Chronological
Zaseli vítr, sklidí vichřici
8 Polnici na rty!
Na dům Hospodinův letí orli!
Smlouvu se mnou totiž zrušili,
mému Zákonu se vzepřeli.
2 Ano, volají:
„Bože náš, Izrael tě zná!“
3 Izrael ale dobro opustil,
a tak jej bude stíhat protivník.
4 Dosazují si krále, ale beze mě;
bez mého vědomí si volí velmože;
vyrábějí si modly stříbrné
a zlaté k vlastní záhubě.
5 Zavrhni to své tele, Samaří!
Vzplanul jsem hněvem proti nim.
Jak dlouho ještě budou beztrestní?
6 To tele z Izraele pochází,
řemeslník je vyrobil.
To že je Bůh? Nikoli!
Rozbito bude na třísky
to tele v Samaří!
7 Protože vítr zasévali,
sklidí vichřici.
Klasy zůstanou bez zrní,
budou bez úrody, bez mouky.
Pokud se něco urodí,
spolykají to cizáci.
8 Izrael bude pohlcen –
mezi pohany teď zůstane
jako nepotřebný odpadek.
9 Chodili totiž do Asýrie
jako divoký osamělý osel –
Efraim kupoval si milence!
10 Prodávali se mezi pohany,
já je teď ale shromáždím,
aby už brzy cítit začali
břemeno krále nad velmoži.
11 Efraim má tolik oltářů k oběti za hřích –
z těch se mu ale staly oltáře k hřešení!
12 Ve svém Zákoně jsem jim toho napsal tolik –
jim je to ale cizí, jako by nerozuměli!
13 Když mi přinášejí své oběti,
obětují maso, aby se najedli –
Hospodinu se to nelíbí!
Teď si připomene jejich provinění
a jejich hříchy potrestá:
Půjdou zpátky do Egypta! [a]
14 Izrael zapomněl na svého Tvůrce
a nastavěl si paláce;
Juda opevnil spoustu měst.
Já ale sešlu na jejich města oheň –
ten jim ty tvrze sežehne!
Přišly dny zúčtování
9 Neraduj se, Izraeli,
nejásej jako jiné národy!
Smilně jsi svého Boha opustil
a zamiloval sis mzdu nevěstky
všude tam, kde se mlátí obilí.
2 Mlat ani lis je však neuživí,
úroda vína přinese zklamání.
3 Nezůstanou už v Hospodinově zemi –
zpátky do Egypta půjde Efraim,
v Asýrii budou jíst nečisté pokrmy!
4 Nebudou už Hospodinu přinášet úlitby,
nepotěší ho svými oběťmi.
Jejich oběti budou jako chléb truchlících –
všichni, kdo ho jedí, se poskvrní.
Takový chléb jim krky nasytí,
do Hospodinova domu však nepatří.
5 Co si počnete v den sváteční,
v den Hospodinovy slavnosti?
6 I kdyby zkáze utekli,
Egypt je polapí,
Memfis jim pohřeb vystrojí.
Jejich stříbrné poklady si vezme trní,
v jejich příbytcích bude bodláčí.
7 Přišly dny zúčtování,
přišly dny odplaty.
Izrael ale vykřikuje: [b]
„Prorok je blázen!
‚Muž ducha‘ zešílel!“
To proto, že jste tak zkažení,
máte tak velkou nenávist.
8 Prorok je Efraimovi strážným
společně s Bohem svým,
na všech cestách mu ale nastražili pasti,
v domě jeho Boha je nenávist.
9 Hluboko tonou ve své zvrácenosti
tak jako tehdy v Gibeji; [c]
Bůh si však vzpomene na jejich viny
a ztrestá jejich hřích.
10 Když jsem nalezl Izrael,
byli jako hrozny v pustině.
Když jsem vaše otce uviděl,
byli jak na fíkovníku první ovoce.
Potom však odešli za Baal-peorem
a zasvětili se té obludě. [d]
Stali se stejně ohavnými
jako ten jejich miláček!
11 Efraimova sláva jako pták uletí –
žádné porody, těhotenství ani početí!
12 A i kdyby děti odchovali,
o každé z nich je připravím.
Ach, běda jim,
až se od nich odvrátím!
13 Vídal jsem Efraima jako Týr –
zasazený byl mezi loukami,
teď však Efraim odvádí
své děti k vrahovi.
14 Dej jim, Hospodine –
co jim dáš?
Dej jim lůno neplodné
a prsy bez mléka!
15 V Gilgalu začaly všechny jejich zločiny –
tam jsem k nim tehdy pojal nenávist. [e]
Kvůli zlu, které páchali,
je ze svého domu vypudím.
Nechci je milovat nikdy víc [f] –
jejich vůdcové jsou vzbouřenci!
16 Efraim bude bit,
takže mu uschnou kořeny,
aby nerodil.
I kdyby ale děti zplodili,
ty jejich drahoušky pobiji.
17 Můj Bůh je zavrhne,
neboť ho neposlouchali;
budou z nich tuláci mezi pohany.
Samaří zanikne
10 Izrael býval bujná réva,
která své hrozny plodila.
