Chronological
Dnes je den soužení
37 Když to král Ezechiáš uslyšel, roztrhl své roucho a zahalen pytlovinou vešel do Hospodinova domu. 2 Správce paláce Eliakima, písaře Šebnu a starší kněze, zahalené pytlovinou, poslal k proroku Izaiášovi, synu Amosovu, 3 aby mu řekli: „Tak praví Ezechiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Porod už začal, ale není dost sil. 4 Kéž by Hospodin, tvůj Bůh, slyšel, co řekl nejvyšší komoří vyslaný svým pánem, asyrským králem, aby urážel živého Boha. Kéž by je ztrestal za ta slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Modli se proto za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala.“
5 Služebníci krále Ezechiáše tedy přišli k Izaiášovi. 6 Izaiáš jim odpověděl: „Vyřiďte svému pánu: Tak praví Hospodin – Neboj se slov, která jsi slyšel, když se proti mně rouhali sluhové asyrského krále. 7 Hle, zavanu na něj duchem, zaslechne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho nechám padnout mečem.“
8 Mezitím se nejvyšší komoří doslechl, že asyrský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a zastihl ho při obléhání Libny. 9 Vtom se král dozvěděl o Tirhakovi: „Habešský král vytáhl proti tobě do boje.“ Jakmile to uslyšel, vyslal posly k Ezechiášovi se slovy: 10 „Vyřiďte judskému králi Ezechiášovi:
Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále. 11 Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naložili se všemi zeměmi – vyhubili je! A ty bys měl uniknout? 12 Copak jiní bohové vysvobodili své národy? Mí předkové je vyhladili! Jak dopadl Gozan, Charan, Recef a lid Edenu v Tel-asaru? 13 Kde je král Chamátu, král Arpádu, král města Sefarvaim, Heny a Ivy?“
14 Král Ezechiáš převzal list od poslů a přečetl ho. Potom šel do Hospodinova domu a rozložil ho před Hospodinem. 15 Ezechiáš se tehdy k Hospodinu modlil: 16 „Hospodine zástupů, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem! 17 Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Senacherib, jak urážel živého Boha?
18 Je to tak, Hospodine, asyrští králové ty národy i jejich země zpustošili 19 a jejich bohy naházeli do ohně. Nejsou to přece žádní bohové, ale jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen – to proto je zničili. 20 Teď však prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný!“
Kohos to urážel
21 Izaiáš, syn Amosův, tehdy Ezechiášovi vzkázal: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, ke kterému ses modlil ohledně asyrského krále Senacheriba. 22 Toto je slovo, které o něm vyřkl Hospodin:
Posmívá se ti, pohrdá tebou
panna, Dcera sionská;
pošklebuje se nad tebou
Dcera jeruzalémská!
23 Kohos to urážel, komu ses rouhal,
proti komu jsi zvedl hlas?
Koho sis pyšně měřil očima?
Svatého Izraelova!
24 Urážels Pána ústy svých sluhů,
prý: ‚Já mám přece tolik vozů!
Všemi svahy Libanonu
vystoupal jsem k hřebenům,
vykácel tam cedry, bory,
dosáh jsem až na vrcholy,
do lesů a do hvozdů.
25 Vykopal jsem, vypil vodu,
nohama jsem rozdupal
všechny řeky Egypta!‘
26 Neslyšel jsi ve svých dálkách?
To já jsem to ustanovil,
rozhodl jsem odedávna! [a]
Nyní jsem to tedy splnil:
města dobře opevněná
proměníš v hromady suti!
27 Kdo v nich bydlí, vysíleni,
vyděšeni, zahanbeni,
jak bylina polní byli,
jako tráva zelená,
jako plevel na střechách –
uschne [b] dřív, než uzrává!
28 Ať sedíš, chodíš sem a tam,
ať na mě běsníš, já tě znám.
29 Tvé běsnění a tvá pýcha
ke mně dolehla.
Udidlo dám na tvá ústa,
do nosu zabodnu ti hák,
odvedu tě, kudys přišel,
stejnou cestou půjdeš zpět!
30 A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku však sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody. 31 Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce. 32 Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!
33 Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi:
Nevstoupí do tohoto města,
nevystřelí sem ani šíp,
násep proti němu nenavrší
a nikdo nenastaví štít.
34 Odejde, kudy přivedla ho cesta,
do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.
