Chronological
Vyliji vody na žíznivé
44 Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku,
slyš, Izraeli, vyvolený můj!
2 Toto praví Hospodin, který tě učinil,
který tě v lůnu utvořil
a který tě podpoří:
Neboj se, můj služebníku Jákobe,
můj vyvolený Ješurune! [a]
3 Já vyliji vody na žíznivé
a potoky na vyschlou zem.
Vyliji svého Ducha na tvé símě,
své požehnání na tvé potomky,
4 takže porostou jako tráva na louce
a jako vrby u řeky.
5 Jeden řekne: „Patřím Hospodinu“
a druhý Jákobovo jméno ponese,
další si na ruku napíše „Hospodinův“
a přijme jméno Izrael.
Kdo je jako já?
6 Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.
7 Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
8 Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!
9 Výrobci model jsou zcela nicotní,
to, co obdivují, jim nemůže pomoci.
Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí
a nic nevědí, aby se aspoň styděli!
10 Kdo vyrábí boha a modlu odlévá,
vůbec nic nezíská.
11 Ostuda čeká všechny jeho stoupence –
vždyť i umělec je jen člověkem!
Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí,
aby se děsit a stydět museli!
12 Kovář si bere nářadí
a pracuje s ním ve výhni;
tvaruje modlu kladivy,
dře se s ní ze všech sil.
Přitom hladoví až k umdlení
ani se nenapije, až se vysílí.
13 Řezbář tu modlu měří šňůrou
a zakresluje křídou,
opracovává ji dláty,
rýsuje kružítky.
Zhotoví z toho lidský tvar,
skvělou podobiznu člověka,
aby v domě seděla.
14 Předtím však musel cedry pokácet,
vybrat si duby nebo cypřiše;
nechal je sílit mezi stromy v lese,
zasadil sosnu a rostla s deštěm.
15 To dřevo je pro člověka palivem –
kus z něho vezme a hřeje se,
kusem zatopí a chleba upeče,
z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se,
zhotoví si modlu, před níž poklekne.
16 Půlku dřeva spálí na ohni,
na němž si maso k jídlu připraví,
peče si pečeni a tou se nasytí.
Když se ohřeje, říká: „Výborně!
Je mi teplo, dívám se na oheň.“
17 Ze zbytku dřeva si pak boha udělá,
modlu, před níž se klaní a pokleká,
a říká jí svou modlitbu:
„Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!“
18 Vůbec nechápou! Vůbec nevědí!
Oči mají zaslepené, takže nevidí,
ničemu nerozumí v srdcích svých.
19 Nikdo se nezastaví, nepřemýšlí,
nemá rozum, nepomyslí si:
„Půlku jsem spálil na ohni,
upekl jsem si chleba na uhlí,
pekl jsem maso a nasytil se jím.
To mám teď ze zbytku dělat ohavnost,
před tímhle špalkem mám teď pokleknout?“
20 Takový člověk se krmí popelem,
oklamané srdce svádí jej.
Nezachrání se, neřekne:
„Nedržím v pravici prázdnou lež?“
21 Pamatuj na to, Jákobe,
pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník.
Já jsem tě vytvořil, jsi můj služebník,
nezapomenu, Izraeli, na tebe.
22 Jak oblak zaženu viny tvé,
tvé hříchy jak mlhu rozptýlím.
Navrať se ke mně zpět –
vždyť jsem tě vykoupil.
23 Jásejte, nebesa, Hospodin to učinil;
radostně křičte, zemské hlubiny!
Ať hory zvučně zpívají
i lesy a všechny stromy v nich,
neboť Hospodin Jákoba vykoupil
a v Izraeli se oslaví!
Jeruzalém bude obydlen
24 Toto praví Hospodin, který tě vykoupil,
který tě v lůnu zformoval:
Já jsem Hospodin,
který vše působí,
který sám roztahuje nebesa,
který překlenuje zemi zcela sám,
25 který maří lživá znamení
a věštce v blázny obrací,
který mudrce vrhá v zmatek
a jejich vědění obrací vniveč,
26 který potvrdí, co říká jeho služebník,
a předpověď svých poslů naplní.
Já říkám Jeruzalému: „Budeš obydlen!“
a judským městům: „Vystavěna budete!“
a pozvednu je z trosek.