Čím víc však míval ovoce,
tím víc si stavěl oltáře.
Čím lepší byla jeho zem,
tím líp si zdobil sloupy posvátné.
2 Jejich srdce je úlisné,
teď už je ale stihne trest:
Hospodin zboří jejich oltáře,
jejich posvátné sloupy roztluče!
3 „Nemáme krále,“ řeknou tehdy,
„neboť jsme Hospodina nectili.
I kdybychom však krále měli,
jak by nám mohl pomoci?“
4 Vedou své řeči,
uzavírají smlouvy lživými sliby
a jejich spory bují jako pelyněk
na poli zoraném.
5 Strachovat se budou samařští obyvatelé
o to bet-avenské veletele. [g]
Jeho lid nad ním bude lkát,
jeho kněží budou naříkat,
že je ta jeho sláva opustila.
6 I samo tele odnesou do Asýrie
jako dar pro jejich velkokrále.
Efraim tehdy bude zahanben,
vlastní plány zklamou Izrael!
7 Zanikne Samaří i jeho král
tak jako pěna na vodách.
8 Zničena budou avenská návrší
– ten izraelský hřích –
a na jejich oltářích vzroste trní a bodláčí.
Tehdy řeknou horám: „Skryjte nás,“
a pahorkům: „Padněte na nás!“
9 Hřešíš, Izraeli, už od gibejských dní,
tam jsi se tehdy zastavil.
Copak je nepostihl tehdy v Gibeji
boj proti pachatelům bezpráví?
10 Potrestám je, kdy budu chtít:
Národy se spojí proti nim,
aby je spoutaly za jejich dvojí hřích.
11 Efraim býval povolná jalovička,
která obilí ráda mlátila.
Teď ale její krásnou šíji zapřáhnu
a Efraima poženu:
Juda bude orat
a Jákob vláčet.
12 Spravedlnost sejte
a lásku sklízejte;
zorejte ladem ležící zem! [h]
Čas hledat Hospodina je přece zde,
ať přijde a spravedlností vás zalije.
13 Vy jste však pěstovali podlost
a sklízeli jste zlo,
živili jste se přetvářkou!
Protožes spoléhal na vlastní cestu
a na množství svých hrdinů,
14 vypukne proti tvému lidu válka,
každá tvá pevnost bude zbořena.
Jako když Šalman v boji zbořil Bet-arbel,
když matky s dětmi ubíjel,
15 právě tak v Bet-elu dopadnete –
vaše zločiny jsou tak zlé!
Za svítání, než začne den,
král Izraele bude zahuben.
Copak se tě mohu vzdát?
11 Když byl Izrael ještě dítětem,
zamiloval jsem si jej;
tehdy jsem povolal
svého syna z Egypta. [i]
2 Čím jsem je ale volal víc,
tím více ode mě [j] odcházeli pryč –
baalům přinášeli oběti,
modly uctívali kadidly.
3 Já jsem Efraima učil chodit
a nosil jsem je v náručí;
oni však uznat nechtěli,
že jsem to já, kdo je uzdravil.
4 Táhl jsem je provazy lidskosti
a lany milování.
Byl jsem jim tím, kdo nadnáší
jho, které nosí na šíji;
skláněl jsem se k nim,
abych je nakrmil.
5 Nevrátí se snad do Egypta?
Asýrie jim bude kralovat!
Protože se odmítli vrátit ke mně,
6 v jejich městech bude řádit meč;
roztříští jejich závory,
jejich úmysly pohltí.
7 Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit;
i když k Nejvyššímu volají,
nepozvedne je vůbec nic.
8 Copak se tě, Efraime, mohu vzdát?
Mohu tě, Izraeli, vydat napospas?
Copak s tebou jak s Admou naložím?
Zachovám se k tobě jako k Cebojim? [k]
Srdce se ve mně obrací,
v nitru jsem pohnut lítostí.
9 Nevykonám svůj prudký hněv,
nevydám znovu Efraima záhubě.
Jsem přece Bůh, a ne člověk,
jsem Svatý uprostřed tebe –
nenavštívím tě už děsem.
10 Půjdou za Hospodinem
řvoucím jako lev.
Až zazní jeho řev,
jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.
11 Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci,
z asyrské země jako holoubci
a já je k nim domů navrátím,
praví Hospodin.
Navrať se ke svému Bohu
12 Efraim mě zahrnuje lží
a dům Izraele lstí.
Juda se Bohu stále zpěčuje –
Svatému, který věrný je.
2 Větrem se krmí Efraim,
honí se za větrem východním,
celý den rozmnožuje lež a násilí.
S Asýrií smlouvu sjednává,
a přitom nosí olej do Egypta.
3 Hospodin má žalobu proti Judovi;
Jákoba potrestá za jeho jednání,
za jeho skutky mu odplatí!
4 Už v lůně chytal svého bratra za paty, [l]
jako muž potom s Bohem zápasil. [m]
5 Zápasil s andělem a zvítězil;
s pláčem u něj tehdy o milost žadonil.