35 To město budu hájit,
já sám je zachráním,
pro sebe učiním to
a pro Davida, jenž byl můj služebník!“
36 Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali, a hle – všude samé mrtvoly! 37 Asyrský král Senacherib se sebral, odtáhl pryč a zůstal v Ninive. 38 Jednou, když se klaněl v domě svého boha Nisrocha, ho jeho synové Adramelech a Sarecer probodli mečem. Uprchli pak do země Ararat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-chadon.
Ezechiášova nemoc
38 V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“
2 Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: 3 „Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.
4 Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo: 5 „Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života. 6 Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit.
7 Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil: 8 Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů.
9 Toto napsal judský král Ezechiáš poté, co se uzdravil ze své nemoci:
10 Říkal jsem si:
Uprostřed života musím odejít,
svá léta strávím v branách podsvětí!
11 Říkal jsem si:
Hospodina už nespatřím
na zemi mezi živými;
neuvidím se s žádným člověkem,
s nikým, kdo žije na světě.
12 Už je strženo mé obydlí,
jako stan kočovníků stěhuje se pryč;
jako tkadlec jsem svůj život zavinul,
když odstřihls mě od stavu –
než uplyne den s večerem,
se mnou skoncuješ!
13 Do rána jsem křičel v bolestech,
drtils mi kosti jako lev –
než uplyne den s večerem,
se mnou skoncuješ!
14 Kvílím jako drozd anebo rorejs,
naříkám jako holubice,
oči mi slábnou, jak vzhůru vyhlížím,
stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí!
15 Co ale mohu říct?
Co o mně řekl, učiní.
Svá léta projdu krokem pomalým
a s duší plnou hořkosti.
16 Člověk však přesto, Pane, může žít,
pořád mi zůstal život a dýchání –
ty jsi mě uzdravil a oživil!
17 Hle, ta má hořkost nejprudší
se proměnila ve zdraví!
Vytrhl jsi mě z jámy nicoty,
všechny mé hříchy zahodil jsi pryč.
18 Není to hrob, kdo tě velebí,
ani smrt tě chválit neumí;
ti, kteří padli do jámy,
nevzhlížejí k tvé věrnosti.
19 Živý, jen živý tě může velebit
tak jako já v dnešním dni;
otec své děti poučí
o tvé věrnosti.
20 Hospodin je připraven k mé záchraně –
zpívejme a hrajme na strunné nástroje
po všechny dny, kdy žijeme,
v Domě Hospodinově!
21 (Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků, přiložte ji na vřed, a bude uzdraven.“ 22 Ezechiáš se ptal: „Jaké dostanu znamení, že znovu vejdu do Hospodinova domu?“) [c]
Poslové z Babylonu
39 V té době babylonský král Marduk-bal-adan, syn Bal-adanův, poslal Ezechiášovi list a dar, neboť slyšel o jeho nemoci a uzdravení. 2 Ezechiáš posly radostně přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato, balzámy a výborný olej. Ukázal jim i celou zbrojnici a všechno, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V celém jeho paláci a v celém jeho panství nebylo nic, co by jim Ezechiáš neukázal.
3 Pak za králem Ezechiášem přišel prorok Izaiáš a ptal se: „Co říkali ti muži? Odkud přišli?“
„Přišli z veliké dálky, až z Babylonu,“ odpověděl Ezechiáš.
4 „Co ve tvém paláci viděli?“ ptal se dál.
„Viděli všechno, co v paláci mám,“ odvětil Ezechiáš. „Není nic, co bych jim ze svých pokladů neukázal.“
5 Izaiáš na to Ezechiášovi řekl: „Slyš slovo Hospodina zástupů: 6 Hle, přicházejí dny, kdy vše, co máš v paláci, všechno, co až dodnes nashromáždili tví předkové, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic, praví Hospodin. 7 I tvoji synové, tví vlastní potomci, budou zajati a stanou se eunuchy v paláci babylonského krále!“
8 „Slovo Hospodinovo, které jsi řekl, je dobré,“ odpověděl Ezechiáš. Pomyslel si totiž: „Za mých dnů bude pokoj a bezpečí.“
76 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.
Zpívaný žalm Asafův.
2 V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3 Sálem [a] si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4 Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5 Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých! [b]
6 Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7 Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8 Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9 Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10 Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11 Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12 Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13 On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.