27 Já říkám hlubině: „Vyschni,
neboť vysuším tvé proudy.“
28 Já říkám Kýrovi: [b] „Můj pastýř,“
neboť mou vůli zcela naplní.
Řekne Jeruzalému: „Buď vystavěn!“
a chrámu: „Buď znovu založen!“ [c]
Hospodinův pomazaný
45 Toto praví Hospodin svému pomazanému,
Kýrovi, jehož jsem vzal za pravici,
abych mu podmaňoval národy
a krále před ním odzbrojil,
abych mu otevíral brány
a dveře nezůstaly zavřeny:
2 Já před tebou půjdu
a srovnám nerovnosti,
rozbiji brány z bronzu,
roztříštím železné závory.
3 Vydám ti tajné poklady
a skrytá bohatství,
abys poznal, že já jsem Hospodin,
Bůh izraelský,
který tě volá jménem tvým.
4 Kvůli svému služebníku Jákobovi,
kvůli svému vyvolenému Izraeli
jsem tě zavolal jménem tvým –
i když mě neznáš, udělil jsem ti tituly. [d]
5 Já jsem Hospodin a žádný jiný není,
kromě mě není žádný Bůh.
I když mě neznáš, já tě vyzbrojím,
6 aby od východu k západu všichni poznali,
že kromě mě není ani jediný;
já jsem Hospodin a žádný jiný není!
7 Já formuji světlo a tvořím tmu,
působím pokoj a tvořím pohromu.
Já Hospodin to všechno působím.
8 Nebesa, sešlete shůry rosu,
ať spravedlnost prší z oblaků!
Otevři se, země, ať spása vyraší,
spravedlnost ať vzklíčí spolu s ní!
Já Hospodin jsem to vytvořil.
9 Běda tomu, kdo se hádá se svým Tvůrcem,
ač je střep z hlíny, pouhý střep!
Říká snad hlína hrnčíři: „Co to vyvádíš?“
Říká tvé dílo: „On je bezruký“?
10 Běda tomu, kdo říká otci: „Cos to zplodil?“
A ženě: „Na cos měla bolesti?“
11 Toto praví Hospodin,
Izraelův Svatý, který jej utvořil:
Na budoucnost se mě chcete vyptávat?
O mých dětech, o díle rukou mých
chcete mi dávat rozkazy?
12 Já jsem ten, kdo zemi udělal
a stvořil na ní člověka.
Já jsem ten, kdo svýma rukama roztáhl nebesa
a celý jejich zástup ovládám.
13 Já ve své spravedlnosti vzbudím Kýra
a všechny jeho cesty vyrovnám.
On moje město znovu zbuduje
a propustí mé vyhnance
bez placení a bez darů,
praví Hospodin zástupů.
Jediný spasitel
14 Toto praví Hospodin:
Egyptské bohatství, habešské zboží
i s urostlými Sabejci
přijdou k tobě a budou tví.
Za tebou půjdou se svými řetězy,
tobě se pokloní a pokorně vyznají:
„Bůh je jen u tebe
a není boha kromě něj!
15 Vskutku, ty jsi Bůh, který skrývá se,
Bůh Izraele, Spasitel!“
16 Výrobci model odejdou s ostudou,
všichni společně, s hanbou a potupou.
17 Izraele však Hospodin zachrání
věčným spasením.
Nebudete zahanbeni ani potupeni
už nikdy, navěky!
18 Nuže, toto praví stvořitel nebe, Hospodin,
ten Bůh, který zformoval zemi,
který ji učinil a upevnil,
který ji nestvořil, aby prázdná zůstala,
ale k bydlení ji zformoval:
Já jsem Hospodin
a žádný jiný není.
19 Nemluvil jsem přece skrytě,
v nějakém temném koutě země;
neřekl jsem Jákobovým potomkům:
„Hledejte mě v prázdnotě!“
Já jsem Hospodin, já mluvím pravdu
a říkám, co je poctivé.
20 Shromážděte se a přijďte,
uprchlíci z národů, spolu přistupte!
Nechápou ti, kdo dřevěné modly nosí,
že se modlí k bohu, který nespasí.
21 Jen promluvte, předložte důkazy,
můžete se spolu poradit!
Kdo to odedávna předpovídal,
kdo to už kdysi zvěstoval?
Kdo jiný než já, Hospodin?
Kromě mě jiný Bůh není,
spravedlivý Bůh a spasitel –
není tu žádný kromě mne!
