Chronological
Jásej, neplodná
54 Jásej, neplodná,
která jsi nikdy děti neměla!
Zpívej a křič samou radostí,
která jsi nikdy nerodila!
Opuštěná totiž bude mít děti –
víc dětí nežli provdaná,
praví Hospodin.
2 Pro svůj stan udělej víc místa,
plachty svých příbytků směle rozestři;
roztáhni také svoje lana
a zatluč kolíky.
3 Rozmůžeš se totiž doprava i doleva,
národům budou vládnout tvoji potomci
a zpustlá města obsadí.
4 Neboj se, nebudeš zahanbena,
nestyď se, nedojdeš potupy.
Zapomeneš na hanbu svého mládí,
na potupu svého vdovství nevzpomeneš víc.
5 Tvým manželem je přece tvůj Tvůrce,
Hospodin zástupů – to jméno má;
Svatý izraelský je ti vykupitelem,
Bohem vší země se nazývá.
6 Hospodin tě totiž zpátky zavolá
jako opuštěnou, ztrápenou manželku,
ženu, jež byla v mládí provdána
a potom zavržena, říká tvůj Bůh.
7 Opustil jsem tě na kratičkou chvilku,
v nesmírném slitování tě však přivinu.
8 Když mě na chvilku zloba přemohla,
skryl jsem před tebou svoji tvář,
ve věčné lásce se však nad tebou slituji,
říká tvůj vykupitel, Hospodin.
9 Je to pro mě stejné jako za Noemových dnů,
kdy jsem přísahal,
že už na zem neuvedu Noemovu potopu.
Právě tak nyní přísahám,
že už se na tebe nerozhněvám,
že už tě nebudu přísně hubovat.
10 I kdyby hory někam odešly,
i kdyby se chvěly pahorky,
má láska od tebe nikdy neodejde,
smlouva mého pokoje se nezachvěje,
praví Hospodin, jenž s tebou soucítí.
11 Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná,
útěchy zbavená,
hle, já tě vybuduji tyrkysovými kameny,
za základ položím ti safíry.
12 Z rubínů vytvořím tvé cimbuří,
tvé brány budou třpytné granáty
a tvé hradby samé vzácné kameny.
13 Všechny tvé děti budou Hospodinovi učedníci,
budou zakoušet pokoj a blahobyt.
14 Založena budeš na spravedlnosti:
Zbavena násilí bez obav budeš žít,
nepřiblíží se k tobě žádné neštěstí.
15 Kdyby tě snad přesto někdo napadal,
nebudu s ním já;
kdokoli by tě chtěl napadnout,
padne před tebou.
16 Hle, to já jsem stvořil kováře,
jenž dmýchá uhlí ve výhni
a vyrábí zbraně k jejich účelu;
tentýž já jsem stvořil také zhoubce,
aby působil záhubu.
17 Žádná zbraň chystaná na tebe se nezdaří
a každý jazyk, jenž tě obviňuje, usvědčíš.
Toto je dědictví služebníků Hospodinových
a vítězství, jež jim zajistím, praví Hospodin.
Pojďte ke mně
55 Ach, všichni žízniví, pojďte k vodě,
i vy, kdo nemáte žádné peníze!
Pojďte, kupujte a jezte,
pojďte, kupujte bez peněz
víno a mléko bezplatně!
2 Proč utrácíte peníze nikoli za chléb
a svůj výdělek za to, co nenasycuje?
Poslechněte raději mě a jezte, co je dobré,
potěšte svou duši lahodným pokrmem.
3 Nakloňte ucho a pojďte ke mně,
poslouchejte a živi budete.
Věčnou smlouvu chci s vámi uzavřít,
potvrdit lásku, již jsem Davidovi zaslíbil. [a]
4 Hle, učinil jsem ho svědkem pro lidi,
aby vedl a učil zástupy.
5 Hle, zavoláš národy, které neznal jsi,
a národy, jež tě neznaly, k tobě poběží
kvůli Hospodinu, tvému Bohu,
kvůli Svatému izraelskému, jenž tě oslaví.
6 Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení,
volejte k němu, dokud blízko je.
7 Ničema ať svou cestu opustí
a hříšný člověk své smýšlení.
Ať se vrátí k Hospodinu – slituje se nad ním;
k našemu Bohu, který štědře odpouští.