Našel jej v Bet-elu [n]
a tam s ním [o] promluvil –
6 Hospodin je Bůh zástupů,
má jméno Hospodin!
7 Navrať se proto ke svému Bohu,
pečuj o právo a o lásku
a svému Bohu stále důvěřuj.
8 Kramář má v ruce falešná závaží,
miluje podvody.
9 Efraim říká: „Ach, jak jsem bohatý!
Pomohl jsem si ke jmění.
Mám tolik vyděláno, že jsem bez viny,
nenajdou na mně žádný hřích!“
10 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
už od vyjití z Egypta;
pošlu tě bydlet zpátky do stanů
jako za dnů, kdy svátek slavíváš! [p]
11 Já mluvím skrze proroky,
já sám jim dávám mnohá vidění
a skrze tyto proroky
vás varuji.
12 Gileád je však samý zlořád,
proto je čeká zmar.
Že v Gilgalu obětují býky?
Z jejich oltářů budou kupy kamení
u polích zoraných!
13 Jákob utekl na pláně Aramu,
Izrael tam sloužil za ženu,
za ženu dělal pastuchu. [q]
14 Skrze proroka Hospodin vyvedl Izrael z Egypta
a skrze proroka o něj pečoval.
15 Efraim však svého Pána hořce popudil,
a tak na něj uvalí jeho zločiny,
jeho urážky mu odplatí!
Kdo ti pomůže
13 Efraimova slova bázeň budila,
v Izraeli býval vznešený,
provinil se ale ctěním Baala,
a tak se zahubil.
2 A nyní hřeší dál a dál;
odlévají si sochy ze stříbra,
modly, které si sami vymysleli –
všechny je řemeslník vyrobil!
Říkají, že se jim prý obětovat má…
Lidé líbají telata!
3 A proto budou jako ranní mlha,
jak rosa, jež zrána vyprchá,
jak z mlatu vichrem unášená pleva,
jako dým z komína.
4 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
už od vyjití z Egypta;
Boha kromě mne nikdy nepoznáš,
není jiný Spasitel než já!
5 Na poušti jsem tě opatroval, [r]
v zemi, jež byla suchopár.
6 Nakrmili se dosyta,
nasytili se a jejich srdce zpyšněla;
zapomněli na mě dočista.
7 Proto jim budu lvem,
jako leopard budu číhat na cestě;
8 napadnu je jak zuřivá medvědice,
vyrvu jim z hrudi srdce,
sežeru je tam jako lvice,
roztrhám je jak divá zvěř!
9 Izraeli, zničil ses!
Kdo ti pomůže?
10 Kde je tvůj král, tvůj zachránce?
Kde je ve všech tvých městech?
Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl:
„Dej mi krále a velmože!“ [s]
11 Rozhněván jsem ti krále dal
a rozzuřen ho odnímám!
12 Efraimův trest je zpečetěn,
jeho hřích dobře uložen. v 13 Porodní křeče sevřou jej,
on je však dítě nemoudré –
jakmile přijde jeho čas,
opustit lůno se nechystá.
14 Vyplatím je z moci záhrobí,
vykoupím je ze smrti.
Kde jsou teď, smrti, ty tvé hrozby?
Kde je tvá zhouba, záhrobí? [t]
Soucit bude mým očím skryt,
15 i když je Efraim nejplodnější mezi bratřími. [u]
Východní vítr přichází,
vítr Hospodinův se zvedá nad pouští,
aby vysušil jeho potoky,
jeho prameny aby vyprahly;
vyplení jeho poklady,
o vše cenné ho připraví.
14 Samaří bude ztrestáno,
že se proti svému Bohu vzbouřilo.
Pod mečem klesnou,
jejich maličké utlučou,
jejich těhotné rozpářou!
Uzdravím jejich odvrácení
2 Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu,
neboť jsi padl pro svůj hřích. 3 Vraťte se k Hospodinu
a vezměte s sebou slova modlitby:
„Odpusť nám všechnu naši vinu
a laskavě nás přijmi,
ať ti přineseme jako býčky
ovoce svých rtů.
4 Asýrie nás nezachrání,
neujedeme na koních.
Nebudeme už nazývat bohy
své vlastní výtvory;
u tebe přece smilování
najdou i sirotci!“
5 Uzdravím jejich odvrácení, [v]
milerád je budu milovat;
můj hněv se od nich odvrátí.
6 Stanu se Izraeli rosou
a rozkvete jako lilie.
Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu,
7 jeho koruna se rozroste.
Bude nádherný jako oliva,
jeho vůně bude cedrová.
8 V jeho stínu se lidé znovu zabydlí
a vyraší jako obilí.
Jak vinná réva rozkvetou
a získají si slávu,
jako má víno z Libanonu.
9 Co je mi, Efraime, do model?
Já tě vyslýchám, pečuji o tebe.
Jsem stále zeleným cypřišem,
tvá plodnost je ode mne.
10 Kdo je moudrý, ať tomu porozumí,
kdo je rozumný, ať pochopí,
že jsou poctivé Hospodinovy cesty
a spravedliví po nich kráčejí;
vzbouřenci však na nich klesají.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.