Chronological
9 Čtvrtého roku Ezechiášovy vlády (což byl sedmý rok izraelského krále Hošey, syna Elova,) vytáhl asyrský král Šalman-assar [a] proti Samaří a oblehl je. 10 Teprve po třech letech je dobyl. Samaří padlo v šestém roce Ezechiášovy vlády, což byl devátý rok izraelského krále Hošey. 11 Asyrský král odvlekl Izrael do Asýrie a usadil je v Chalachu a Chaboru na řece Gozan a v médských městech. 12 Stalo se to proto, že neposlouchali Hospodina, svého Boha, ale porušovali jeho smlouvu. Neposlouchali a neřídili se ničím z toho, co přikázal Hospodinův služebník Mojžíš.
Asyrská hrozba
13 Čtrnáctého roku [b] krále Ezechiáše vytáhl asyrský král Senacherib [c] proti všem judským opevněným městům a dobyl je. 14 Judský král Ezechiáš vzkázal asyrskému králi do Lachiše: „Pochybil jsem. Jakékoli břímě mi uložíš, to ponesu, jen ode mě prosím odtáhni.“ Asyrský král tedy judskému králi Ezechiášovi uložil zaplatit 300 talentů [d] stříbra a 30 talentů [e] zlata. 15 Ezechiáš mu odevzdal všechno stříbro, které se našlo v Hospodinově chrámu a v pokladnicích královského paláce. 16 Judský král Ezechiáš tenkrát oloupal dveře i sloupy Hospodinova chrámu, které předtím sám nechal pokrýt zlatem, a odevzdal to asyrskému králi.
17 Asyrský král vyslal z Lachiše do Jeruzaléma ke králi Ezechiášovi svého vrchního velitele, nejvyššího správce a nejvyššího komořího s mocným vojskem. Vytáhli a zamířili k Jeruzalému, vystoupali vzhůru, a když dorazili, postavili se u strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli. 18 Volali krále, ale vyšel k nim správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův.
19 Nejvyšší komoří k nim promluvil:
„Vyřiďte Ezechiášovi: Tak praví velkokrál, král Asýrie: V co to doufáš? 20 To si myslíš, že pouhá slova nahradí válečné umění a sílu? Na koho to spoléháš, že se mi protivíš? 21 Spolehl ses na Egypt, na ten nalomený rákos? Kdo se o něj opře, tomu probodne dlaň! Takový je egyptský vládce farao ke všem, kdo na něj spolehnou. 22 Možná mi řeknete: ‚Spoléháme na Hospodina, svého Boha.‘ Není to snad ten, jehož obětní výšiny a oltáře Ezechiáš sám odstranil? Judovi a Jeruzalému pak nařídil: ‚Před tímto oltářem v Jeruzalémě se budete klanět!‘
23 Pojď se teď vsadit s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní, jestli si na ně najdeš jezdce! 24 Jak se chceš postavit hejtmanu poslední provincie mého pána, když se spoléháš na vozy a jezdce z Egypta? 25 A navíc, cožpak jsem vytáhl toto místo zničit bez Hospodina? To Hospodin mi řekl: ‚Vytáhni proti té zemi a znič ji!‘“
26 Eliakim, syn Chilkiášův, Šebna a Joach nejvyššího komořího požádali: „Mluv prosím ke svým služebníkům aramejsky, vždyť rozumíme. Nemluv s námi hebrejsky. Lid na hradbách to slyší.“
27 Nejvyšší komoří jim odpověděl: „Copak mě můj pán s těmito slovy poslal za tvým pánem a za tebou? Poslal mě právě za těmi muži na hradbách! Budou žrát svoje lejna a pít svou moč tak jako vy!“
28 Pak se nejvyšší komoří postavil a začal hlasitě volat v hebrejštině:
"Slyšte slovo velkokrále, krále Asýrie! 29 Tak praví král: Nenechte se od Ezechiáše klamat. Z mé ruky vás vysvobodit nemůže! 30 Nenechte se od Ezechiáše navádět k důvěře v Hospodina, když vám tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí; toto město nepadne asyrskému králi do rukou.‘
31 Neposlouchejte Ezechiáše! Takto praví král Asýrie: Uzavřete se mnou mír, vyjděte ke mně. Každý pak budete sklízet svou vinici a své fíky, každý budete pít ze své studny, 32 než přijdu a vezmu vás do země podobné té vaší, do země obilí a moštu, země chleba a vinic, země oliv a medu. Žijte, neumírejte!