8 Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
9 Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
10 Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
11 takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání.
12 Ano, vyjdete s radostí,
doprovázeni v pokoji.
Hory a pahorky vám budou zpívat vstříc,
tleskat vám budou všechny stromy na polích.
13 Místo křoví pak vyroste cypřiš
a myrta místo kopřivy.
Hospodin si tím jméno způsobí –
věčné znamení, které nezmizí.
Nový Jeruzalém
Dům pro všechny národy
56 Toto praví Hospodin:
Dodržujte právo,
jednejte spravedlivě –
vždyť má spása už je blízko,
má spravedlnost zjeví se!
2 Blaze člověku, který tak jedná,
lidskému synu, který na to dbá:
Zachovává sobotu, aby ji neznesvěcoval,
zdržuje svou ruku od všeho zla.
3 Ať tedy neříká žádný cizinec,
který se připojil k Hospodinu:
„Hospodin mě zcela jistě
vyloučí ze svého lidu.“
Ať také neříká žádný kleštěnec:
„Jsem podobný suchému stromu.“ [b]
4 Neboť toto praví Hospodin:
Kleštěncům, kteří zachovávají mé soboty,
kteří se pro mou vůli rozhodli
a drží se mé smlouvy,
5 dám ve svém domě a mezi svými zdmi
pomník a jméno nad syny i dcery.
Věčné jméno jim udělím,
jméno, jež nikdy nezmizí.
6 Cizince, kteří se k Hospodinu připojí,
aby mu sloužili,
aby Hospodinovo jméno milovali
a byli mu služebníky,
všechny, kdo chrání sobotu před znesvěcením
a drží se mé smlouvy –
7 ty všechny přivedu na horu své svatosti
a oblažím je ve svém domě modlitby.
Jejich zápaly a jejich oběti
dojdou zalíbení na mém oltáři
a můj dům bude nazýván domem modlitby
pro všechny národy.
8 Tak praví Panovník Hospodin,
který shromažďuje rozehnaný Izrael:
Shromáždím k němu ještě další,
k těm, kdo už byli shromážděni.
Nenažraní psi
9 Všechna polní i lesní zvířata,
pojďte žrát!
10 Strážní Izraele jsou samí slepci,
nevědí vůbec nic;
všichni jsou němí jako psi,
co ani štěkat neumí;
polehávají se svými sny,
svůj spánek milují.
11 Jsou to tak nenažraní psi,
že se neumějí nikdy nasytit.
A to jsou pastýři!
Nemají porozumění,
každý se na svou cestu obrátil,
všichni se zajímají jen o svůj zisk.
12 „Pojďte,“ vykřikují, „víno chci!
Pivem se pojďme zpít!
Zítřek bude právě takový,
jen toho bude ještě víc!“
57 Spravedliví umírají
a nikomu to nevadí;
zbožní lidé navždy odcházejí
a nikdo na to nemyslí,
že spravedliví odcházejí
před neštěstím.
2 Odcházejí v pokoji,
odpočívají na loži,
kdo přímou cestou kráčeli.
Plémě nevěstky
3 Teď ale přistupte, vy synové čarodějky,
vy plémě nevěrníka a nevěstky!
4 Komu se to posmíváte?
Komu se pošklebujete,
na koho jazyk vyplazujete?
Copak nejste děti vzpoury,
nejste plémě lži?
5 Vášnivě smilníte v posvátných hájích
a pod kdejakým stromem košatým;
zabíjíte své děti v roklích
pod skalními útesy!
6 Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl,
právě ony budou tvým osudem.
Vždyť právě jim vyléváš úlitby,
jim přinášíš své moučné oběti.
Copak mě tyto věci obměkčí?
7 Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala,
na ni jsi stoupala, abys tam obětovala.
8 Za svými dveřmi, za svými veřejemi
postavila sis památník.
Daleko ode mě ses vysvlékla,
vystoupilas na lože a doširoka odkryla;
smlouvou ses s nimi spojila,
jejich lože milovala, na úd zírala!
9 S olejem jsi za Molochem chodila,
byla jsi samá vonná mast;
do dálek jsi své posly vyslala,
sestoupila jsi až do pekla.