22 Obraťte se ke mně, ať jste spaseny,
všechny zemské končiny –
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není.
23 Při sobě samém přísahám,
ústy pronáším slova pravdivá,
jež nelze odvolat:
Přede mnou každý padne na kolena
a každý jazyk bude při mně přísahat.
24 „Jen v Hospodinu,“ budou o mně říkat,
„je spravedlnost a síla!“
Všichni, kdo proti němu zuřili,
přijdou k němu a budou zahanbeni,
25 ale všichni Izraelovi potomci
dojdou v Hospodinu slávy a vítězství.
Modly se hroutí
46 Padl Bél, [e] Nabú [f] se hroutí,
zvířata vezou jejich sochy pryč;
břemeny, jež jste si nosili,
jsou obtížena k padnutí.
2 Hroutí se, spolu padají,
nemohou to břímě zachránit,
musejí odejít do zajetí.
3 Slyšte mě, dome Jákobův,
všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu,
vy, které hýčkám od lůna matky,
vy, které od narození nosím v náručí:
4 Až do stáří, až do šedin
já sám, to já vás podpořím;
já jsem vás učinil a já vás nosím,
já vás podpořím a zachráním.
5 Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Kdo je podle vás jako já?
S kým mě to chcete srovnávat?
Což se mi někdo podobá?
6 Lidé sypou zlato z měšce
a váží stříbro na váze –
najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal,
aby ho mohli v kleče uctívat.
7 Nosí ho na ramenou, tahají se s ním,
on potom stojí, kde ho postaví,
na svém místě stojí bez hnutí.
Když k němu volají, neodpoví jim,
nezachrání je z jejich soužení.
8 Vzpomeňte si na to a vzmužte se,
vy zrádci, zamyslete se!
9 Vzpomeňte na věci dávno minulé,
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není,
jsem Bůh a není žádný kromě mne.
10 Já od počátku oznamuji konec
a odedávna, co teprv nastane.
Říkám: „Má vůle stane se,
udělám vše, co se mi chce.“
11 Já zavolám od východu dravce, [g]
muže své vůle ze země daleké.
Co jsem řekl, to učiním,
své rozhodnutí naplním.
12 Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí,
od spravedlnosti tak vzdálení:
13 Svou spravedlnost jsem přiblížil,
není vzdálená,
neopozdí se spása má.
Já obdařím Sion spásou
a Izrael svou krásou.
Pád Babylonu
47 Klesni a seď v prachu,
panno, Dcero babylonská!
Seď na zemi, a ne na trůnu,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
něžnou a hýčkanou.
2 Chop se mlýnku a mouku mel,
odlož své závoje.
Vyhrň si sukni, obnaž nohy,
broď se řekami!
3 Ať se ukáže tvá nahota,
tvá hanba ať je odkryta!
Pustím se do pomsty
a nikoho neušetřím.
4 Náš vykupitel je Svatý Izraelův,
má jméno Hospodin zástupů.
5 Odejdi a seď mlčky v tmách,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
nad královstvími královnou.
6 Rozhněval jsem se na svůj lid
a potupil své dědictví;
vydal jsem ti je napospas,
tys ale nad nimi lítost neměla,
svým jhem jsi i starce krutě tížila.
7 Říkalas: „Jsem věčná královna,“
a nic sis k srdci nebrala,
na konec jsi nepomýšlela.
8 Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší,
která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si:
„Já – a kdo je víc?
Nebudu vdovou, nepřijdu o děti!“
9 Přijde to ale na tebe obojí
v jediné chvíli, v jednom dni:
staneš se vdovou a přijdeš o děti.
Všechno to na tebe přijde v plnosti,
spoustě tvých kouzel navzdory,
navzdory moci čárů tvých.
10 Ve své zlobě ses cítila bezpečná,
říkala sis „Nikdo mě nevidí.“
Svou moudrostí a věděním jsi byla svedena,
takže sis v srdci myslela:
„Já – a kdo je víc?“
11 Proto na tebe přijde pohroma,
kterou nebudeš umět zažehnat.
Dopadne na tebe neštěstí,
které nebudeš moci odvrátit.
Náhle na tebe přijde záhuba –
ani se nenadáš!
12 Jen se teď postav se svými čáry,
s tím množstvím kouzel svých,
jimiž ses zabývala od mládí.
