospodine, Otec náš,
my hlína jsme a ty Tvůrce náš,
tvá ruka nás všechny uhnětla.
8 Nehněvej se, Hospodine, přespříliš,
nevzpomínej navěky na náš hřích.
Prosíme tě, už na nás pohlédni –
my všichni jsme tvůj lid!
9 Tvá svatá města jsou zpustošena,
ze Sionu je pustina,
Jeruzalém leží v sutinách.
10 V tom našem svatém a slavném chrámě
kdysi chválili tě naši otcové –
teď je z něj ale jen spáleniště,
vše, co nám bylo drahé, je zničené!
11 Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět?
Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?
Vyrovnám s nimi účty
65 Odpovídal jsem těm, kdo se neptali,
dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli.
Národu, který mé jméno nevzýval,
jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“ [c]
2 Po celé dny jsem ruce vztahoval
k lidu buřičů,
kteří chodí cestou nedobrou
za vlastní představou.
3 Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář,
když obětují v zahradách,
kadidlo pálí na cihlách,
4 vysedávají při hrobkách,
kde v noci drží stráž
a jedí maso podsvinčat –
v jejich hrncích je hnusná polévka!
5 Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž,
neboť jsem svatější než ty!“
Takoví mě dráždí jak v nose dým,
jak oheň hořící celé dny.
6 Hle, toto stojí psáno přede mnou:
Nebudu mlčet, ale odplatím,
vrchovatě naplním jejich klín –
7 za to, jak jste se provinili i s vašimi otci,
praví Hospodin.
Protože na horách kadidlo obětovali,
protože mě uráželi na návrších,
za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty,
naplním jejich klín.
8 Toto praví Hospodin:
Jako když v hroznu najdou zdravé víno
a řeknou: „Nenič ho,
zbylo v něm něco dobrého,“
tak i já naložím se svými služebníky:
Všechny je nezničím.
9 Z Jákobových beder vzbudím potomky,
z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí;
moji vyvolení je obsadí,
moji služebníci v nich budou žít.
10 Můj lid – ti kdo mě hledají –
budou mít v Šáronu ovčí pastviny,
jejich skot odpočine v achorském údolí.
11 Ale vás, kdo jste Hospodina opustili,
vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti,
vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali,
vás, kdo jste Osudu číše plnili –
12 nuže, vás tedy odsoudím k meči,
všichni se skloníte a budete pobiti,
neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali,
mluvil jsem, a vy jste neposlouchali,
ale páchali jste, co je zlé v mých očích,
zvolili jste si, co se mi nelíbí.
13 Nuže, toto praví Panovník Hospodin:
Hle, moji služebníci budou jíst,
vy však budete hladoví.
Hle, moji služebníci budou pít,
vy však budete žízeň mít.
Hle, moji služebníci se budou veselit,
vy však budete zklamaní.
14 Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím,
vy však budete křičet bolestí,
kvílet budete samou úzkostí.
15 Své jméno zanecháte vyvoleným mým,
aby je používali pro kletby:
„Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“
Svým služebníkům však dá jméno jinačí.
16 Kdo bude na zemi dávat požehnání,
bude to činit při Bohu pravdy;
kdo bude na zemi přísahat,
při Bohu pravdy to udělá.
Minulá soužení budou zapomenuta,
ukryta budou před mýma očima.
Nové stvoření
17 Hle – já stvořím nové nebe
a novou zem;
na minulé věci se zapomene,
nikdo už nebude o nich přemýšlet.
18 Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky
z mého stvoření:
Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí
a jeho lid k radosti.
19 Sám budu šťastný z Jeruzaléma,
ze svého lidu se budu radovat –
vždyť už v něm nebude slyšet pláč,
křik se tam nebude už nikdy rozléhat!
20 Už nikdy tam nebude dítě,
které by zemřelo po pár dnech,
a nebude tam ani stařec,
který by nenaplnil svůj věk.
Ten, kdo zemře ve sto letech,
bude mladíkem,
a ten, kdo sta let nedosáhne,
bude za proklatce.
21 Budou si stavět domy a bydlet v nich,
sázet vinice a jejich plody jíst.
22 Nebudou stavět, aby bydleli jiní,
nebudou sázet, aby to jiní zhltali.
Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy,
dílo svých rukou si mí vyvolení užijí.
23 Už se nebudou marně dřít,
nebudou plodit děti do hrůzy;
jsou přece símě, kterému žehná Hospodin –
oni i jejich potomci!
24 Ještě než zavolají, já jim odpovím;
ještě než domluví, já je vyslyším.
25 Vlk a beránek se budou spolu pást,
lev jako dobytče bude slámu žrát,
pokrmem hada bude prach.
Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře,
praví Hospodin. [d]
Sami si zvolili své cesty
66 Toto praví Hospodin:
Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Kde mi to chcete stavět dům?
Kde má být místo, kde bych spočinul? [e]
2 Vždyť jsem to všechno svou rukou učinil,
a tak všechno vzniklo, praví Hospodin.
Všímám si ale ztrápených
a v duchu zkroušených,
kteří se chvějí před slovem mým.
3 Kdo poráží býka, zabíjí člověka,
kdo obětuje beránka, rdousí psa,
kdo nese obětní dar, přináší krev prasat,
kdo pálí kadidlo, modlu uctívá! [f]
Oni si sami zvolili své cesty,
ve svých ohavnostech si z duše libují,
4 a tak pro ně zvolím kruté zacházení,
přivedu na ně, čeho se strachují!
Volal jsem totiž, ale neodpovídali,
mluvil jsem, ale neposlouchali,
ale páchali, co je zlé v mých očích;
zvolili si, co se mi nelíbí.
5 Slyšte slovo Hospodinovo,
vy, kdo se před jeho slovem chvějete:
Vaši bratři, kteří vás nenávidí,
kteří vás pro mé jméno zavrhli,
říkají: „Ať už se Hospodin oslaví,
ať vidíme to vaše veselí!“ [g]
– Takoví se však hanby dočkají.
6 Z města je slyšet hluk!
Hlas je slyšet z chrámu!
Hlas Hospodinův,
který svým nepřátelům nese odplatu!
Rodící Jeruzalém
7 Porodila dřív, než na ni přišly bolesti;
dříve než zasténala, narodil se jí syn!
8 Kdo kdy slyšel co takového?
Kdo kdy viděl co podobného?
Vznikne snad země v jednom dni?
Narodí se národ v jeden okamžik?
Jakmile však Dcera sionská rodit začala,
hned svoje děti na svět přivedla!
9 Copak já, který otevírám lůno,
nepůsobím i porod? praví Hospodin.
Copak já, který vedu k porodu,
lůno uzavřu? praví tvůj Bůh.
10 S Dcerou jeruzalémskou se veselte,
všichni, kdo ji milujete, jásejte!
Radujte se, radujte spolu s ní,
všichni, kdo jste nad ní truchlili!
11 Budete sát do sytosti z prsů její útěchy,
zalykat se rozkoší v jejím kyprém náručí!
12 Neboť toto praví Hospodin:
Hle – jako řekou zaplavím ji pokojem
a slávou národů jako rozvodněným potokem.
Budete se kojit v jejím náručí,
na jejím klíně budete laskáni.
13 Jako když matka své dítě konejší,
tak já vás potěším –
v Jeruzalémě dojdete útěchy.
14 Až to uvidíte, vaše srdce zajásá
a celí rozkvetete jako bylina.
Hospodinovým služebníkům bude zjevná jeho ruka,
na své nepřátele se však rozhněvá.
Hospodin přichází
15 Hle – Hospodin přichází s ohněm,
jeho vozy jsou jako vichřice!
V zuřivosti vylije svůj hněv,
své hrozby v plamenech.
16 Hospodin se bude soudit ohněm,
svým mečem s každým člověkem;
Hospodin mnohé pobije.
17 Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady [h]
po vzoru toho, kdo je vprostřed nich,
ti, kdo jedí maso prasat, krys a jiné havěti,
zahynou spolu s ním, praví Hospodin.
18 Já však znám [i] jejich skutky i jejich smýšlení, a proto přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky; přijdou a moji slávu uvidí! 19 Vložím na ně znamení a ty, kteří vyváznou, pošlu mezi národy – do Taršiše, Libye [j] a Lydie, k těm slavným lučištníkům, do Tubalu a Řecka, ke vzdáleným ostrovům, kde o mně ještě nikdy neslyšeli a moji slávu nikdy neviděli. Budou zvěstovat mou slávu mezi národy! 20 Na koních, vozech a povozech, na mezcích a velbloudech pak přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na moji svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin. Přivedou je tak, jako když synové Izraele přinášejí svůj dar do Hospodinova domu v čistých nádobách. 21 A i z nich některé přijmu za kněží a levity, praví Hospodin.
22 Jako to nové nebe a nová zem,
které učiním, [k]
zůstanou přede mnou, praví Hospodin,
tak zůstane i vaše jméno a vaši potomci.
23 Od novoluní do novoluní,
od soboty do soboty
přicházet budou všichni lidé,
aby se mi klaněli, praví Hospodin.
24 Vyjdou a spatří mrtvoly
těch, kdo se proti mně vzbouřili.
Jejich červ totiž nehyne
a jejich oheň nehasne –
všem lidem budou k výstraze!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.