10 Tou spoustou cest ses unavila,
neřekneš ale: „Marná námaha!“
V tom svém údu jsi život nalezla,
a tak jsi nepolevila.
11 Koho ses tolik děsila a bála,
že jsi zradila?
Na mě sis ani nevzpomněla,
vůbec jsi na mě nedbala!
To proto, že jsem tak dlouho mlčel,
přestala jsi mě mít v úctě?
12 Já sám odhalím spravedlnost tvou
i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou.
13 Až budeš volat o pomoc,
nech se zachránit tou svou sebrankou!
Všechny ty modly přece vítr odnese,
odvane je už pouhý dech.
Kdo se však ke mně uchýlí,
dostane zemi za dědictví
a obdrží horu mé svatosti.
Pokoj vzdáleným i blízkým
14 On říká:
Budujte, budujte, cestu připravte,
překážky z cesty mému lidu odkliďte!
15 Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený,
jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý:
Žiji vysoko a ve svatosti,
ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný,
abych oživil ducha pokorných,
abych oživil srdce sklíčených.
16 Nebudu stále vznášet výčitky,
nebudu se hněvat navěky –
vždyť by se přede mnou každý duch zhroutil,
každá duše, již jsem učinil!
17 Rozlítil jsem se nad hříchem jejich lakoty,
bil jsem je ve svém hněvu skryt,
oni však stále po svém odcházeli pryč.
18 Viděl jsem jejich cesty – přesto je uzdravím,
znovu je povedu a útěchu jim navrátím,
19 ovoce chvály stvořím pro jejich rty.
Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým,
praví Hospodin. Já je uzdravím.
20 Ničemové však budou jak moře bouřící,
jež nemůže se utišit
a jehož vlny kalným bahnem zmítají.
21 Můj Bůh praví: Není pokoje pro ničemy! [c]
Půst, který se líbí mně
58 Křič z plna hrdla, ze všech sil,
pozvedni hlas jako polnici.
Ohlas mému lidu jeho provinění,
domu Jákobovu jeho hřích.
2 Den co den mě prý hledají,
mé cesty by rádi poznali!
Jako národ, jenž se spravedlivě chová
a neopouští zákony svého Boha,
tak mě žádají o spravedlivé soudy,
rádi by byli v Boží blízkosti!
3 Říkají: „Proč se postíme, [d]
když se na to nedíváš?
Pokořujeme se hladem,
a ty si toho nevšímáš?“
Jen se podívejte –
v postní den si děláte, co chcete,
všechny své dělníky ale honíte.
4 Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,
vaše krutá pěst dopadá na druhé.
Nemůžete se postit tak jako dnes,
abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!
5 To že je půst, který se líbí mně?
Den, kdy má člověk hladovět?
Kdy má jak rákos hlavu naklánět
a stlát si pytlem a popelem?
Jak můžeš tohle nazývat postem,
dnem, který má Hospodin v oblibě?
6 Není snad toto půst, který se líbí mě –
uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,
rozvázat ty, kdo vězí v provazech,
propustit utlačované jako svobodné,
takže každé jho zlomíte?
7 Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,
ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?
Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,
přestat být netečný k vlastním příbuzným?
8 Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne
a tvé zdraví rychle rozkvete;
tvá spravedlnost tě bude předcházet
a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;
o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!
Když ze svého středu útlak odvrhneš,
ukazování prstem a řeči zlé,
10 hladovému když se štědře nabídneš
a nasytíš duše ztrápené,
tehdy tvé světlo vzejde v temnotě
a tvá noc bude jako poledne.
11 Tehdy tě Hospodin stále povede,
nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé
a tvým kostem dodá na síle.
Budeš se podobat zavlažené zahradě,
budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.
12 Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;
základy minulých pokolení znovu vystavíš.
Budou tě nazývat stavitelem zbořenin
a obnovitelem cest, aby se dalo žít.
13 Když se tvá noha vyhne sobotě,
aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš,
když budeš sobotu nazývat svým blahem,
Hospodinovým svatým a slavným dnem,
a budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest,
aby sis nedělal, co chceš,
a s řečmi přestaneš,
14 tehdy v Hospodinu rozkoš nalezneš
a já tě dovedu na výšiny země,
abys užíval dědictví svého otce Jákoba.
Tak promluvila ústa Hospodinova.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.