Neposlouchejte Ezechiáše! Jenom vás podvádí, když tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí.‘ 33 Vysvobodili snad bohové všech národů své země z rukou asyrského krále? 34 Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde jsou bohové Sefarvaimu, Heny a Ivy? Vysvobodili snad z mé ruky Samaří? 35 Kdo z bohů všech těch zemí vysvobodil svou zemi z mých rukou? Jak by tedy Hospodin z mé ruky vysvobodil Jeruzalém?“
36 Lid mlčel. Neodpověděli mu ani slovo. Královský rozkaz totiž zněl: „Neodpovídejte mu!“ 37 Správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův, pak přišli k Ezechiášovi, roucha roztržená, a ohlásili mu, co říkal nejvyšší komoří.
Dnes je den soužení
19 Když to král Ezechiáš uslyšel, roztrhl své roucho a zahalen pytlovinou vešel do Hospodinova chrámu. 2 Správce paláce Eliakima, písaře Šebnu a starší kněze, zahalené pytlovinou, poslal k proroku Izaiášovi, synu Amosovu, 3 aby mu řekli: „Tak praví Ezechiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Porod už začal, ale není dost sil. 4 Kéž by Hospodin, tvůj Bůh, slyšel, co všechno řekl nejvyšší komoří vyslaný svým pánem, asyrským králem, aby urážel živého Boha. Kéž by je ztrestal za ta slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Modli se proto za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala.“
5 Služebníci krále Ezechiáše tedy přišli k Izaiášovi. 6 Izaiáš jim odpověděl: „Vyřiďte svému pánu: Tak praví Hospodin – Neboj se slov, která jsi slyšel, když se proti mně rouhali sluhové asyrského krále. 7 Hle, zavanu na něj duchem, zaslechne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho nechám padnout mečem.“
8 Mezitím se nejvyšší komoří doslechl, že asyrský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a zastihl ho při obléhání Libny. 9 Vtom se král dozvěděl o Tirhakovi: „Habešský král vytáhl proti tobě do boje.“ Obratem proto vyslal posly k Ezechiášovi se slovy: 10 „Vyřiďte judskému králi Ezechiášovi:
Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále. 11 Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naložili se všemi zeměmi – vyhubili je! A ty bys měl uniknout? 12 Copak jiní bohové vysvobodili své národy? Mí předkové je vyhladili! Jak dopadl Gozan, Charan, Recef a lid Edenu v Tel-asaru? 13 Kde je král Chamátu, král Arpádu, král města Sefarvaim, Heny a Ivy?“
14 Král Ezechiáš převzal list od poslů a přečetl ho. Potom šel do Hospodinova chrámu a rozložil ho před Hospodinem. 15 Ezechiáš se tehdy k Hospodinu modlil: „Hospodine, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem! 16 Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Senacherib, jak urážel živého Boha?
17 Je to tak, Hospodine, asyrští králové ty národy i jejich země zpustošili 18 a jejich bohy naházeli do ohně. Nejsou to přece žádní bohové, ale jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen – to proto je zničili. 19 Teď ale prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný Bůh!“
Kohos to urážel?
20 Izaiáš, syn Amosův, tehdy Ezechiášovi vzkázal: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Tvou modlitbu ohledně asyrského krále Senacheriba jsem vyslyšel. 21 Toto je slovo, které o něm vyřkl Hospodin:
Posmívá se ti, pohrdá tebou
panna, Dcera sionská;
pošklebuje se nad tebou
Dcera jeruzalémská!
22 Kohos to urážel, komu ses rouhal,
proti komu jsi zvedl hlas?
Koho sis pyšně měřil očima?
Svatého Izraelova!
23 Urážels Pána ústy svých poslů,
prý: ‚Já mám přece tolik vozů!
Všemi svahy Libanonu
vystoupal jsem k hřebenům,
vykácel tam cedry, bory,
dosáh jsem až na vrcholy,
do lesů a do hvozdů.
24 Kopal jsem a vypil vodu cizincům,
nohama jsem rozdupal
všechny řeky Egypta!‘
25 Neslyšel jsi ve svých dálkách?
To já jsem to ustanovil,
rozhodl jsem odedávna!
Nyní jsem to tedy splnil:
města dobře opevněná
proměníš v hromady suti!
26 Kdo v nich bydlí, vysíleni,
vyděšeni, zahanbeni,
jak bylina polní byli,
jako tráva zelená,
jako plevel na střechách –
uschne dřív, než uzrává!
27 Ať sedíš, chodíš sem a tam,
ať na mě běsníš, já tě znám.
28 Tvé běsnění a tvá pýcha
ke mně dolehla.
Udidlo dám na tvá ústa,
do nosu zabodnu ti hák,
odvedu tě, kudys přišel,
stejnou cestou půjdeš zpět!
29 A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku ale sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody. 30 Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce. 31 Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!