Třeba ti nějak prospějí,
třeba někoho vystrašíš!
13 Vyčerpána jsi všemi těmi radami!
Jen ať se teď tví astrologové postaví,
hvězdopravci se svou předpovědí na měsíc,
ať tě zachrání z toho, co na tebe přichází.
14 Hle – jsou pouhá sláma, oheň spálí je,
ani sebe nezachrání z moci plamene!
K zahřátí tu nezůstane ani uhlí řeřavé,
žádný oheň, u něhož by se dalo posedět.
15 Takto ti prospějí ti tvoji kupčíci,
s nimiž ses zabývala od mládí.
Každý se potácí svými cestami,
nezachrání tě nikdo z nich!
Zatvrzelý lid
48 Slyšte to, dome Jákobův,
vy, kdo se nazýváte jménem Izrael,
vy, kdo jste vzešli z Judova semene,
vy, kdo přísaháte Hospodinovým jménem,
vy, kdo Boha Izraele vzýváte,
ale ne v pravdě a ne poctivě,
2 vy, kdo se na svaté město odvoláváte,
vy, kdo se opíráte o Boha Izraele,
jehož jméno je Hospodin zástupů:
3 Předem jsem oznamoval věci minulé,
vlastními ústy ohlásil jsem je,
náhle jsem jednal a staly se.
4 Že jsi zatvrzelý, věděl jsem,
svaly tvé šíje že jsou železné
a že máš čelo bronzové.
5 Proto jsem ti ty věci oznámil předem,
předtím než přišly, ohlásil jsem je,
abys neřekl: „Stalo se to dík mé modle,
má socha to zařídila, můj odlitek!“
6 Slyšel jsi o tom, teď pohleď na to vše –
kdy už to uznáte?
Teď ti však ohlašuji nové věci,
věci tajné, o nichž jsi nevěděl.
7 Teď byly stvořeny, a ne dřív,
dodneška jsi o nich neslyšel,
abys neřekl: „O tom já přece vím!“
8 Neslyšel jsi o tom, nic jsi nevěděl,
tvé ucho bylo tehdy zavřené.
Věděl jsem totiž, že jsi zrádce,
že jsi od narození vzbouřenec.
9 Kvůli svému jménu svůj hněv zdržuji,
kvůli své chvále se k tobě krotím,
abych tě nezničil.
10 Hle – přetavil jsem tě, ač nejsi stříbrný,
vyvolil jsem tě v peci soužení.
11 Kvůli sobě, sobě samému to činím –
proč bych se měl nechat hanobit?
O svoji slávu se s jiným nedělím!
Vyjděte z Babylonu
12 Slyš mě, Jákobe,
ty, Izraeli, můj povolaný:
Já jsem – já jsem ten první
a jsem i poslední.
13 Má vlastní ruka zemi založila,
moje pravice nebe roztáhla;
kdykoli je zavolám,
v pozoru naráz musí stát.
14 Všichni se shromážděte a poslyšte:
Kterýpak z bohů tohle předpověděl?
Ten, jehož Hospodin miluje,
vykoná jeho vůli s Babylonem,
jeho ruka padne na Chaldejce. [h]
15 Já, já sám jsem promluvil,
ano, já jsem ho povolal;
přivedu ho sem
a jeho cesta bude úspěšná.
16 Přistupte ke mně a tohle poslyšte:
Od počátku jsem nikdy nemluvil skrytě
a ve chvíli, kdy se to děje,
já tam jsem.
Teď mě posílá Panovník Hospodin
spolu s Duchem svým.
17 Toto praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě učí úspěchu
a vede tě po cestě,
po níž bys jít měl.
18 Kdybys tak poslouchal mé příkazy,
tvůj pokoj by proudil jako potoky,
jak mořské vlny by byl tvůj blahobyt.
19 Jako písku by bylo tvého semene
a tvých potomků jako zrnek v něm;
jejich jméno by nikdy nevymizelo,
nebylo by vymýceno přede mnou.
20 Vyjděte z Babylonu,
unikněte Chaldejcům!
Zvěstujte zvučným jásotem,
všude to rozhlaste,
vyřiďte ve všech zemských končinách:
„Hospodin vykoupil svého služebníka Jákoba!“
21 Nežíznili, když je vedl pouštěmi,
vyvedl pro ně vodu ze skály;
rozetnul skálu
a vody vytryskly.
22 Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.