32 Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi:
Nevstoupí do tohoto města,
nevystřelí sem ani šíp,
násep proti němu nenavrší
a nikdo nenastaví štít.
33 Odejde, kudy přivedla ho cesta,
do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.
34 To město budu hájit,
já sám je zachráním,
pro sebe učiním to
a pro Davida, jenž byl můj služebník!“
35 Téže noci pak vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali a hle – všude samé mrtvoly! 36 Asyrský král Senacherib se sebral, odtáhl pryč a zůstal v Ninive. 37 Jednou, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, ho jeho synové Adramelech a Sarecer probodli mečem. Uprchli pak do země Ararat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-chadon.
46 Pro předního zpěváka, vysokým hlasem.
Píseň synů Korachových.
2 Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
3 Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
4 i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem! séla
5 Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
6 Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
7 Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!
8 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
9 Pojďte se podívat, co Hospodin umí,
jak hrozné divy činí na zemi!
10 Ve všech koncích světa boje zastavuje,
láme luky, seká kopí, vozy pálí plamenem.
11 Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh,
svrchovaný jsem mezi národy,
svrchovaný jsem na zemi!
12 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
80 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“.
Žalm Asafův.
2 Pastýři Izraele, naslouchej,
jenž vodíš Josefa jako ovce své,
jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se!
3 Před Efraimem, Benjamínem a Manasesem
probuď svoji moc,
přispěj nám na pomoc!
4 Bože, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
5 Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš
modlitby svého lidu s hněvem odmítat?
6 Nakrmil jsi je chlebem pláče,
kalich slz plný jsi jim vypít dal.
7 U našich sousedů vydals nás potupě, [a]
každý náš nepřítel se nám vysmívá.
8 Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
9 Z Egypta přenesl jsi vinné révoví,
vyhnal jsi pohany, abys je zasadil.
10 Místo jsi pro tu révu připravil,
zarostla celou zem, vpustila kořeny.
11 Vysoké hory přikryl její stín,
ratolestmi zakryla cedry nejvyšší.
12 Až k moři vyslala svoje výhonky,
její větévky až k Eufratu dosáhly.
13 Proč jen jsi rozbořil zídku té vinice,
aby z ní každý kolemjdoucí trhat směl?
14 Lesní kanci ji rozryli,
polní zvířata ji spásají!
15 Bože zástupů, navrať se,
pohlédni z nebe, jen se podívej –
o tuto révu se postarej!
16 Réva, již sázela tvá pravice,
ratolest, kterou sis pěstoval,
17 posekána, spálena ohněm je,
od tvého hněvu umírá.
18 Kéž je tvá ruka nad mužem tvé pravice,
nad lidským synem, jehož sis vychoval!
19 Neopustíme tě už nikdy více;
oživ nás, ať můžeme tvé jméno uctívat!
20 Hospodine Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
135 Haleluja!
Chvalte jméno Hospodin,
chvalte, Hospodinovi sloužící,
2 vy, kdo stojíte v domě Hospodinově,
v domě našeho Boha, v jeho nádvořích!
3 Chvalte Hospodina – jak dobrý je Hospodin!
Jeho jméno opěvujte – jak je nádherné!
4 Hospodin přece Jákoba vyvolil,
Izrael je jeho zvláštním pokladem!
5 Hospodin je veliký – to vím jistě,
nad všechny bohy je náš Panovník.
6 Hospodin činí, cokoli se mu zachce,
jak v nebi, tak i na zemi,
v mořích i v každé hlubině!
7 On nechá od obzoru stoupat mraky,
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
8 On pobil v Egyptě prvorozené,
od lidí až po dobytek.
9 Divy a zázraky seslal, Egypte, proti tobě,
na tebe, faraone, na všechny služebníky tvé!
10 On porazil četné národy
a mocné krále zbil –
11 emorejského krále Sichona
i Oga, krále Bášanu,
a všechny krále v Kanaánu.
12 Jejich zemi pak dal za dědictví,
dědictví pro Izrael, svůj lid!
13 Tvé jméno, Hospodine, trvá navěky,
tvá památka, Hospodine, po všechna pokolení.
14 Ano, Hospodin obhájí svůj lid,
se svými služebníky bude lítost mít!
15 Stříbro a zlato jsou pohanské modly,
výtvory rukou člověčích.
16 Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
17 Uši mají, a neslyší,
v ústech nemají ani vzdech!
18 Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají! [a]
19 Rodino Izraelova, velebte Hospodina!
Rodino Áronova, velebte Hospodina!
20 Rodino Leviho, velebte Hospodina!
Kdo ctíte Hospodina, velebte Hospodina!
21 Ze Sionu ať je Hospodin veleben –
Jeruzalém je jeho domovem!
Haleluja!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.